| |||
Ošetřovna - Dívčí pokoj Číslo 31 Jak tam sedím a tiše se modlím, přijde ke mě osoba a zkontroluje můj stav. Na ruku se mu připlazí bílý had a já se cítím o něco lépe. “Mockrát vám děkuji.” Slezu z lůžka. “Mohu mít na vás malou prosbu, prosím? Až vyjde ven Luis… Ten jelen s tím kocourem, můžete mu říci, ať za mnou přijde na pokoj? Mockrát vám děkuji, že mu to vzkazuje Tatiana.” Můj hlas se chvěje, ocas mám svěšený na zem a uši sklopené. Jak domluvím tak se otočím a vyrazím ven z ošetřovny a vydám se směrem, kterým jsme sem přišli. V chodbách dívčích kolejí mi chvíli trvá, než najdu svůj pokoj. Otevřu dveře, vejdu dovnitř, za sebou je zavřu a dojdu do prostřed místnosti, kde odložím svůj batoh. Poté si vlezu na postel, kde se opět schoulím do klubíčka a čekám na Luise. |
| |||
Pred Tarneyho Kabinetom Moxxi Nadstavím trochu prekvapený výraz a poviem: "Ďakujem asi ?" Ako si utiera ruky, tak počkám, len tomu, čo precedila cez zuby poriadne nerozumiem. "No.... teoreticky by som mohl upraviť celý balíček..." Skonštatujem, pričom dám hlavu jemne nabok. Tak ak dovolíš... Chytím sa balíka a prejde ním šedomodrá kovová kryštalická hmota, ktorá sa mi potom vráti do ruky. Na balíku je teraz obrázok jahody a z balíčku vyjde sladká ovocná vôňa. Tak. Nech sa páči. Dúfam, že bude chutiť. A... s oplácaním služby si nerob starosti. Toto bola maličkosť. Poviem ako sa trošku uškrniem a po čele mi stečie kvapka potu. Ten balík mi dal trošku zabrať. Furt nie som zvyknutý upravovať viac vecí naraz. Dúfam, že ocení aspoň takúto malú službu. |
| |||
Před kabinetem Tarneyho Kichi “Jako, jo jasně.“ pokrčím rameny.To chce vymáchat v palivý omáčce nebo co ? povytáhnu obočí. No a když začne bonbón obalovat, tak zase čučim, jako včela na novej úl. “Jak...tyjo, jako...to je hustý !“ vychrlim na něj, když mě v nosu zašimrá ta sladkost. A vypadá to, že mu i chutná. “Ď.“ sáhnu po nabízeném ubrousku a tak nějak si do toho otřu opatlanou ruku, což znamená, že pytlík držím v zubech. “Hefe Kifi...“ začnu cedit skrz zuby...jo jsem dáma, očividně. “Hele Kichi, zvládnul bys zakouzlit celej pytlík ? Mě totiž taky kyselý nejede. Prosííím ?“ zazubím se a přidám prosebnej kukuč. To kyselý chci fakt z patra pryč. |
| |||
Chlapecká kolej - Pokoj č. 8 Wayne, Marcos, Ulgge Ještě pár schodů a jsme tam. Je cítit, jak se mu nechtějí zvedat nohy. Jsem proto rád, že už budeme v pokoji. U dveří si stoupnu tak, aby neupad, než otevřu a pak s ním vejdu dovnitř. Nějak jsme do nich museli štrejchnout, protože se za námi zavřely s menším bouchnutím. Leknutím se kousnu do rtu, který žužlám soustředěním a nervozitou. Vždyť vypil džbán krve. Co když si bude chtít dát desert? Sakra. Dovedu ho k posteli a chytám ho, aby tam prostě nespadl. |
| |||
Pred Tarneyho Kabinetom Moxxi Jej preklepy v správaní ignorujem, pretože nikto nie je dokonalý. "Rád ťa poznávam Moxiana-san." Ako mi odpovie, že je v poriadku tak zareagujem: Tak to je dobre, že sa nič takého nedeje. A tak čakáme asi obydvaja. A ďakujem. Len dúfam, že nevadí, ak si to trošku upravím. Kyselky nie sú zrovna moja obľuba. Zoberiem si ho, dám si ho na ruku. Z mojej ruky cukrík obalí kovová kryštalická štruktúra a prerobí cukrík. Následne sa dá späť do ruky. Cukrík je teraz červený a jemne vonia sladko po jahodách. Dá si ho do pusy a vyzerá to, že všetka kyslosť je preč. Potom so všimnem, že má ruky lepkávé. Nechceš vlhčené obrúsky? Sa jej opýtam ako si ich vyťahujem z vačku a podávam jej ich. Tak dobre. Teraz hlavne byť milý ako normálne. Netreba sa pretvarovať. Stačí sa správať prirodzene... |
| |||
Chlapecká kolej - pokoj č. 9 Kimi, Ulgge, Marcos Ve společence si to prostě Ulgge usne. Zvednu ho do náruče. Nakonec se konečně dostaneme do chodby. I když jsem vůbec nerozuměl svému ospalci, upír to dost upřesnil. Kimi se s ním statečně vláčí sám. Musím se nad tím pousmát. Projdeme až k daným pokojům. Pokývnu hlavou Kimimu a musím se ponížit a napootáčet, abych dveře vůbec otevřel. Ale konečně se dostaneme dovnitř. Složím svůj balíček do postele a hodím přes něj deku. Tak, to by mělo být dostačující. Založím ruce v bok a shlédnu na něj. Nakonec si povzdychnu a dojdu ještě otevřít okno. |
| |||
Ošetřovna - Koleje v 1.patře Kimi, Wayne, Ulgge Moje regenerace se snaží pracovat na plné obrátky, ale věřím tomu, že to bude ještě dobrých několik dlouhých hodin trvat, než se zcela vyhojím. Díky tomu si to neustále bere neuvěřitelné množství energie, které jsem z krve získal. Každopádně, když vyjdeme z ošetřovny, jsem o chlapce jen zapřený a v podstatě jdu sám. Schody jsou již problém a potřebuji od něj mnohem více podpory. Cítím jak ztrácím cit v končetinách. Když vyjdeme do patra začínám na něm víc a víc viset. "Nemusíte daleko, můj je pokoj osm a jeho je hned naproti," pronesu k nim slabým hlasem. Snažím se jim to alespoň v něčem ulehčit. |
doba vygenerování stránky: 1.5523800849915 sekund