| |||
Jídelna - Ošetřovna Zugu, tarbík, Eric, Kelly Ostrá bodající bolest a poničená pokožka je trochu více než jsem čekal, ale mnohem více mne zarazí jeho reakce. Jsem velmi lehký a vůbec se nebráním, když se mnou zamává ve vzduchu. "Ale ale... Vy jste zraněný," do očí mi vyhrknou slzy. "Takhle to nefunguje..." smutně povadnu v jeho ruce. Fascinovaně hledím na Kelly, když se objeví v zorném poli. "Tak by to mělo být..." zamumlám někam do podlahy, když mne posílá na ošetřovnu. Pokusím se na nohy vyškrabat se sám, ale už od posazení mne zastaví bodnutí na hrudi. Ocitnu se v náruči Zugua. Snažím se sám zastavit krvácení, abych ho moc neupatlal. Celé to ale jen vypadá, že mám celé ruce od krve. Znovu se mi vykutálejí slzy, protože to nemohu zastavit. Každopádně mi křídla, které se objevila potom, co mne zvednul do náruče, courají po zemi. Dojdeme na ošetřovnu, kde to vypadá, že by skutečně potřebovali mojí pomoc. Putuji ale na lůžko a přitiskne na mne prostěradlo. Když se podívá stranou, pokusím se skutálet z lůžka, abych se mohl vydat jim pomoci. (99%) Jestli se mi podaří se mu vysmeknout, vyrazím po čtyřech směrem k nejbližšímu zraněnému. |
| |||
Jídelna - Ošetřovna Dolly, Eric, Kelly, všichni cestou a na ošetřovně Z mýho transu mě vytrhne až vlčanda, když rozdává rozkazy. Normálně bych k tomu i něco řek, ale todle neni normální chvilka. Vezmu prcka do náruče a upřímně doufam, že mi moc nezakrvácí peří... Ale asi je mi to teď nějak fuk, hlavně aby to přežil. Rychle si to šinu na ošetřovnu, kde koukam je to taky trochu divoký. Nějak moc rušno tady, ne? Položim ho hned za dveřma na lůžko a prostěradlem pod ním, mu zkusim ucpat tu díru, aby to tolik neteklo. Rukou to fakt dělat nebudu. "Pomozte mu někdo, krvácí. Ta vlčice mu teda už trochu pomohla, ale pořád to z něj teče jak na porážce." |
| |||
Miko, Remmi, Oneiro Obloha na obzoru světlá zatím jen velmi lehce, vypadá to, že svítat bude okolo sedmé. Což již není tak daleko... Než se Oneiro nebo Remmi stačí kamkoliv rozejít, nebo Miko zodpovědět Remmiho otázku, zvedne se směrem od budovy prudký vítr. Sílí a sílí, až to téměř obě menší postavy odfoukne ke zdi. Ve vichru se začnou blýskat stříbrné odlesky, které velmi záhy začnou nabírat podobu stříbrných listů, ostrých jak břitvy. Vítr se začne točit kolem obrovského hada, objímající jeho tělo, aniž by se jediný lístek zasekl. Lístečků přibývá, až hada zcela schovají za stříbrný vír. Jestli se někdo přiblíží na pár kroků, bude silně pořezán od prudkého víru břitů. Vír se tam točí dobře pět minut, než začne prudký vichr před školou konečně opadávat. S tím opadávají a rozplývají se do prázdna i stříbrné lístečky. Odhalují tak, že je obrovské hadí tělo pryč. Místo toho se na proudech vzduchu vznáší bezvládné humanoidní tělo Miko. Jak vítr ustupuje, tělo klesá do trávy, kam rychle pospíchají malý hádci. Než je vůbec možné vstoupit do prostoru, jsou všichni malí obyvatelé její hlavy zpět. Miko tam tak zůstane nahá ležet v trávě, na hrudi vyhasíná velké podivné tetování. Oneiro v celém procesu může bezpečně poznat počínání její domoviny. |
| |||
Jídelna Whitney, Jack, Ary "Nehrozí!" zazubím se na ní nadšeně. "Já jsem Wendy," představím se, zatímco čekám na součástky. Vypořádání se s vílou nechám na nich dvou. Převezmu si šroubek a olej od Jacka. "Díky," věnují mu úsměv a jdeme ke stolu. Posadím se vedle Nyny, samozřejmě z té strany, kde má mechanickou ruku a pustím se do opravy. Nejdřív pinzetou vyndám bordel, co tam uvízl a jemným tenkým štětečkem opráším. Opatrně, aby jí to nenalétalo všechno do jídla. Vyměním za tenký křížový šroubovák a sešroubuju uvolněnou část. Dotáhnu tak akorát, aby se neserval závit nebo křížek a nechám dost volné, aby to mělo vůli k pohybu. Nakonec promažu olejem všechny pohyblivé spoje. Celou dobu mi špička jazyka vyčuhuje v koutku, jak se soustředím. "Ták, zkus to prosím," požádám ji trochu nervózně. Snad to bude fungovat. |
doba vygenerování stránky: 1.3172659873962 sekund