| |||
Aklépius a Claudile, všichni v jídelně, Awila Když se dozvím, jak dlouho jsem byl mimo, příliš radosti mi to neudělá. Věřím však tomu, že se mí kolegové ujmou mých povinností a bude všechno v pořádku. Vzhledem k tomu, že jsem ze svých dnešních povinností na hlavní budově omluven, mohu se pro jistotu zdržet v tomto areálu. Rozhodně to vypadá, že tu potřebují každou pomocnou ruku, když na to přijde. Dám tedy ošetřovatelům vědět, že budu na pozemcích, kdyby mne potřebovali a vyrazím do jídelny. Akorát včas na prostřené pulty. Naberu několik toastů a kapsu naplním drobotinami, které mohu použít jako pamlsky. Hned na to opět odejdu, cestou ukusujíc toast. Vyjdu zadním vchodem budovy a zamířím přes večerní pozemky k lesu. Stejně jsem chtěl prozkoumat, co bylo chyceno za školními zdmi. Co mne však překvapí, jsou čerstvé vlčí stopy. Vydám se po nich, dojídajíc poslední z toastů. |
| |||
Butler, Maid, všichni v jídelně Chvíli před celou se z kuchyně vynoří Maidka, aby pozapínala pulty. Poté projde jídelnou, aby zamířila k bráně, kde již čeká Butler. Brána se otevře a Butler poměrně rychle složí dodávku z hlavní budovy. Společně pak všechno nanosí do kuchyně. V celou poté začnou nosit vany s jídlem, cisterny a naplní mísy jídlem. Vzhledem k tomu, že se jedná o snídani, pulty jsou převážně naplněné tousty, sendviči, vajíčky, fazolkami, uzeninami, palačinkami, věcmi do misky, jako jsou cereálie a lupínky, k dispozici je také navíc mléko ve džbánech. Nepřeberné množství slaného i sladkého pečiva. Samozřejmě nechybí pult s poklopy, na kterých jsou jména jednotlivých studentů se speciální stravou a vana s energetickými kuličkami. Když mají hotovo, pokynou všem v jídelně, že se do toho mohou pustit. V průběhu následující hodiny budou vše pravidelně doplňovat a sklízet nádobí ze stolů. Vzhledem k tomu, že padlo několik dotazů kam případně se špinavým nádobím, nechají venku také posuvný vozíček, kam mohou případně studenti své nádobí uklízet sami. |
| |||
Jídelna - Pokoj číslo 25 - Jídelna Hlavně Vesa, Kelly Naga dlačici opraví a představí se celým jménem. Super, další namyšlená kráva, teda spíš had. Potom mi už dlačice řekne, jak je to na škole s alkoholem a není to nejlepší. Ale taky se od ní dozvím o pár možnostech, jak ho potencionálně sehnat. “Hmm, to nějak pude. Dík.” Pak už se skupinka a vlastně celá jídelna pomalu rozejde. Já si ještě zajdu k pultu a mrknu na to co tam vlastně mají. Zastavím se u kuliček, ze kterých cítím jak vyzařuje energie. Huh, jak magický krystaly. Dvě kuličky vezmu a hodím je do sebe, než se vrátím zpátky na pokoj. Jakmile vejdu, zamknu za sebou a pustím se do každodenní údržby zbroje a zbraní. Tomu věnuju asi hodinu, než si vezmu jeden pěkný kus dřeva a začnu vyřezávat (31%). Zbytek času strávím jenom tímhle. Sice nedělám nic komplikovaného, ale i tak je to celkem piplačka, možná kdybych na to měl víc než jeden nůž, tak by to šlo líp. V průběhu vyřezávání, taky vypiju to co mi zbylo ve vaku. Když jsem se svojí prací dostatečně spokojený, položím malého dřevěného koně na stůl. odkaz V tu chvíli někdo zaklepe na dveře. Když je otevřu, stojí tam ten vlkodlak z kuchyně, který mi předá moji uniformu. Já mu jenom kývnu, vezmu si uniformu a zavřu před ním dveře. Uniformu pak roztáhnu přes postel, abych si ji mohl prohlédnout. No, nic moc, ale aspoň to nebude bránit v pohybu. Obléknu si košili, pak prošívanici a následně i zbytek uniformy. Navíc si ještě nasadím plátové rukavice a hodím přes hlavu kapuci. Kolem pravé ruky si uvážu stříbrný řetěz a kolem levé ten kus látky (kravata). K opasku si přidělám čutoru, dýku a pochvu, ve které mám meč. Pak už vyjdu z pokoje na snídani, za sebou samozřejmě zamknu. Jídelna ještě není plná, ale pár povědomých tváří si všimnu. Jídlo ještě není nachystané, a tak se opřu o stěnu a čekám. (AB51) |
