| |||
Jídelna - Pokoj číslo 25 - Jídelna Hlavně Vesa, Kelly Naga dlačici opraví a představí se celým jménem. Super, další namyšlená kráva, teda spíš had. Potom mi už dlačice řekne, jak je to na škole s alkoholem a není to nejlepší. Ale taky se od ní dozvím o pár možnostech, jak ho potencionálně sehnat. “Hmm, to nějak pude. Dík.” Pak už se skupinka a vlastně celá jídelna pomalu rozejde. Já si ještě zajdu k pultu a mrknu na to co tam vlastně mají. Zastavím se u kuliček, ze kterých cítím jak vyzařuje energie. Huh, jak magický krystaly. Dvě kuličky vezmu a hodím je do sebe, než se vrátím zpátky na pokoj. Jakmile vejdu, zamknu za sebou a pustím se do každodenní údržby zbroje a zbraní. Tomu věnuju asi hodinu, než si vezmu jeden pěkný kus dřeva a začnu vyřezávat (31%). Zbytek času strávím jenom tímhle. Sice nedělám nic komplikovaného, ale i tak je to celkem piplačka, možná kdybych na to měl víc než jeden nůž, tak by to šlo líp. V průběhu vyřezávání, taky vypiju to co mi zbylo ve vaku. Když jsem se svojí prací dostatečně spokojený, položím malého dřevěného koně na stůl. odkaz V tu chvíli někdo zaklepe na dveře. Když je otevřu, stojí tam ten vlkodlak z kuchyně, který mi předá moji uniformu. Já mu jenom kývnu, vezmu si uniformu a zavřu před ním dveře. Uniformu pak roztáhnu přes postel, abych si ji mohl prohlédnout. No, nic moc, ale aspoň to nebude bránit v pohybu. Obléknu si košili, pak prošívanici a následně i zbytek uniformy. Navíc si ještě nasadím plátové rukavice a hodím přes hlavu kapuci. Kolem pravé ruky si uvážu stříbrný řetěz a kolem levé ten kus látky (kravata). K opasku si přidělám čutoru, dýku a pochvu, ve které mám meč. Pak už vyjdu z pokoje na snídani, za sebou samozřejmě zamknu. Jídelna ještě není plná, ale pár povědomých tváří si všimnu. Jídlo ještě není nachystané, a tak se opřu o stěnu a čekám. (AB51) |
| |||
Pánský pokoj č. 14 - Koupelna - Jídelna Max, Tatiana, Tiriatal Natulím ho, rád, že je v pořádku. Obleču ho do uniformy, která mu skutečně padne mnohem lépe. Poté obleču sebe. Rychlá zastávka v koupelně, na ranní hygienu. Poté již s Maxíkem na ruce vykročím z pokoje do jídelny. Stejně jako on, mám poměrně hlad. Hned ode dveří mi padne pohled na Tatiany záda. V očích mi blýskne, když si všimnu démona, který se k ní z boku naklání. Přidám do kroky. "Dobré ráno, Tatiano! Mladíku," zahalasím již několik kroků od nich a pokud démonovu pozornost získám, pokývnu vážně hlavou. Může to být bráno jako pozdrav... Nebo taky ne. Jakmile se dostanu ke stolu, nasadím úsměv. "Neruším vás, že? To bych skutečně nerad." A s tím posadím Maxíka na židli vedle vlčice, kterou jsem již před tím kopytem odsunul od stolu a přisunul blížeji k jejímu boku. |
| |||
