| |||
Ysea, Relliel, Sukui, Gill, Kisa, Ryu, všichni v prvním patře Rellielovi se na tváři usadí překvapený výraz, když se Ysea rozesměje, následovaný vyděšeným, když se rozkřičí. Nestačí ani nic namítnout a již k němu míří telekineze. V ten okamžik se prudce rozzáří tetování na levém lýtku, což je skrze oblečení vidět jen jako zář zpod oblečení. Trochu ho to štípne do nohy, avšak vytvoří se kolem něj průhledné nastříbřelé pole, přes které není Ysea schopna prostoupit. Dokáže tak uchopit jen celé pole kolem něj. Když s ním mrští směrem pryč, nastříbřelá ochranná bublina snese anděla neškodně do vyklizeného prostoru. Aura se rozšíří do okolí a zasáhne ty nejbližší, avšak vyhne se konkrétním tvorům - andělovi v ochranné bublině, Miko a Gillovi, který je stejně v bezvědomí. Zbylí - Sukui, Kisa, Remmi a Arthur - takové štěstí nemají. Arthura to nezasáhne tolik, jako zraněné pod sutinami. U Kisy to také ustupuje poměrně rychle. Nejhůře to tedy dopadne na Sukui a Remmiho. Jakmile jsou kameny odklizeny, odhalí zeď jemných šupin, která chrání zbylou trojici na zemi. Když na ni Ysea položí dlaň, ze smyček se zvedne dračí hlava s vědoucím pohledem. Pohled se zabodne do Ysey. "Vím, kdo to všechno způsobil." Zazní, skoro až zaburácí, telepaticky nad celým prostorem prvního patra dračí hlas. Slyší ho všichni, kteří nemají obranu proti telepatii. Nic víc k tomu však neřekne a začne roztáčet své smyčky tak, aby odsunul zbylou suť stranou a nesesypala se tak z okolí nebo jeho šupin dovnitř. Když je hotovo, dračí tělo se rozplyne na černý inkoust, který zmenšuje a zmenšuje svůj objem, až se vrátí na pokožku Sukui, jen jako černé tetování. Tím se konečně naskytne pohled na scénu pod ním. Kisa z celé trojice vypadá nejlépe. Modřiny, škrábance a pravděpodobně nějaká ta zlomenina je vše, co ji potkalo. V bílých vlasech ji sedí liščí uši. Gill však štěstí neměl. Odhrabán jen z lehké suti, na většině těla sedí velké kameny, které brání výhledu na zranění. Podle povážlivé zlaté louže se však dá usuzovat, že dobře na tom nebude. Sukui má zcela jasně na první pohled rozdrcenou nohu, z které stále krvácí. Sukui je zahalená v modrých plamenech, které však nevypadají, že by jí ubližovaly, naopak to vypadá, že jí pomáhají. Rozhodně nejsou spalující. Gill je zahalen ve stejně barevném plamenu, avšak velmi horkém. Díky tomu se udržuje jeho teplota alespoň na použitelné. Smyčky zmizely přesně v okamžik, kdy se podařilo Sukui doplazit se k spalujícímu plamenu kolem Gilla a strčit do něj celé ruce. Okamžitě tak vzduch prosytí pach spáleného masa. |
| |||
Nad troskami Relliel Sestoupím k suti která mi přímo hradí cestu k Sukui. Odhodím směrem k prázdným pokojů první kusy když se od anděla ozve cinknutí. Nevšímala jsem si co dělá, ani mě to nezajímalo…ale v zápětí mi tělem projede spalující utrpení. Sežehne kůži, šupiny a snad i všechny vnitřnosti. Zalapu po vzduchu jako bych se právě topila. Žár jsem ve svém životě ještě nezažila, takové to je? Moje snažení příliš si neužívat trpění kolem se s mojí vlastní bolestí prostě prolomilo. A s nadšeným smíchem v blízkém okolí začne rychle šířit vlna nepopsatelného nadšení s touhou po vlastním utrpení. Rozšíří se k zavaleným pode mnou, andělovi až na vyklizené prostranství, kde pohltí ty nejbližší. Mnou samotnou ale zároveň zmítá zlost, protože jen kvůli němu je teď v ještě větším nebezpečí. “TY PARCHANTE!" zařvu na opeřence nenávistně. Oblohu rozetne rozzuřený dračí řev, až se ze suti pode mnou sesype prach. Andělo tělo sevřu telekinezí, s křídly pevně staženými k tělu. nehledě na možná zranění která mu tím můžu přivodit. “Řekla jsem ať nezdružuješ!” zavrčím na anděla nenávistně. V očích hraje podivná směsice zlosti, zoufalství a radosti. Nehodlám tímhle dál ztrácet čas a tak jak je - bez možnosti pohybu - s ním švihnu do už vyklizeného prostoru (86%). Nenechám si dál sabotovat snahy o její záchranu. S tím hajzlem ze scény ale zůstanu ještě chvíli ve vzduchu. Musím to ukončit. Nesmím dovolit aby si kvůli mě ublížila. A tak místo abych se znovu dala do odklízení musím vynaložit nemalé úsilí abych jim víc nepřitěžovala. Jde ale jen o Sukui, ostatní se můžou jít třeba…no však víme. Když tahle vlna pomine znovu se vrátím k vysvobozování. S kameny jsem hotová poměrně rychle. Když už mám Sukui skoro na dosah, v cestě mi k ní brání ještě stěna modrých dračích šupin se slabou stopu známé energie se kterou jsme se setkali předtím, tam ve spirituální sféře. S povzdechem na ně položím dlaň. "Propusť jí, musím jí dostat k léčiteli…" poprosím draka napjatě. Poslední zbytky ochoty se na něco ptát, nebo na něco čekat mi vzal ten slepičí mozek…přesto jeho ještě požádám. |
