| |||
Posunový příspěvek Jídelna - Dívčí pokoj č.3 Kelly, Vesa Naše rozrůstající se skupinka nedělá moc dobře nikomu z nás bych řekl. Nedokážu tak mít v přehledu všechny a navíc jsou všichni moc blízko. Naštěstí se brzy přesuneme do patra, do Kelly pokoje. Jestli mne dívky nepustí dovnitř, zůstanu stát a později sedět, na chodbě za jejich dveřmi, od kterých se nehnu, dokud budou vevnitř. Jestli mne dovnitř pustí, jsem rád, avšak stejně se Vese nemotám do hovoru a toho, co chce dělat. Pokud nás na chvíli opustí, vrhnu za ní starostlivý pohled, ale neprotestuji. Tak jako tak, strávím zbytek dne po jejich boku. Pokud si urvu u něco spánku, zlobit se nebudu. Když se ozve klepání, bez většího zamyšlení otevřu a usměji se na dívku, co nese Kelly uniformu. Převezmu ji jí. Položím ji na stůl, aby mohly ještě spát, než se ozve budíček. Sám zůstanu popocházet po pokoji, abych se s nimi domluvil na dalším postupu, hned jak se vzbudí. |
| |||
Posunový příspěvek Druhé patro, velký pokoj č.4 - Jídelna Tarney, všichni cestou a v jídelně “Uhhh...to snad ne.“ povzdechnu si otráveně, když mne ze spánku probudí zvon. Tohle místo je, jako špatné vězení a ke své nelibosti mám vlastního dozorce. Nechce se mi vstávat, ale při pomyšlení na včerejšek nakonec vztekle odkopu peřinu. Takové neuctivé chování. Dopraven svázaný takřka v kozelci, jako stylový doplněk nevkusného kusu nábytku. I když v porovnání s vybavením mého pokoje se to dalo považovat za luxusní kousek. Přehlédnu pohledem svou celu a povzdechnu si. Tohle postrádá eleganci a zdravé pozlátko...s tím budeme muset něco udělat. rozhodnu se a prohrábnu rukou rozcuchané vlasy. “No samozřejmě, teď abych se o vše staral sám.“ držím v rukou pramen vlasů. Mám roztřepené konečky ?! zděsím se a zaostřím. Ne, naštěstí ne. Vstanu a protáhnu se, včetně svých křídel. Zamířím do koupelny, jediné místnosti, která tu za něco stojí. Kabelu z černé kůže mi naštěstí poskoci mé sestřenice nechali. Tak vytáhnu svou sadu a naložím se do vany. Pro začátek začnu manikůrou, včera jsem zjistil, že mi ti hrubiáni málem zlomili nehet a jak jsem se cukal, tak mé nehty ztratili na dokonalosti. Když je hotovo, rozčešu si vlasy, které následně úpravím u zrcadla. Musí být dokonalé. Z nohou postele vezmu své oblečení. Luxusní kožené kalhoty s opaskem z baziliška, vysoké boty z nejjemnější kůže a tmavý plášť zdobený stříbrným vyšíváním, který má hodnotu menšího domu. Řemeslná práce, šitá na míru. Když jsem se svým vzhledem spokojený vyjdu ze dveří, jen abych zjistil, že mi na ně někdo pověsil odporné kusy oblečení. “Ne...to ne. Nikdy !“ chytnu tu odpornost a hodím ji za dveře. Přece si nepokazím styl ! zavrtím nevěřícně hlavou a vytáhnu z kapsy mapu. “Jídelna.“ zapíchnu prst s dokonalým nehtem do mapy a vydám se tím směrem. Spatřím ho jen, jak vlezu do dveří. O tý uniformě si budeme muset promluvit. rozhodnu se a namířím si to přímo k němu. Čím jsem, ale blíž, tím je děsivější, takže můj krok zpomalí a já se zmůžu jen na křečovitý úsměv a pokývnutí hlavou. Zmetek ! Obhlédnu krátce stoly u zdi načež se otočím a zamířím do čela stolu na druhé straně. Sednu si přesně proti Tarneymu. Roztáhnu křídla a pohodlně se uvelebím s nohama na stole. Ruce mám složené na holém břiše a upírám na něj pohled. Z dálky nějak postrádá svou hrozivost. Rozhodně budu větší sousto, než si myslí. |
| |||