Jídelna Tarney, hlavně Tatiana, všichni v jídelně Nemám k rozhovoru s princem, co dodat. Každá další poznámka by jen přilila olej do ohně. Tak jen udržím na tváři úsměv a spokojeně sleduji, jak odchází. Jsem, ale přesvědčený, že tohle nebyl konec...minimálně z mé strany. Nakonec musím uznat, že na jeho slovech bylo něco pravdy. Zachytím krátký pohled dívky s ladným krokem. Neskrytě za ní otočím hlavu a do jejích zad vykouzlím spokojený úsměv. Jedno mu musím nechat, zdejší pobyt by mohl být přinejmenším přínosný. povzdechnu si spokojeně a hned je mi o trošku líp. Jen otočím hlavu zpět ohlásí svou přítomnost další něžné stvoření. Krásné ráno ? Určitě. Dobré ? Poznáme... odpovím ji v duchu na pozdrav a sleduji její krok až ke stolu. Její milý úsměv opětuji a odhalím v něm dokonalé zuby. Trochu nakrčím obočí, když sklopí uši a celkově najednou působí trochu schouleně. Naopak ono štěněcí kníknutí mé obočí donutí vystoupat nahoru. Copak takhle hozenou rukavici mohu nezvednout ? pohodím lehce hlavou a trhnutím za klopy srovnám plášť. Jen kmitnutím očí zkontroluju, jestli mi Tarney věnuje pozornost. S potěšením zjistím, že je zaměstnán. Čas se trochu pobavit... Pomalým krokem se přiblížím po její levici, až se nakonec bříšky prstů jemně dotknu jejího ramene, jen na okamžik. “Jsi v pořádku ?“ zeptám se a přetočím se zády ke stolu, o který se dlaněmi a zadkem opřu. Trochu skloním hlavu a zkusím navázat oční kontakt. Můj pohled vyzařuje klid, možná jen semknuté rty dávají najevo trochu starostlivosti. |
| |||
Dívčí kolej Sukui Trochu sebou trhnu, když se hlas ozve z chodby a ne z pokoje. "Ahoj," hodím po ní rozpačitý úsměv. "Um... Jasně..." uhnu jí z cesty a opřu se o zeď naproti jejím dveřím. Čekání mi úplně nepomůže vyhnat tu představu z hlavy. Když tedy opět otevře již v uniformě, stále se lehce červenám. "Zvládla jsi se vyspat, když jsme tě vzbudili?" optám se tak nějak na úvod, vzhledem k tomu, že se mi vykouřilo z hlavy, proč jsem za ní vlastně šel. |
| |||
Dívčí koupelna - Jídelna Dívky v koupelně, Všichni v jídelně Jak si čistím zuby tak sem přichází další spolužačky, na jejich pozdrav už jen kývnu hlavou. Zuby mám hotové opláchnu si obličej utřu se a uvolním místo pro další. “Tady je volno, děvčata.” Pronesu mile s úsměvem a vyrazím ještě zpět do pokoje, kde odložím věci a vyrazím rovnou do jídelny na snídani. Kluci by tam už mohli být a jestli ne, tak tam na ně počkám. Na cestu si vezmu svůj rozvrh hodin. Když vejdu do místnosti, už je tu pár studentů a profesorů. “Přeji vám krásné dobré ráno.” Pronesu tak, aby mě aspoň někdo slyšel. Vzhledem k tomu, že ještě není jídlo, tak se vydám rovnou si sednout. (P79) Usadím se a podívám se na démona, vřele a mile se na něj usměji. Hmm, moc krásně voní. Hlavou mi začnou lítat vzpomínky na včerejší den, sklopím uši i zrak do stolu a ocas omotám kolem nohy židle. Pak ze mě vyjde z nenadaní zvuk - jak malého štěněte, když je mu smutno. |
| |||
Dívčí koupelna - Jídelna dívky v koupelně, všichni v jídelně Ostatní dívky ignoruji, pokud mne někdo přímo neosloví. I když si jejich zírání vlastně docela užívám. Je ovšem důležité, působit nad věcí. Poslední dotyk rtěnky a jsem spokojena. Nyní se již mohu odebrat a tak plnící se koupelně uvolnit své umyvadlo. Vykročím z koupelny, na pokoji odložím potřeby, oblečení a vyrazím dolů do přízemí. Ladně vkročím do jídelny a lehkým krokem zamířím na strategické místo. (H67) Cestou vrhnu pohled po pohledném démonovi, ovšem nevěnuji mu ani úsměv, jen ten krátký pohled. Donesu se k místu, kde se usadím, čekajíc na příchod jídla. |
doba vygenerování stránky: 1.5035378932953 sekund