| |||
Posunový příspěvek Ošetřovna - Dívčí pokojč. 24 - Pánský pokoj č. 12 - Dívčí kolej především Remmi, Rekki, Sukui, Ysea Když se konečně proberu, připadám si, jak kdyby mne projeli drtičkou na kameny. Bodavá bolest v rameni mi připomíná naši eskapádu v jiné sféře. Tetování vůbec netuším, kde se vzalo a očividně nikdo jiný také ne. Ani jsem netušil, že se něco takového na mém těle vůbec udrží. O jizvě na stehnu nevím co si mám myslet. Možná bych to měl vzít sportovně. Zatímco se oblékám, připojí se ke mne Remmi. Zatím ho poměrně odbydu, ovšem jemu i Rekkimu poděkuji a co nejrychleji se omluvím a vypakuji se z ošetřovny. Remmimu však slíbím, že mu to následující vyučovací den vysvětlím. Zamířím spěšným krokem k Sukui pokoji. Nebyla tam, když jsem se probral a potřebuji vědět, že je skutečně v pořádku. I když je mi jasné, že kdyby nebyla, Rekki by jí nepustil. Ale stejně... Jestli se před pokojem potkáme s andělem, jen si s ním vyměním pohled a do hovorů ani ničeho jiného se nepouštíme. Tentokrát je mi tak nějak jedno, že s ní bude dost pravděpodobně i Ysea. Strávím s ní tolik času, kolik mi dovolí, než se odeberu na svůj pokoj. Z odpočinku mne vyruší klepání na dveře. Velmi opatrně si převezmu uniformu, ale tato je i pro mne v pořádku. Poděkuji za donášku i informace. Poté se již obléknu do uniformy. Je to skutečně zvláštní, mít na sobě něco jiného, než pro mne šité oblečení. Když se upravím, počkám ještě půl hodinku po zaznění zvonu, než vyrazím na dívčí kolej, zpět k Sukui pokoji. Jemně zaťukám na její dveře. |
| |||
Jídelna hlavně Tarney Popravdě čekal jsem, že ho to naštve, ale to, že mě telepaticky seřve vůbec. Leknu se a musím zamávat křídly, abych nepřepadl ze židle. Nakonec se narovnám, shodím nohy ze stolu a podrážku zapřu o vedlejší židli. Pak pomalým tlačením odsunu židli až to hezky vrže. Hodím nohy na nově vytvořenou podvozku a roztáhnu ruce doširoka. “Spokojen ?!“ houknu na něj a opřu se zpátky do židle. Jestli mu stačilo tohle, budu se náramně bavit. |
| |||
Chlapecký pokoj č. 5 Grimgull Stále se zabodnutým pohledem do podlahy vkročím do jeho pokoje. Zastavím se někde uprostřed a nervózně se po něm ohlédnu. Skoro to vypadá, že mám i něco na srdci, kromě jen potřeby pomoct s uniformou. |
| |||
Posun Arthur Když se vynoříme z mysli, na ošetřovně to vypadá dost obdobně, jako tam, kde jsme teď byli. Jsme však propuštěni, takže na nic nečekám a nechávám je všechny svému osudu. Vzhledem k tomu, že jsme zameškali večeři a zanedlouho bude svítat, projdeme alespoň těch několik pater budovy. K tomu, co jsem viděla se nevracím a jen si užívám, jak na to reaguje a zda-li to Arthur očekává. Když je již jasné dopoledne, zavelím k odpočinku a nechám se doprovodit ke svému pokoji. Nenechám ho jít dále, než polibek na ručku na rozloučenou a uložím se ke svému spánku krásy. Když se ozve klepání, převezmu si velmi skepticky školní uniformu a i když se mi nechce, poděkuji. Dívenka alespoň vypadala mile. Dámský pokoj č. 4 - Dámská koupelna Když zazvoní zvon, jsem již poměrně upravena, avšak stále mne čeká návštěva koupelny. Kdyby náhodou již Arthur čekal za dveřmi, s úsměvem ho pozdravím a požádám k vyčkání, než se zcela upravím. Vyrazím tedy do koupelny, kde