| |||
Sutiny Rekki, Sukui, Kisa, Ysea, Dolly, Moxxi Když tělo začne bojovat se zraněními, velmi rychle se tělo ohřeje na svou běžnou teplotu. Když se tak stane, začnu nabírat vědomí. Jen velmi lehce se vrátí zvuky, než začnou zesilovat a začnu vnímat, že je to realita. Zamručím a pootevřu oči, když se ke mne ráz na ráz vrátí všechny vzpomínky posledních událostí. Zprudka se posadím, oči dokořán. "Sukui!" je první co ze mne vypadne, pohledem se ji snažím najít ve svém okolí. V šeru, již téměř tmě, vidím ještě větší prd, než obvykle. |
| |||
Sutiny Zugu, Grimgull, Alyssa, Rekki, Sukui "Vy jste ta mocná paní!" vykulím oči na šedou ženu, když se představí jako Alyssa. Hned si ale uvědomím jak je to nezdvořilé a zapíchnu pohled do země. Sutiny zmizí a tím se vyřeší problém, jak se dostat k pomáhání. Hned vykročím do prostoru, když po mne Zugu vystartuje a Grimgull mi zastoupí cestu. Ladně se propletu mezi oběma. (91% vs 52% vs 79%) Trochu nakrčím čelo k oběma, jak se ohlédnu z prostoru. "Já mám taky plán!" oznámím jim hrdě a rozběhnu se k chumlu tvorů. Všichni to vypadá tady pomáhají a léčí. Zamířím přímo k panu doktorovi. Lehounce ho zatahám za rukáv, jestli sedí, přičapnu si k němu. "Dobrý den. Myslíte..." hlas se mi trochu třese a všechno odhodlání je pryč, když přijde na věc. Je to ale pro všechny a užitečnost! S novou bojovností k němu zvednu pohled, "myslíte, že bych si mohl půjčit léčivou moc, abych mohl pomoci té dívce?" starostlivě mám nakrčené čelo. |
| |||
Jídelna Jadelyn Sleduji Tatiany záda, jak bojovně odchází. Neubráním se úsměvu. Poté si s povzdychem dojdu nandat nějakou zeleninu. Když se vrátím ke stolu, přistoupí ke mne dívka. "Dobré ráno," oplatím ji pozdrav, "oba dva se vydali pomoci se záchrannými pracemi, neřekl bych tedy, že opuštěn," odvětím a prohlížím si ji. "Ale jistě, proč ne," přitakám nakonec. Moje poslední nabídka, že vysvětlím spolužákům něco o škole moc valně nedopadla, rád tedy předám své znalosti dál, pokud budu schopen odpovědět na její otázky. Usadím se ke stolu a pokud si přisedne, podívám se na ni. "Co by Vás zajímalo?" |
| |||
především Kisa Odstoupím od smyček, když se začnou hýbat. K chlapci na ocasu se vzápětí vrhne vlčice. Nechám ji tedy pracovat, jen zpovzdálí dohlížím, kdyby bylo potřeba zásahu. Díky mé pozici si dokážu všimnout bílé kitsune. Ať je při vědomí nebo ne, natáhnu se k jejím tkáním a zopakuji stejný postup jako u hada. Donutím je k rapidní regeneraci. Sice to tělo trochu vysílí, ale všechny její rány se zcela zahojí. (103%) Když jsem napojen na její tělo, všimnu si mlhy, která zahaluje její mysl. Opatrným zásahem ovlivnění rozeženu. (105%) Samo ustupovalo, ale stále tam bylo. Nepotřebujeme léčitelům ještě přidělávat práci. |
| |||
Max, Jack, Marcos, Yqi Dračice se začne odebírat. Rozhlédnu se, abych zhodnotil situaci. Všichni mají plné ruce práce a přesto to jde velmi pomalu. Do popředí postoupili i studenti. Přejedu mezi nimi pohledem, abych si je zapamatoval. Pohled mi však padne stranou, možná díky nepříjemnému tušení. V jednom pokoji jsou dva studenti a jeden z nich vypadá, že je na tom špatně. Podeberu Maxe do náruče a vydám se spěšně tím směrem. Když se dostaneme do pokoje, opět Maxe položím na zem, abych se mohl pustit do prohlídky. (101% + 5% = 106%) Chlapec na tom je skutečně špatně a stále je v něm pozůstatek předchozích zranění, které se nestačili zcela zhojit. Celá situace kombinaci zranění jen zhoršila. Natáhnu se po silné nekrotické léčivé energii, abych napřed chlapce vyléčil. (115% + 5% = 120%) Vzhledem k tomu, že se ještě může cokoliv stát, rovnou se také obrátím k předchozím zraněním a chlapcově regeneraci. Poměrně složitým kouzlem obojí napravím (102% +5% = 107%), avšak chlapce neprobírám, vzhledem k tomu, že tady není jak poskytnout čerstvou krev. Místo toho si přivolám kentaurku, aby ho odnesla na ošetřovnu. |
