| |||
Nad troskami Relliel Proletím propadající se střechou ven nad trosky budovy. Tady ve vzduchu mám dobrý přehled o tom co všechno popadalo. Jsem tím upřímně překvapená, byla to přece jen jedna zeď, tak jak to postihlo půlku školy. Nezkoumám ale kde co a rychle mířím k Sukui. Přísahala jsem že bych jí nikdy neublízila, přesto teď byla v ohrožení života mojí vinou, i když nepřímou. Ten zbytek už mě tolik nezajímá. Zastavím se jen na chvíli, to když se u mě objeví anděl s návrhem nějakého toho jeho požehnání. "Dělej si co chceš, nemám čas. Tak nezdržuj…jestli chceš pomoct tak pomáhej" odbydu ho bez dalších řečí. Jestli mi požehná nebo ne je mi jedno. Sukui je teď kdo potřebuje pomoc a jestli nemá jak jí pomoci, tak ať nepřekáží. "Já vím!" zavčím na něj rázně. Jistě že vím že je zraněná. Taky není jediná. A já se musím držet abych si jejich utrpení nezačala příliš užívat. Pořád musím myslet na to že je zasažená i Sukui a nemůžu se nechat zlákat. Rychle sestoupím nad místo kde cítím její energii, na trosky nedopadám, ale zůstávám se vznášet ve vzduchu. Jen nás dělí celé patro co se na ní nasypalo. Kámen po kameni se pustím do odhazovaní suti a na co nestačí jen fyzická síla tomu pomůže telekineze…a naopak. |
| |||
Jídelna - 1.patro Jadelyn, Tarney a všichni okolo něj Stačilo prosté díky. Nebo zkrátka něco nejedovatého. pomyslím si při jejích slovech a ani pohled do jejích překrásných očí mne tentokrát neobměkčí. Neudělal jsem toho málo i za tu krátkou dobu a stejně se setkávám, podle mého názoru, netečností a opovržením. Na tváři si mi mihne úšklebek a já se postavím. Nabídnu jí ruku a vytáhnu na nohy, pokud bude chtít. Beze slova se otočím a vyběhnu za profesorem. Minimálně to bude dobrý způsob, jak so vyčistit hlavu. Při odchodu se ani jednou neotočím. Jakmile stanu na střeše pokývnu učiteli a vydám se do trosek. Stojíme totiž zhruba uprostřed budovy, což je nejlepší bod k cestě do středu té pokázy. Vzhledem k tomu, že jsem viděl mnoho zhroucených opevnění v minulosti na mne tahle scenérie nijak negativně nepůsobí. Hned při prvním kroku na sutiny, nechám chapadla ve své hlavě roztáhnout do plné velikosti...nebude to o tolik jiné, než hledat skryté nepřátele... |
| |||
Jídelna - chodba u Tarneyho kabinetu - vzdušný prostor, okna 1. patra Tarney, letmo Ulgge, okrajově Butler, Shae Mám rád hroznové víno, ale taky si ho rád vychutnám v klidu. Jakmile se spustí ta nepovedená symfonie hluků hodím očima po Tarneym. Tak nějak si myslím, že v tom má prsty. K mému překvapení, ale nikoliv. Zvednu tedy oči ke stropu a vsunu do úst další kuličku z hroznou. Kdyby to chtělo padat, tak prostě frnknu. Někteří studenti okolo jsou o poznání méně klidní, ale to se dá pochopit. Princ se projeví a i já mu věnuju tu chvilku pozornosti. Škoda toho nevyužít. protáhnu se a přejdu do spektrální formy. Opět mé tělo zprůsvitní a já na dvě máchnutí mizím směrem ke kabinetu. Moje plány tak trochu kazí vlkouš před Tarneyho dveřma. Stočím to teda za roh, aby na mě nebylo vidět a opřu se zády o zeď...doslova. “Ten parchant...“odplivnu si a proletím skrz kuchyni a pak ven...tam už se zhmotním. Rozhodnu se vyhovět Tarneyho prosbě. To jak budova vypadá ho určitě dost nakrkne a takhle bude mít aspoň důvod na mě neřvat. Všimnu si ptáka u jednoho z oken a tak se vydám dál. A u prvního okna, kde spatřím postavu zůstanu viset ve vzduchu. “Hej ! Je libo odvoz ?!“ zabuším na okno. |
| |||
Jídelna - Vzdušný prostor, vedle oken 1.patra Kelly, Vesa, Hill Z myšlenek a přehrabování se v jídle mne vytrhne kravál z budovy. Všechno se začne třást, až mi talíř odputuje do strany. Moje první myšlenky se samozřejmě upřou ke Kelly. K tomu jen přidá profesor, když nám sdělí, co se stalo. Vlije se do mne trochu naděje, když to podle jeho slov vypadá, že nebyly zavaleny všechny pokoje. Na nic nečekám, hodím vidličku do talíře a vyběhnu před školu. Proměním se a vyletím k místu, kde si pamatuji Kelly pokoj. Nahlédnu oknem a vypadá to, že je relativně v pořádku. Popoletím si a drápkem zaťukám na okno. |
| |||
Jídelna Když se obrátí ke knížkám, jen pozoruji okolí a tiše upíjíme. Minimálně do doby, kdy se začne škola otřásat a během okamžiku jsme uprostřed armageddonu. Alespoň to tak zní. Arthur vystřelí na nohy. Stačím po něm hodit jen tázavým pohledem, co chce jako dělat, než mne strhne ze židle na zem. O tu se roztříští sklenička, jak mi vypadne z ruky. Ležím poměrně uvolněně, využiji této blízkosti, abych prozkoumala jeho pach. Vypadá to, že ho proměnila čistokrevná, ale čistokrevného z něj neudělala. Přesto i tak projevuje její schopnosti. To je skutečně zvláštní. Má potenciál. Zajímalo by mne, co by dokázal jako čistokrevný. Hluk ustane a on se odtáhne. Hledím na něj pronikavým rudým pohledem. Protáhnu ticho až tak aby začalo být nepříjemné. "Jak galantní." Poznamenám po té chvíli. To už třídní profesor haleká po jídelně a následně odchází do té katastrofy, co se děje v patře. Nikam nespěchám, vzhledem k tomu, že nepatřím ani do jedné z daných kategorií. |
| |||
Claudile, Tarney Stačím si projít sotva několik složek studentů, když to zní a vypadá, jak když nám celá budova spadne na hlavu. Naštěstí to po chvíli ustane, aniž by se prolomil strop. Jistě to bude mít co dělat s těmi rudými žilkami. Každopádně netrvá dlouho a už jsme mobilizování. Po rychlém dohodnutí přenechám ošetřovnu v rukou Clauda. Čapnu velkou lékařskou brašnu z ordinace a tryskem vyrazím do prvního patra. Budu mít na starost první pomoc na místě a Claud ten zbytek, až mu budou studenty nosit. Když se dostanu k třídnímu, trosky jsou stále na místě. Věnuji mu pokývnutí hlavy a postavím se tak, abych nepřekážel a mohl zasáhnout hned, jak někoho vyhrabou. |
doba vygenerování stránky: 1.3222131729126 sekund