| |||
Pred Tarneyho Kabinetom Moxxi "Pretože niektorých ľudí to asi baví ?" Odpoviem jej. "OK." Vela práce ? To sa hádam mňou nebude zaoberať stále. Keď ma položí na zem, trošku sa upravím a narovám si oblečenie. "Pokiaľ by sme sa bavili o tej pretvárke, čo občas hrám aj sám na seba, tak určite. Pokiaľ sa bavíme o mojej reálnej stránke, tak je to trošku zložitejšie... ...lebo povedzme reálne si dokážem ceľkom užiť boj ? By som mohol povedať. Tak tiež trošku veda, anime a nejaké hry. Ale to skôr je nie na zábavu, ale na zabíjanie času." Potom sa trošku zamyslím. "Najväčšia blbosť a nelogická vec čo ma napadne ? Asi by som niekoho zabil, alebo začal by som sa správať kompletne náhodne a začal by som buď robiť hovadiny s mojou krvou alebo nanitami." |
| |||
Před kabinetem Tarneyho Kichi Ty jo tak to úplně nevyšlo, jak sem si myslela. Kdyby se aspoň cukal nebo něco, ale místo toho mám v náručí hadrovýho paňácu. “He ?“ vyjde ze mě, když je pořád mračoun a bručí o subjektivním názoru na život. Tak se taky zamračim, protože tohle prostě není možný, aby byl někdo takovej pařez. “Šmarjá, proč bych tě bila jen tak ?“ zabrejlim na něj a zavrtím hlavou. Jak jako zvyklej ? A co bych z toho jako asi měla ? našpulím pusu a když vybalí svoje dvě otázky, tak si povzdechnu. Ztěžka a rezignovaně. “Třeba, když...ty prostě....agrhh...bude s tebou hodně práce.“ zkonstatuju, než ho postavím zpátky na zem. O krok ustoupím a založím si ruce v bok. “Hmmm...přece musí bejt něco, co tě rozveselí ne ? Kdy ses naposledy bavil ? Kdy jsi byl spontánní ?“ ptám se a mhouřím na něj oči, ale nakonec přejdu do úsměvu a uvolním svůj postoj. “Kdybys měl teď hned udělat nějakou blbost. Tu největší, co tě napadne. Co by to bylo ?“ snažím se ho vyhecovat rozhodnutá z něj ty zbytky radosti, jestli tam nějaký jsou dostat na povrch. |
| |||
Pred Tarneyho Kabinetom Moxxi Stojím a pozerám na ňu. Čo sa deje ? To hádam mi chce naznačiť, že sa o mňa stará aj keď by to ludí ktorých som poznal unudilo k smrti, nestarali sa a išli dalej ? Je to zvláštna baba. Potom sa na mňa uprene pozrie. Ja chcem hlavu pomaly trošku nakloniť do boku, keď v tom ma Moxxi schmatne a pritiahne si ma k sebe. Nejako sa nevzpieram. "Čo rob..." Zo mňa vyjde pomaly, keď ma v tom preruší. Pozerám sa na ňu. "Počúvam..." Keď dohovorí, tak poviem: "To som si vedomí. To so životom je skôr ceľkom subjektívny názor." Huh... je dosť silná. "Pokiaľ ma chceš zbiť, tak kludne do toho. Brániť sa nebudem. Som na to zvyknutý." Ostávam ceľkom uvoľnený, nohy aj ruky mám spustené a na rovnané. "Inak mám dve otázky. Prvá je čo považuješ za kravinu a druhá, či ma tu budeš vo vzduchu držať ešte dlho." |
| |||
Před kabinetem Tarneyho Kichi Ááááá, já se v něm fakt nevyznám. Mění se rychlejc, než počasí. úpím v duchu, když nasadí ten výraz. Vypadá, to že náladu jsem mu zrovna nezvedla a místo toho jen rejpám žihadlem do živýho. Pak se zase rozpovídá a není to úplně příjemný, jako jo chápu, že má nějaký dušeboly z minulosti, ale teda jako takovou řeč, jak na funus jsem nečekala. S každým jeho slovem moje lítost přechází ve vztek. Ne na něj, ale na to, že mu s tím nikdo nepomohl. Rty se mi stisknou a nasupeně funím a zatínám čelist. Mám ho litovat ? Jako to mu asi nepomůže, už je v tom utopenej až až. Fajn, tohle chce léčbu šokem. rozhodnu se a upřu na Kichiho pohled. Překonat vzdálenost mezi námi mi netrvá ani mrknutí oka. Jsem rychlá a to pekelně. Rukama ho obtočím, aby neměl šanci se pohnout a obličej mu zabořím do kravaty. Stisk je silný a dost možná mu v tom, jak jsem rozjetá, narovnám pár obratlů. “Jsi pitomec Kichi.“ zamumlám mu do hrudi a zvednu hlavu nahoru. “Ale taky kámoš. Můj první kámoš, takže mě teď jako poslouchej.“ zapíchnu pohled jako žihadla do těch jeho prázdnejch studen. “Nejseš jedinej, kdo někomu ublížil, ale čas nevrátíš. Život je super a jestli to nevíš, tak to zjistíš. A navíc...“ rozliju na tváři šibalskej škleb a bez větší námahy mu odlepím podrážky od podlahy “...jestli budeš dělat kraviny, tak tě zmlátim. Rozumíš ?“ mrknu na něj a s pobaveným výrazem ho nechávám viset ve vzduchu. |
| |||
Jedáleň Wendy, Aryania, Whitney Otočím sa k Aryane a poviem: "Nepreberáme. Opravujeme." Vypočujem si požiadavky od Wendy, tak iba kývnem, vytiahnem ICON a začnem fabrikobať. " Jeden 1-72 x 3/8 a jedna plná olejnička. V poriadku. Nech sa páči."" Hovorím ako jej to podávam keď prídeme ku stolu. |
| |||
Jídelna Wendy, Jack, Aryania "No jestli sis to nerozmyslela s pomocí..." pobídnu mechanickou ruku blíž k Wendy. Za dívčinou se objeví kluk. "Jsem Nyna. Aspoň mi tak všichni řikaj," hodím křivým úsměvem po shromažďující se skupince. Kručení v břiše celé situaci zrovna nepomáhá. Ale ten klučina alespoň nabízí pomoc, ne jako ta oranžovláska. "Špagety s nutelou. Co si myslíš, že tu asi řešíme?" hodím po ní poněkud rozmrzelým pohledem. Už bych se chtěla najíst a ona je tady zdržuje takovými otázkami. Její jedinou omluvou je, že je pěkná. "Klidně..." pokrčím druhým ramenem, že je mi to jedno. A u toho do sebe aspoň stačím napchat i to maso z talíře. K tomu mi stačí jedna ruka. |
doba vygenerování stránky: 1.4986801147461 sekund