| |||
Sutiny Vesa, Kelly, zbytek kolem Kelly Vesa zkontroluje perimetr a Kelly už běží ke skupině v prostoru, kde bývala budova. Hodím po Ves pohledem a rozeběhnu se za Kelly. Postavím se za ní, abych byl k ruce, kdyby něco potřebovala. Místo ale sledování její práce sleduji její okolí, kdyby jí náhodou něco hrozilo. Přece jenom jsme stále v troskách. A i když je tady řada profesorů, je lepší dát na Kelly pozor osobně. |
| |||
Pokoj číslo 5 Dolly, Zugu, Alyssa “Nemělo, ale občas to lidem pomáhá.” vysvětlím Dollymu. Dál se pak bavíme se o tom jak nás, teda hlavně mě, dostat dolů. Zatím se schodneme jenom na společné práci, že by mě vzali nejspíš všichni naráz. Vadí mi, jak jsem teď zase jenom přítěž, ale teď se s tím nedá nic dělat. Všimnu si, jak za mnou se už k nám dostává čistý netlumený zvuk, komentář šedé mě donutí se ještě rychleji otočit. Nejspíš už dál ty sutiny nemusíme řešit. “Ne, nic jsem neviděl.” odpovím. Dolly hned vyběhne, aby pomáhal. Já se rychle přikrčím a natáhnu ruce, tak abych zabral co největší prostor a snad ho chytil (79%). O to samé se pokusí i arakkoa. Jako bychom to právě neřešili. |
| |||
Sutiny -> Jídelna Max, Asklepius Musela jsem si přiznat, že se mne tento svět chtěl zbavit vážně rychle… tedy, krvácela jsem poměrně pomalu a možná jen adrenalin a to, že moje dračí podoba byla uzpůsobená trochu více bolesti bylo to, co mne drželo na živu a při vědomí. Nakonec si mne někdo ale všiml a s bolestivým zaskuhráním dost neopatrně vytrhl trám, který mne přišpendlil k zemi pár minut zpět. Léčivá magie, opět… se mi opřela do těla a během okamžiku mne vyléčila bez nějakého většího efektu. „Děkuji,“ řekla jsem tiše, prohlížejíc si svojí přední tlapu s trochu nedůvěřivým pohledem. Nejspíše léčí jen tu fyzickou schránku… pokud o ní přijdu, nejspíše se vrátím zpět… zamyslela jsem se a zvedla se na všechny čtyři, abych se tedy odklidila do jídelny. Neměla jsem stejně jak moc pomoci… léčit fyzické schránky jsem neuměla. |
| |||
1. Patro Sukui, Ysea, Rekki, Kisa S bzučením vystřelím vzhůru a když po chvilce skloním pohled...jsem zmatená. Všechno vypadá jinak. Trosky jsou ty tam a kdo může ten léčí. “Sakra.“ syknu a vystřelím napříč prostorem. Ne, že bych nebyla ráda, že ostatní budou v pořádku, ale zrovna si připadám jako přebitá baterie. A to hodně. Honem, honem, honéééém ! kroužím nad scenérií a hledám kam bych se vrtla. Spatřím jednoho, který vypadá dost bídně, ale zlatá kaluž mi vnukne vzpomínku na včerejšek. Tam to řešil léčitel a vypadalo to dost složitě a mimo moje schopnosti. Naštěstí on nestojí tak a hned se pouští do práce. Kousek od něj je tadrzá z ošetřovny a popálená dívka. Nad tím dalším ani moc nepřemýšlím. Mám pocit, že se rozskočím a potřeba to ze sebe dostat je dost akutní. Vrhám se tedy střemhlav k dívce. “Bachááá !“ zakřičím než přistanu a hned přiskočím k dívce. “Polož ji prosím.“ otočím se na drzounku a POKUD povolí telekinetické pole přiložím na holčinu svoje dlaně. Energie je opravdu hodně, takže se prvně zaměřím na její ruce. Jenomže mi očividně nejde to množství dobře směřovat (8%). “Do pylu...“ trhnu nespokojeně hlavou a se zatnutými zuby zkusím ohnout tok arkány. Jenomže toho je prostě moc, všeho moc najednou a mě asi začíná vynechávat mozek. Kůže se pořád nechce regenerovat (3%). “Tak mi sakra pomoz ty jedna...“ drtím mezi zuby sama k sobě a soustředím svůj pohled jenom na popáleniny (47%). A konečně se začne něco dít. Kůže začne místy růžovět a čerň pomalu mizí. Jsem na dobré cestě, ale mám pocit, že zdaleka nemám vyhráno. |
doba vygenerování stránky: 1.2880470752716 sekund