Posunový příspěvek Jídelna - Pokoj číslo 5 Dolly Dojím svoji večeři, dám misku i lžíci do špinavého nádobí a vrátím se zpátky na pokoj. Jakmile jsem v něm, jdu rovnou spát. Takhle za dne je to zvláštní, ale budu si muset zvyknout. Z mého spánku mě probudí až zaklepání na dveře. Když se vysoukám z postele, najdu za dveřmi vlka, který mi předá nové oblečení, za které mu poděkuju, než odejde. Dveře zase zavřu a pomalu se obleču do toho oblečení co jsem právě dostal. Hadr (kravata), stejně jako včera zavážu osmičkovým uzlem. Ve chvíli kdy se obleču, ozve se další zaklepání. Tentokrát když otevřu dveře, stojí na chodbě místo vlka Dolly držící hromádku oblečení. "Dobré ráno Dolly. Chceš zase pomoct s oblečením?" zeptám se vlídně. |
| |||
Posunový příspěvek Ošetřovna - chlapecký pokoj č. 2 - Koupelna - Chodba Grimgull Než mohu někomu více pomoci, vyvede mne Zugu ven. Než se stačím podsmeknout a vrátit se, pevně mne chytí. Vyvede mne až ke kolejím. "Tady je můj pokoj..." pípnu, když míjíme mé dveře a zmizím vevnitř. Posadím se na zem vedle postele a schoulím se do klubíčka. Zůstanu tak, dokud neusnu. Vystartuji ke dveřím, abych stačil včas otevřít, když někdo zaklepe. "Děkuji, děkuji," převezmu si uniformu a horečně odkývu všechny informace. Opět zavřu dveře. Uvažuji, zda se do toho mám nasoukat již teď. Vyrazím napřed do koupelny. Pozdravím všechny, kteří tam jsou, v rychlosti se očistím a vyrazím zpět k pokoji. Vezmu balíček věcí své uniformy a soustředěným výrazem jdu podle tabulek, dokud nenarazím na Grimovo. Na jeho dveře potom nervózně zaklepu. |
| |||
Posun Ošetřovna - Pánský pokoj č. 14 Celou dobu, co se snaží vyléčit mne, se snažím přesměrovat jejich snahu na Maxe. To se nakonec stane i se mi uleví. Přesto jsme ještě neměli vyhráno. Ještě se muselo ponořit do Maxíkovo mysli, aby se napravili škody, které byli napáchány. Bylo to vyčerpávající. Jako kdyby se dnešním dnem naplnily ty nejhorší obavy, které jsem o něj mohl mít. Když jsme konečně byly propuštěni, nekompromisně Maxíka odnesu napřed do koupelny, abychom smyli krev (jen ji z něj vymyji, nutně ho nepotápím, nebo nenamáčím více, než je nutné) a poté do mého pokoje. Pro dnešek toho bylo dost. Když se ozve klepání, nechám Maxíka spát a převezmu naše uniformy. Vypadají, že padnou o něco lépe než ty předchozí. Už zůstanu vzhůru, abych se po ránu rozcvičil. Když zazvoní zvon, přesunu se k posteli. Zajímalo by mne, zda to kocourka vůbec probere. |
| |||
Posunový příspěvek Chlapecký pokoj číslo 6 - Koupelna - Pokoj - Jídelna Když se začne rozednívat, ani už se neobtěžuji s tím vylézat z pokoje. Ještě by mi umazali další oblečení. Raději se stočím na posteli a prospím se. Ozve se klepání na dveře. Proměním se zpět a otevřu. S díky si převezmu další, a především čistou, uniformu. Nehodlám se tlačit v koupelně až začnou vstávat se zvonem, takže vyrazím do koupelny rovnou. Pořádně se umyji a vrátím se do pokoje, než zazvoní zvon, abych se oblékl do nové uniformy. Jestli jsem potkal příchozího studenta, jen ho pozdravím a dále se nezdržuji. Když jsem spokojen se svým vzhledem vyrazím do jídelny. Usadím se poblíž, kde sedávají profesoři (E55), tam si rozhodně nikdo nedovolí nic házet, nebo třeba zapalovat stůl. Pokývnutím pozdravím profesora, který zde již je. |
| |||
Posun Jídelna - Pokoj č.18 Naberu si další hromadu masa, kterou zpucuju, ať už zbytek skupinky v jídelně zůstane nebo ne. Když už se do mne nevejde ani další sousto, vylížu talíř, seberu své sedlové brašny a vyrazím najít svůj pokoj. Naštěstí to není tak těžký, vzhledem k číslování pokojů jak v hotelu. Složím tašky, skočím se osprchovat a zapadnu do postele, kde hodlám dospat celej ten šílenej přesun. "Co to KURVA...." vyletím z postele při zvuku zvonu. Srdce mi odeběhlo asi zpátky celou cestu dom. "Si dělaj prdel ne," zamručím do dlaně, kterou si promnu obličej. Vytáhnu osušku a hygienickou taštičku z brašen, tam kde jsem je nechala než jsem šla spát a vyrazím do koupelny ve stavu, který bych nazvala automatický pohyb spáče. |
doba vygenerování stránky: 1.3607869148254 sekund