| |||
Posun “Pro tebe ale Vesa” upřesním mu důrazně představení Kelly. Nevadí mi že se toho tak ochotně chopila, ani že si moje jméno zkrátila. Od téhle zdechliny, nebo kohokoliv jiného když na to přijde, to trpět nebudu. Jako další přijde s otázkou alkoholu, protože ona nám tu nestačí jedna alkoholička, která s sebou strhla ještě draka. To by jeden řekl že bude mít jejich rasa víc rozumu a hlavně důstojnosti. Shromáždění se začíná opravdu nepříjemně rozrůstat, zvlášť když se připojila ještě pavoučice. Naštěstí se už přesováme pryč, než se k nám stačí přicpat další. Být to jen na mě zůstane Hillaris na chodbě. Pěkně jako hlídací pes, ale když ho bude chtít Kelly uvnitř nebudu nic namítat. Zůstanu s Kelly po větší část dne, pro ten odpočinek. Na její postel se ale obě nevejdeme, já tedy rozhodně ne celá. Moje postel je je o něco větší a i na tu se sotva vejdu. Takže u Kelly holt musí můj ocas zůstat na zemi. Nebudu jí překážet. Sama jsem ale měla jisté plány, které jsem už nemohla dál odkládat a tak jsem se zhruba kolem poledne odebrala do vlastního pokoje a nechala draka aby Kelly hlídal. Nezabralo mi to tak dlouho a brzy jsem zase zpátky s Kelly. Zaklepání na dveře nechám být, zvednu jen hlavu abych se podívala kdo to otravoval. Jen služka s uniformou. Tu převezme Hillaris, ale potom začne chodit sem a tam. Jak ale pocítí mojí nespokojenost, rychle tobo zase nechá. Před Kelly mu poroučet nebudu ale taky ho nenechám vyrušovat. |
| |||
Posunový příspěvek Ošetřovna-procházka školou-koleje Jadelyn Upřímně mi spadne z hrudi obrovský kámen, když jsme zpět na ošetřovně. Měl jsem v plánu prohodit pár slov s doktorkou, ale Jadelyn se rozhodla tyto prostory opustit poněkud spěšně. Procházka probíhá mlčky a já k ní neustále utíkám pohledem a čekám až se zeptá. Po chvíli už jsem z toho tak frustrovaný, že upírám pohled před sebe a lituji, že jsem rozmačkal svou dýmku. Zběžně projdeme vnitřek školy, ale i to mi dá nějakou představu. Rozloučím se ve spěchu, přesto způsoby nijak neošidím. Jen lehký polibek na hřbet ruky a mé kroky zamíří pryč. Hlava mi přetéká myšlenkami a já zoufale potřebuji znát jejich řešení. Vydám se do svého pokoje a ještě chvíli sedím na židli, čistím (dokonale vyblýskaný) revolver a přemýšlím nad dnešním dnem. Než se uložím ke spánku omezím své myšlenky, jen na dva rubínové skvosty. Chlapecký pokoj č.27 - plavecký bazén - sprchy - knihovna Liberius Vzbudí mě zaklepání. Mám lehký spánek, vždycky jsem měl. Zvednu se a převezmu svou novou uniformu. “Děkuji příteli.“ řeknu vlkovi při převzetí a zmizím zpátky v pokoji. Ne však na dlouho. Takřka obřadně složím svou starou uniformu a veškerou výbavu na jednu hromádku. “Inu, jedna éra končí. Druhá začíná. Sbohem poručíku.“ rozloučím se svou minulostí, tak jak jsem se, již včera zařekl. Vše uschovám na dno skříně a okolo pasu si omotám osušku. Dobře si vzpomínám, že je tu bazén. S novou školní uniformou v podpaží a polní hygienickou sadou, kterou jsem si jedinou ponechal se vydám rovnou k bazénu. Jakmile zavřu dveře, nasadím rychlé tempo, abych případně nikoho nepohoršil. Zjistím, že bazén mám jen sám pro sebe. Věci tedy nechám na okraji a vklouznu do vody. Několikrát jej přeplavu a nakonec se potopím na dno, kde zůstanu sedět a přemýšlím. Je jasné, že mi chybí určité zkušenosti a také, že škola má podle rozvrhu v plánu mi je předat. Ovšem, neuškodí zapátrat za hranou osnov. Vynořím se z bazénu a využiji přilehlé sprchy. Provedu očistu a použiji i něco kolínské, kterou, jak zjišťuji budu muset také doplnit. S potěšením zjistím, že uniforma mi padne stejně dobře, jako ta stará. Z toho vlka by byl výborný krejčí. Jen se rychle zastavím na pokoji, abych odložil ručník a hygienu, než se vydám do knihovny. Pomalu vstoupím a zamířím k pultu, kde je tvor, očividně místní knihovník. “Dobrý večer. Mohu vás poprosit zda mne nasměrujete k sekci věnující se...ehm disciplínám mysli ?