| |||
Před oknem pokoje 3 Kelly, Vesa, Hill Kelly otevře okno a mne velmi záhy dojde, že v téhle podobě je úplně pohodlně nesnesu, vzhledem k tomu, že se nedostanu k oknu tak, aby na mne mohli vylézt, navíc pořád musím máchat křídly. Příliš jsem ale neuvažoval, když jsem vystřelil do vzduchu a tak tělo nabralo přirozenou podobu. Teď když nad tím uvažuji, tak se trochu oddálím od okna, abych na sebe vzal vhodnější podobu, kterou jsem již několikrát ve škole viděl. (88%) Potom nastavím smyčku těla těsně vedle parapetu a hodím po nich dovnitř významným pohledem. |
| |||
Ošetřovna - Sutiny Alfa,Shae,Claudile, Tatiana- všichni v troskách 1. patra Zustávám netečně sedět, dokud mi léčitel nepoloží ruku na rameno a neodnese tělo pryč. Ignoruju i tu menší půtku kvůli krvi. Už po chvilce, kdy mi dívka zmizela z dosahu se cítím lépe. Slzy se zastaví a já ty zbylé otřu rukávem. Dovnitř vstoupí Tatiana, které věnuji jen krátký pohled. Myšlenky mám teď úplně jinde a navíc pomíchané. “Myslím, že to ještě neskončilo. Jdu nahoru.“ oznámim a v nehmotné formě proletím stropem. Nad sutí se zase zhmotním a stočím to k okraji. Začnu jeden po druhém prohledávat pokoje, kvůli dalším uvězněným.... |
| |||
Sutiny 1. Patra Tarney a spol, Rekki, Sukui, Aryania, Iru Po chvíli už si připadám, jako polní spojař. Vlastně je to tu moje funkce. Zaslechnu myšlenky dívky a musím zkonstatovat, že jsou velmi živé a vzhledem k situaci i dost neobvyklé. Pak dostanu i zprávu. “Slyším. Vydržte, jdeme směrem k vám nehýbejte se.“ odpovím v rámci svojí kapacity a jejímu dotazu se záměrně vyhnu...nevím, čemu by to pomohlo, spíš by začala panikařit. První zranění se přesouvají k lapiduchům a mě neujde chlapcův apatický pohled. Povzdechnu si, viděl jsem to víckrát, než bych chtěl. Teď bude jako tělo bez duše, později si všechno začne v hlavě přehrávat. Pak nastane fáze, kdy se bude snažit smlouvat s vyšší mocí a hledat, jak tomu mohl zabránit. nastíním si v hlavě jeho budoucí počínání a rozhodnu se, že pak nabídnu v tomhle ohledu svou pomoc. Dorazí démon a já nemůžu přeslechnout jeho rozhovor s profesorem. Dokonce se na mě obrátí s otázkou a do toho přichází další zprávy. Přetřídím a seřadím informace podle důležitosti. “Ano, Gill je zraněný. Zavalený, silně krvácí a je chladný.“ předám informaci neutrálním tónem démonovi. “A váš syn je tam. Zlomená žebra a vyražený dech. Hádek, prý krvácí.“ řeknu, jakmile si dám jedna a jedna dohromady, byť té poslední větě úplně nerozumím. “Mám mu předat nějakou zprávu ?“ zeptám se. “Informoval jsem léčitele. Zkusím to k vám, co nejdřív. Prý bude třeba pyrokineze.“ promluvím k dívce a otočím se na profesora. “Prioritizoval bych pana Gilla profesore.“ navrhnu. Situaci ohledně mrtvých z koupelny nese nejhůře včelí dívka. Mě to ani nenakrčí obočí, asi už jsem viděl příliš mnoho. Ohlédnu se na králičici a pohodím k dívce hlavou. Zhrouceného vojáka bych propleskl a nacpal mu do ruky zbraň, ale zhroucenou dívku ? Každopádně ji potřebujeme, takže nezbývá doufat, že ji dá doktora do pořádku, alespoň dočasně. |
| |||
Sutiny Skupina okolo Tarneyho, Ary Práce nám jde dobře. Včelky jsou pilný jako vždycky a já taky nezahálím. To je koupelna ! poposkočí mi srdce, když rozeznám kachlíky z bazénku. Tak přece jen sem se na ně načuměla. “Honem tadyto. Teď tenhle. Tak honem, honééém.“ popoháním další záchranáře. Už jsme tady holky. promlouvám v duchu k těm, který mi ještě nedávno dělali v koupelně společnost. “Ne...t-to...“ vytreštím oči, když spatřím čumáček a blondýnku. Obě jsou....a zbytek ? Kde jsou ostatní ? rozhlédnu se okolo a nakonec se vrhnu do trosek. Brada se mi klepe a já vztekle přehrabuju trosky. “Kde ? Kde ? Musí tu být...byli tady.“ mumlám pro sebe jako šílenec. Nakonec to vzdám a otočím se zpátky. Vidím, že jsme našli vílu a mám v plánu se jí zeptat, kde je zbytek. No to úplně nevyjde, protože mi zrak padne na mrtvé. V hlavě mi vytane pár vzpomínek a já padnu na čtyři. Je mi blbě, motá se mi hlava, brní mě tváře a zvracím. Ten pohled mě snad bude děsit do nejdelší smrti. |
doba vygenerování stránky: 1.7896251678467 sekund