| |||
Jídelna Whitney, Jack, Wendy Podívám se na tu novou dívku a všimnu si toho co si Wendy prohlíží, zaujme mně to taky, co to říkal Jack? Něco o nehodě v práci a umělé náhradě, zavrtím hlavou a rozhodnu se opět věnovat současné situaci. Ta dívka odpoví poněkud rozmrzele a já se už nepozastavuji nad jejím tvrzením a dokonce i potlačím protočení očí. Proč jsou někteří studenti nedůtkliví? Jistě Kimi měl důvod, ale zde jsem se jen zeptala co tu řeší. Navíc u Kimiho to vyřešila profesorka, já se mu omluvila a on se pořád tváří jako by mu byla spáchaná neodpustitelná křivda, možná bych se ho mohla zeptat co to byla za křivda, ale to by se mnou musel chtít mluvit. Jack se zmíní o tom že hodlá přičinit k údržbě té ruky, pak osloví tu kostku a z toho co chce pochopím akorát to že chce něco v čem je olej. Zatím se však na nic neptám sleduji ty dva ke stolu a čekám co se bude dít. |
| |||
Před Tarneyho kabinetem - chodba - ošetřovna Kichi, všichni cestou Už jsem zády, když Kichi začne mluvit a na tváři se mi mihne úsměv. Tak, že by to nakonec nebyl takovej pařez, jak se zdálo ? Jinak by se přeci nesnažil to zachránit, i když trochu nešikovně ne ? Nebo jako, jinak si to neumím vyložit. Ale bude to s ním chtít čas, třeba mě na něj bylo moc... přiznám si, že jsem to z něj mámila trochu násilím a ohlédnu se. “Buď takovej, jakej seš Kichi. Páč kámoši se tak berou.“ mrknu na něj a můj krok je hnedle o něco veselejší. Stejně, ale zmizím zas rohem, páč vrátit se by bylo trapný a navíc je to ideální příležitost k průzkumu. Došourám se až na křižovatku. Tuším, že zprava sem přišla, takže zatočím doleva a pokračuju až na konec. Už vidím dveře, které vypadají jako toalety, ale daleko zajímavější jsou ty rozražené dveře. A ještě když spatřím portál, zastavím se. Co to je ? Asi bych tam jako lízt neměla, že jo. Ale, když... rozmlouvám si to, ale to už mě nohy neposlouchají a já nakonec vlezu na ošetřovnu.... |
doba vygenerování stránky: 1.4231531620026 sekund