| |||
Chodba dívčí koleje Jadelyn,Aliana,Kristy Při reakci na poezii se jen tajemně usměji. Pravdou je, že znalost poezie je mi cizí, pokud nepočítám přisprostlá díla vyrytá do stěn bunkrů. Důležité je, že je Jadelyn pobavena. Díky její jemné manipulaci hledíme do mapy spolu. “Souhlasím. Budeme doufat, že tu má někdo vztah k troše nezbytného přepychu.“ kvituji na její poznámku. Sklenka brandy za vraždu asi nestojí. A když se vám naskytne pohled, jako do její tváře, jde i kvalitní destilát stranou. Užívám si ho jen chvilku, než zase sklouznu k mapě. Ze zkoumání mapy nás vyruší příchod dvojice. Půvabná pavoučí žena ... zajímavé kolik může mít krása podob ...a hezká dívka. A co víc, myšlenky zachycené v éteru. Rozptýlen tím s pohledem své partnerky se nemohu než na úsměv a krátký pozdrav. “Dobrý večer dámy.“ Pak už situaci přebírá Jadelyn a já musím uznat, že poznámka s němou kamarádkou byla trefná. Prost jakýchkoliv povinností se tedy zaobírám zpracováním myšlenek. Zvláště ta poslední patřící dívce je znepokojivá. Co tím myslí ? zeptám se sám sebe zatímco chapadýlka mé kyseliny hladově prohledávají prostor a osahávají okolí. Jen, když Jadelyn poznamená, že jsme dokonalý pár objeví se na mé tváři nervózní a možná trochu stydlivý úsměv. Popravdě jsem to nečekal a líbí se mi to. |
| |||
Chodba dívčí koleje Malé gesto důvěry a jak ho to zvedlo z pozice depresivního štěňátka. Jak krásné. "Doufám, že v tom případě znáte alespoň nějaká zajímavá díla," odpovím a tak na tři vteřiny na tváři udržím zcela vážný výraz, než ho opět rozvolním do jemného úsměvu. Vytáhne mapu. Zůstanu stát před ním a jedním prstem mu ponížím mapu tak, abych do ní také viděla. Stojíme tak naproti sobě, hledíc do mapy, zatímco druhou ruku nechávám v bok. Ten lehce podsazený, aby i při nahnutí zůstal můj postoj dokonalý. "Inu nezacházejme tak daleko, stačí opatřit správné zdroje," blýsknu po něm pobaveným pohledem. Díky tomu, že v ten okamžik také zvedl pohled, tak se naše oči potkají. Vycením na něj krátce zoubky, než pohledem opět uhne. Zahledím se tak také do mapy. Než stačím vůbec zareagovat na možnost relaxačních místností, vzhledem k tomu, že se mi pár nápadů v hlavě vynořilo, přikročí k nám dvojice. Hodím důležitým pohledem po Arthurovi, než se opět zcela narovnám, a pak se, až téměř tanečním, krokem otočím čelem ke dvojici. "Dobrý večer i vám slečny. Jak šlechetné od Vás, slečno pavoučnice, že se staráte o svou němou kamarádku," pronesu tak sladkým hlasem, že by se obě mohly utopit v ironii, která z mého hlasu odkapává. "Ale jistě slečno. Zrovna jsme zde s mým společníkem uvažovali nad tím, jak se tady tak dokonalý pár jako my, může zabavit. Netušíte účel a povahu relaxačních místností?" Během své věty si ladným pohybem odhodím krátké vlasy z ramene, založím ruku v bok, který lehce vyhnu do strany. Nasadím široký úsměv. |
| |||
