| |||
především Tiriatal Odkýve všechno co pronesu a potom prostě proletí stropem. Podívám se na ním a s lehkým povzdechem na sebe naberu opět svou lidskou formu. Zhasnu si z ramen lehkým poplácáním plameny a zvednu ruku. Před ní se roztočí ohnivě rudý magický kruh, orámovaný černými konturami. Zaháknu se o Tiriatalovo energii a přivolám si ho zpět před sebe. S přenosem na jeho těle přetočím čas zpět, tedy ho plně vyléčím. Vše však proběhlo a vše si pamatuje. "Není poněkud neslušné, takto odcházet bez rozloučení?" pronesu stále, aniž by poznat jakékoliv rozpoložení. |
| |||
Jídelna - dívčí pokoj č.1 - koupelna 2. patro - školní vzdušný prostor - chlapecký pokoj č. 31 - dívčí toalety v přízemí - ošetřovna Tarney !, později Claudile Na tváři se mi rozlije poměrně spokojený úsměv, když princátko ustoupí trochu vzad. Vyhrál jsem ? Ani náhodou, jeho tělo začne nabírat děsivé formy a já v ti chvíli vím, že jsme za pomyslnou čárou, která odděluje popichování a poměřování od...no průseru, jiné slovo pro to neexistuje. Nezmůžu se na nic, než na něj zírat s očima rozšířenýma strachy. Taková moc ! žasnu, ačkoliv se nemohu pohnout. Jen chvatně přikyvuji. Pochopil jsem na tebe jsem krátkej. Nech toho, sakra nech toho ! křičím na něj v duchu během jeho proslovu. Nenechá, nakonec se ke mě ještě nakloní a to už nevydržím...je moc blízko. To, co udělám je naprosto instinktivní. Odrazím se od podlahy a máchnu křídly, avšak ještě než se dotknu stropu, přelije se po mém těle vlna růžové energie a mé tělo zprůsvitní. Dalším máchnutím proletím přímo skrz strop do pokoje s úlem, ale pořád to není dost. Ke svému zděšení proletím bazénem a nakonec střechou. Svoboda ! A teď už jenom...“ myšlenku přeruší náraz na jakési silové pole, div si nezlomím roh. Nestíhám vyrovnat křídly, tak alespoň udržuji formu dokud je to možné. Prolétnu nazpět střechou minu druhé patro budovy a hned po průletu podlahou se opět zhmotním, udržovat to je moc namáhavé. Jak to vypadá mám štěstí v neštěstí, protože dopadnu přímo na prázdnou postel. Ale v rychlosti a postel taky není všespásná. Uslyším několik hlasitých křupnutí, přičemž to poslední doprovází ostrá bolest v mém křídle. Z očí mi vyhrknou slzy a já se stěží překulím na břicho. “Tarney...ty parchante.“ procedím skrz zuby a vyklepu z kapsy pláště mapu. Přes slzy vidím špatně, ale nakonec ošetřovnu najdu. Otázkou je jestli by se to nedalo nějak využít... prolétne hlavou hříšná myšlenka a já se nehmotný propadnu o patro níž...na dámské toalety. Škoda prázdno...trocha soucitu by se hodila. odfrknu si a bolestivě se zašklebím, když se protahuji dveřmi. Na ošetřovnu je ta naštěstí blízko. Ještě předtím vyrazím ze slzných kanálků pár slz, aby se usadili na tvářích. Trocha dramatu neuškodí ne ? Skrz lítačky se opět znehmotním, protože neví, jak to udělat, abych si nepochroumal křídlo ještě víc. “Doktore !“ vzdechnu směrem k postavě a zavrávorám... |
| |||
Ošetřovna - Pánský pokoj č. 19 Dolly, Alyssa Nekompromisně odvedu Dollyho na kolej. "Hej prcku, nemyslim to špatně, kapišto?" houknu na něj, než zmizí v pokoji. Dorazim do svýho pokoje. No, moc se nepřetrhli, ale nemam si na co stěžovat. |
| |||
Ošetřovna - 2.patro, pokoj 6 Rekki, Miko, Gill, ostatní na ošetřovně a cestou "Pfft! To bylo jenom jednou!" odseknu vzpurně s úšklebkem, ale je ze mě jasný, že se nezlobim. Když pak sleze, tak uvolním místo u lůžka a přesunu se k Miko, než se k ní někdo dostane. U Gilla bych stejně jenom překážel. Pomůžu jí tak se uklidnit, když se probere a najde tetování. Když je pak Gill už vzhůru, zajdu si s ním pokecat. Pošle mě jeho slušným způsobem do háje, ale neni se čemu divit. Takže když má Miko domluvený svoje, obejmu jí kolem ramen a domluvíme se na průzkumu jejího novýho pokoje. |
| |||
především Tiriatal Sleduji ho stále stejně neohromeným klidným výrazem. "Tituly zde mnoho neznamenají," oznámím mu stále stejným tónem. Ukročím o půlkrok vzad, jen abych na sebe mohl volně, plynule, nabrat jednu ze svých šlechtických podob. S rohy a pekelnými plameny, které mi vyšlehnou z ramenou, dosahuji téměř čtyř metrů. Se vším všudy jsem momentálně o třídu větší než on. "Avšak, jestli jinou autoritu nerespektujete, můžeme to řešit takto," hlas má nyní hlubokou ozvěnu a v přítomnosti symbolů královské rodiny, má aura mnohonásobně zesílí. Rozpřáhnu křídla. "Doufal jsem, že jsem se při Vašem příchodu vyjádřil dost jasně, co by pro Vás znamenalo vyloučení z tohoto institutu. A pokud jde o to, co jsem Vám připomněl, jsou to prostá pravidla školy, nikoliv mé přání. I když jsem stále Vaším princem, zde jsem jen Vaším třídním profesorem." Lehce se předkloním, abych mu viděl do očí. "Avšak, jestli po tom toliko toužíte, může se i to změnit." |
doba vygenerování stránky: 1.652979850769 sekund