| |||
Jídelna hlavně Tarney Myslel jsem, že mě zase telepaticky spraží, ale místo toho si to kráčí jako neochvějná autorita přímo ke mě. Jak se blíží svírá se mi žaludek. Napnu všechny síly, abych uklidnil emoce a zachoval si stejně klidný výraz jako on. Jakmile vezme židli nechám nohy napjaté ve vzduchu a potom je pomalu, jednu podruhé položím na zem. Už zas je z něj cítit ta hrozivost. Trochu se ušklíbnu, než se zvednu a roztáhnu křídla do plné velikosti. “Cokoliv si vaše výsost bude přát.“ odpovím s důrazem na “výsost“ a předvedu přehnanou úklonu, načež křídla složím. Ruce mám založené na prsou a bradu nahoře. Protože mám skoro o hlavu víc, shlížím na něj z vrchu. Možná to vypadá, že jsem nad věcí, ale pravdou je, že by se ve mě krve nedořezal. Nenechám mu to, ale zadarmo. |
| |||
Posunový příspěvek Ošetřovna – chlapecký pokoj 2 – chlapecký pokoj 19 Zugu, Dolly Ano pták to ustojí ovšem také ucítím zápach spáleného peří který se mísí se zápachem spálených chlupů ze mně. Čichám a vůbec se mi to nelíbí, ale i já se nakonec dokážu s vypětím všech sil udržet na jeho rameni kde ležím rozvalený a oddychuji. Tohle je vážně nebezpečný místo tak proč sem ten pták pospíchal? Možná nevěděl že k tomu dojde, pták se mezitím posadí na místo pod kterým jsem se schovával a prohlíží si své křídlo kde doutná peří. Ale to se k nám opět přidá ta podivná bytost kterou sem ten pták donesl a tato bytost nějak dokáže uzdravit toho ptáka i mně. Protože se cítím lépe věnuju mu několik radostných zapištění a nadšeně poskočím na ptákově rameni, ale pak se rozhlížím kde je ta podivná věc ze které létali blesky vypadá to však že je pryč. Rozhodnu se proto že se stočím na ptákově rameni a okolí vnímán jen pokud to je potřeba. Pták se nakonec dá do pohybu, o něco později se rozloučí s tou podivnou bytostí a sám pokračuje v cestě. Místo kde se ocitneme si prohlížím a je menší než místa ve kterých jsme už před tím byli, zřejmě zde opět nějakou dobu zůstaneme a tak pokud mně ten pták někam nepoloží seskočím na zem když se shýbá a výška není tak velká abych se opět na zemi rozplácl. Jak brzy zjistím tak pták sem došel protože se chystá jít spát, když ulehne na něco pod čím jsem se na tom předchozím místě schovával. Opět se tentokrát opatrně vydám pod ten převis a pozorně větřím, ale vypadá to že i tohle místo je prázdné. Překvapené zapískám, je možné že že ti tvorové vyhnali ty co zde předtím žili a teď tohle místo obývají pouze sami? Pak se však rozhodnu opět vydat ven a zde vyskočit nahoru na ten převis, tohle byl náročný den a zítra můžeme opět pokračovat v průzkumu tohoto místa. Zapřu se na svých zadních nohách a silně se odrazím, tento skok mně dostane nahoru a nejspíš skočím i ptákovi na hruď. Putuji ještě výš kde se zavrtám do ptákova peří pod jeho ramenem a opět se schoulím do klubíčka abych nakonec usnul. |
| |||
především Tiriatal Zvednu se ze svého místa, založím ruce na kříži a pomalu se vydám kolem stolu k němu. Vezmu židli, na které má nohy, sklepnu je a přisunu ji zpět ke stolu. "Mám Vám zařadit do rozvrhu i hodiny vybraného chování?" optám se, aniž by se tón hlasu nebo výraz změnil. "Také bych Vás rád znovu upozornil, že dle školního řádu jste povinen na vyučování nosit uniformu. Věřím tedy, že se po snídani dojdete převléci." |
| |||
Posunový příspěvek Ošetřovna - Dívčí pokojč. 24 - Pánský pokoj č. 12 - Dívčí kolej především Remmi, Rekki, Sukui, Ysea Když se konečně proberu, připadám si, jak kdyby mne projeli drtičkou na kameny. Bodavá bolest v rameni mi připomíná naši eskapádu v jiné sféře. Tetování vůbec netuším, kde se vzalo a očividně nikdo jiný také ne. Ani jsem netušil, že se něco takového na mém těle vůbec udrží. O jizvě na stehnu nevím co si mám myslet. Možná bych to měl vzít sportovně. Zatímco se oblékám, připojí se ke mne Remmi. Zatím ho poměrně odbydu, ovšem jemu i Rekkimu poděkuji a co nejrychleji se omluvím a vypakuji se z ošetřovny. Remmimu však slíbím, že mu to následující vyučovací den vysvětlím. Zamířím spěšným krokem k Sukui pokoji. Nebyla tam, když jsem se probral a potřebuji vědět, že je skutečně v pořádku. I když je mi jasné, že kdyby nebyla, Rekki by jí nepustil. Ale stejně... Jestli se před pokojem potkáme s andělem, jen si s ním vyměním pohled a do hovorů ani ničeho jiného se nepouštíme. Tentokrát je mi tak nějak jedno, že s ní bude dost pravděpodobně i Ysea. Strávím s ní tolik času, kolik mi dovolí, než se odeberu na svůj pokoj. Z odpočinku mne vyruší klepání na dveře. Velmi opatrně si převezmu uniformu, ale tato je i pro mne v pořádku. Poděkuji za donášku i informace. Poté se již obléknu do uniformy. Je to skutečně zvláštní, mít na sobě něco jiného, než pro mne šité oblečení. Když se upravím, počkám ještě půl hodinku po zaznění zvonu, než vyrazím na dívčí kolej, zpět k Sukui pokoji. Jemně zaťukám na její dveře. |
doba vygenerování stránky: 1.3851161003113 sekund