je již poměrně dost dívek. "Dobré ráno slečny," pozdravím všechny. Narozdíl od těch, co se hodlají namáčet ve vzájemné špíně, já zaberu sprchu, kde své dokonalé tělo omyji a následně navoním. Péče o tesáčky zabere také dost času, ale o něco méně, než líčení a péče o vlasy. Vzhledem k tomu, že pokoje jaksi postrádají dostatečná zrcadla, převléknu se do uniformy zde. S jistými úpravami. Boty od školní uniformy nahradím svými, od svého ležérního outfitu a vše doplním o zlato-černý ladící klobouk. Místo sukně mám uniformové kalhoty. |
| |||
Pokoj číslo 5 Dolly Pousměju se nad tím, jak ze sebe vykoktá odpověď a ustoupím stranou. “Prosím.” |
| |||
Ošetřovna - Pokoj - Dívčí koupelna Moxxi, Whitney, Kristy, Tatiana Společnými silami se nám přece podařilo vyléčit a probrat raněné, dokonce i toho tvrdohlavého jelena. Ten byl ze všech největší oříšek, který nakonec rozlousknul jeden z léčitelů…alespoň tedy co se těch zranění týče. Ze svých mrákot se probral i chlapec na lůžku, který pomohl zpátky na nohy té dosud podivně nepřítomné dívce. Všechno tak nakonec dopadlo dobře. Na ošetřovně jsem potom musela ještě chvilku počkat, prý kvůli prohlídce. A nejspíš jen kvůli tomuhle zdržení nastalo to nepříjemné setkání s Miko. Byla bych se jí nějakou dobu vyhýbala…ale takhle jsem s ní zkrátka mluvit musela. Její omluvu jsem přijala, i když s nejistotou. Cítila jsem se dobře, tedy alespoň po fyzické stránce jsem na tom rozhodně byla lépe než prvně. Na dlouhé hovory jsem se vůbec necítila a tak jsem se svou vlastní omluvou, že budu chtít jen trochu času o samotě, odešla s krátkou zastávkou v koupelně do pokoje. Vůbec si nejsem jistá co mám teď s Miko dělat. Vím že to nebylo schválně, ale nebýt příhodných okolností tohohle rozkamenění bylo by mě naše přátelství stálo už dva ocasy. A já nevím jestli chci obětovávat víc. Je příliš nepředvídatelná a nebezpečná všem okolo, ani se o to nemusí snažit. Spát se mi nechtělo ale pohodlný pelíšek mě nakonec přece přesvědčil. Z místečka se zvednu až pro novou školní uniformu. Skoro se předtím zapomenu proměnit abych si jí převzala. Rukou se ale dveře otevírají o dost lépe než packou...nečekaně. S úsměvem jsem poděkovala, než za služebničkou dveře zavřela. Nikam se mi moc nechce, ale po zazvonění se přece vydám do koupelny. I když je poměrně brzy, už tu několik spolužáků je. Tlačit se tu ale nebudeme. “Ahoj…” pozdravím s úsměvem ostatní. Jen si odložím věci a vlezu si do bazénku vedle světlovlasé dívky s brýlemi. Žádnou z nich neznám a neuškodilo by se taky představit. “Ty jsi tu nová že? Jsem Kisa” představím se teda. |
| |||
především Tiriatal Sleduji příchozí studenty pohledem. Zvláštní pozornost si vyžádá příchod balíčku. Klidně sleduji, jak míří přímo ke mne, se stále stejným výrazem, bez pohybu mimických svalů. Vrátím mu pokývnutí hlavy a sleduji jeho odchod. "Nohy z jídelního stolu, pokud o ně nechcete přijít." Ozve se s jasnou razantností přísná výzva v jeho hlavě. |
| |||
Chlapecká kolej - Před pokojem č. 5 Grimgull "Dobré ráno," vyhrnu horečně, když stačí pozdravit jako první potom, co otevře dveře. Pevněji sevřu hromádku oblečení a sklopím pohled k zemi. "A-ano, prosím." |
doba vygenerování stránky: 1.4905090332031 sekund