“ požádám ho a trochu nedočkavě zabubnuji prsty o pult. |
| |||
Jídelna hlavně Tarney Myslel jsem, že mě zase telepaticky spraží, ale místo toho si to kráčí jako neochvějná autorita přímo ke mě. Jak se blíží svírá se mi žaludek. Napnu všechny síly, abych uklidnil emoce a zachoval si stejně klidný výraz jako on. Jakmile vezme židli nechám nohy napjaté ve vzduchu a potom je pomalu, jednu podruhé položím na zem. Už zas je z něj cítit ta hrozivost. Trochu se ušklíbnu, než se zvednu a roztáhnu křídla do plné velikosti. “Cokoliv si vaše výsost bude přát.“ odpovím s důrazem na “výsost“ a předvedu přehnanou úklonu, načež křídla složím. Ruce mám založené na prsou a bradu nahoře. Protože mám skoro o hlavu víc, shlížím na něj z vrchu. Možná to vypadá, že jsem nad věcí, ale pravdou je, že by se ve mě krve nedořezal. Nenechám mu to, ale zadarmo. |
| |||
Posunový příspěvek Ošetřovna – chlapecký pokoj 2 – chlapecký pokoj 19 Zugu, Dolly Ano pták to ustojí ovšem také ucítím zápach spáleného peří který se mísí se zápachem spálených chlupů ze mně. Čichám a vůbec se mi to nelíbí, ale i já se nakonec dokážu s vypětím všech sil udržet na jeho rameni kde ležím rozvalený a oddychuji. Tohle je vážně nebezpečný místo tak proč sem ten pták pospíchal? Možná nevěděl že k tomu dojde, pták se mezitím posadí na místo pod kterým jsem se schovával a prohlíží si své křídlo kde doutná peří. Ale to se k nám opět přidá ta podivná bytost kterou sem ten pták donesl a tato bytost nějak dokáže uzdravit toho ptáka i mně. Protože se cítím lépe věnuju mu několik radostných zapištění a nadšeně poskočím na ptákově rameni, ale pak se rozhlížím kde je ta podivná věc ze které létali blesky vypadá to však že je pryč. Rozhodnu se proto že se stočím na ptákově rameni a okolí vnímán jen pokud to je potřeba. Pták se nakonec dá do pohybu, o něco později se rozloučí s tou podivnou bytostí a sám pokračuje v cestě. Místo kde se ocitneme si prohlížím a je menší než místa ve kterých jsme už před tím byli, zřejmě zde opět nějakou dobu zůstaneme a tak pokud mně ten pták někam nepoloží seskočím na zem když se shýbá a výška není tak velká abych se opět na zemi rozplácl. Jak brzy zjistím tak pták sem došel protože se chystá jít spát, když ulehne na něco pod čím jsem se na tom předchozím místě schovával. Opět se tentokrát opatrně vydám pod ten převis a pozorně větřím, ale vypadá to že i tohle místo je prázdné. Překvapené zapískám, je možné že že ti tvorové vyhnali ty co zde předtím žili a teď tohle místo obývají pouze sami? Pak se však rozhodnu opět vydat ven a zde vyskočit nahoru na ten převis, tohle byl náročný den a zítra můžeme opět pokračovat v průzkumu tohoto místa. Zapřu se na svých zadních nohách a silně se odrazím, tento skok mně dostane nahoru a nejspíš skočím i ptákovi na hruď. Putuji ještě výš kde se zavrtám do ptákova peří pod jeho ramenem a opět se schoulím do klubíčka abych nakonec usnul. |
doba vygenerování stránky: 1.3584778308868 sekund