| |||
Pánský pokoj č. 14 - Koupelna - Jídelna Max, Tatiana, Tiriatal Natulím ho, rád, že je v pořádku. Obleču ho do uniformy, která mu skutečně padne mnohem lépe. Poté obleču sebe. Rychlá zastávka v koupelně, na ranní hygienu. Poté již s Maxíkem na ruce vykročím z pokoje do jídelny. Stejně jako on, mám poměrně hlad. Hned ode dveří mi padne pohled na Tatiany záda. V očích mi blýskne, když si všimnu démona, který se k ní z boku naklání. Přidám do kroky. "Dobré ráno, Tatiano! Mladíku," zahalasím již několik kroků od nich a pokud démonovu pozornost získám, pokývnu vážně hlavou. Může to být bráno jako pozdrav... Nebo taky ne. Jakmile se dostanu ke stolu, nasadím úsměv. "Neruším vás, že? To bych skutečně nerad." A s tím posadím Maxíka na židli vedle vlčice, kterou jsem již před tím kopytem odsunul od stolu a přisunul blížeji k jejímu boku. |
| |||
Jídelna Tarney, hlavně Tatiana, všichni v jídelně Nemám k rozhovoru s princem, co dodat. Každá další poznámka by jen přilila olej do ohně. Tak jen udržím na tváři úsměv a spokojeně sleduji, jak odchází. Jsem, ale přesvědčený, že tohle nebyl konec...minimálně z mé strany. Nakonec musím uznat, že na jeho slovech bylo něco pravdy. Zachytím krátký pohled dívky s ladným krokem. Neskrytě za ní otočím hlavu a do jejích zad vykouzlím spokojený úsměv. Jedno mu musím nechat, zdejší pobyt by mohl být přinejmenším přínosný. povzdechnu si spokojeně a hned je mi o trošku líp. Jen otočím hlavu zpět ohlásí svou přítomnost další něžné stvoření. Krásné ráno ? Určitě. Dobré ? Poznáme... odpovím ji v duchu na pozdrav a sleduji její krok až ke stolu. Její milý úsměv opětuji a odhalím v něm dokonalé zuby. Trochu nakrčím obočí, když sklopí uši a celkově najednou působí trochu schouleně. Naopak ono štěněcí kníknutí mé obočí donutí vystoupat nahoru. Copak takhle hozenou rukavici mohu nezvednout ? pohodím lehce hlavou a trhnutím za klopy srovnám plášť. Jen kmitnutím očí zkontroluju, jestli mi Tarney věnuje pozornost. S potěšením zjistím, že je zaměstnán. Čas se trochu pobavit... Pomalým krokem se přiblížím po její levici, až se nakonec bříšky prstů jemně dotknu jejího ramene, jen na okamžik. “Jsi v pořádku ?“ zeptám se a přetočím se zády ke stolu, o který se dlaněmi a zadkem opřu. Trochu skloním hlavu a zkusím navázat oční kontakt. Můj pohled vyzařuje klid, možná jen semknuté rty dávají najevo trochu starostlivosti. |
| |||
Dívčí kolej Sukui Trochu sebou trhnu, když se hlas ozve z chodby a ne z pokoje. "Ahoj," hodím po ní rozpačitý úsměv. "Um... Jasně..." uhnu jí z cesty a opřu se o zeď naproti jejím dveřím. Čekání mi úplně nepomůže vyhnat tu představu z hlavy. Když tedy opět otevře již v uniformě, stále se lehce červenám. "Zvládla jsi se vyspat, když jsme tě vzbudili?" optám se tak nějak na úvod, vzhledem k tomu, že se mi vykouřilo z hlavy, proč jsem za ní vlastně šel. |
doba vygenerování stránky: 1.5278511047363 sekund