Můj pokoj – chodba Kristy, Arthur, Jadelyn Morniel se nakonec rozhodne vydat do knihovny a Kristy po nějaké době souhlasí abych s ní šla na ošetřovnu, možná se tam konečně dozvím jestli se s mou pamětí dá něco dělat. Kristy otevře dveře jako první a já jdu za ní, Na konci chodby si všimnu chlapce a dívky kteří jsou zahaleni v štiplavém kouři, vybaví se mi to co jsem slyšela o příčině toho kouře na ošetřovně a napadne mně jestli to je zde běžné. Nebo možná spálili něco aby mohli v tom dýmu teď stát protože na zemi leží popel, ale ti dva blokují celou chodbu protože se do něčeho dívají. Když se k nim Kristy vydá tak protočím oči ovšem jinak se k tomu nevyjadřuji a zatím co se jich Kristy ptá jestli se neztratily já přemýšlím jestli by některý z profesorů neměl proti tomu kouři zasáhnout. No tak co proud vody nebo roj sršňů?Určitě už o tom všichni víte. Navíc pokud se dívají do mapy měly by vědět kam mají jít i já jsem dokázala najít kde co je. |
| |||
Jídelna Zugu, tarbík Se soustředěným výrazem zpracovávám, co mi vlastně odpověděl, zatímco se kolem děje poměrně hodně. Když mi vytane další otázka na patře, zjistím, že jsme tady už sami. Zmateně zamrkám. Zugu je jediný kdo zbyl. "Co je to žentlmn?" položím otázku tedy jemu. |
| |||
Jídelna - Schodiště Max, Tatiana A jsme zpátky u posedlosti roztomilostí. Při nejlepším vydává dost smíšené signály. Počkám jak se Max rozhodne. Než se stačím nadechnout k tomu, abych mu řekl, že to byla jen nabídka a že tu klidně může zůstat, už se vyškrabe Tatianě do náruče. Protočil bych oči, ale v ten moment se na mne vlčice podívá, takže místo toho nasadím úsměv. Souhlasně kývnu, že jsem pro. "Jaký máš přidělený pokoj?" zeptám se jí, zatímco vyrazím směrem ke schodišti do prvního patra. Stejně jsem chtěl začít od shora, protože... No k tomu se dostaneme. |
| |||
Dívčí pokoj 8 - Chodba Aliana, Morniel,Arthur, Jadelyn “Dobře, tak jsme domluveni, tak zatím ahoj.” Rozloučím se z Mornielem, který odejde z pokoje, založím ruce v bok a koukám, zda by mě něco napadlo, co by mohlo pomoci Alianě. Přibližně po pěti minutách se kouknu na Alianu. “Tak vyrazíme, už mě nenapadá nic. Uvidíme, jak to dopadne na ošetřovně.” Otevřu dveře a vyrazím jako první, směrem ošetřovna. Jak vyjdeme na chodbu, vidím na konci dva nové studenty, jak koukají do mapy. Jsou zahalení v dýmkovém štiplavém kouři. Na zemi se povaluje popel, jak si nejspíš vysypal dýmku, kterou má stále v koutku úst. Blokují celou chodbu. Možná potřebují pomoci a hledají své pokoje? Hmm, vteřina nás nezabije. Pokud mě Aliana nezastaví, dojdu až k nim a koukám, že oba mají na sobě zajímavé oblečení. “Přeji krásný dobrý večer, vidím že koukáte do mapy. Mohu vám pomoci?” Pronesu velice mile a přátelsky a na oba dva se mile usmívám. |
| |||
Jídelna Luis, Max Jak mi Max vběhne do náruče, tak ho obejmu a zvednu se s ním. “Děkuji, Maxi.” podívám se na Luise a ignoruji svůj ocas. “Můžeme vyrazit, napřed bych šla do svého pokoje. Tam si jenom odložím věci a můžeme zahájit prohlídku. Jsi pro, Luisi?” Koukám mu přímo do očí a je slyšet, jak mi buší srdce rychleji a rychleji. |
| |||
Jídelna Luis, Zugu, Tatiana Hmmm... Luis stihnul přijít sem... Ach joooo... Nerozhodně koukám z jednoho na druhýho. "Ale já sem se chtěl ploletět... A školu uš sem viděl..." podotknu trucovitě. Pak si ale uvědomim, že by to Luis bys schopnej pokonit a naběhnu vesele paní Modrý do náruče. "Tak kdyštak pšíště, pane Ptáku! Fufíí!!" |
| |||
Dívčí kolej - chodba Jadelyn Jeho chovaní by se dalo vyložit, jako koketní a možná tomu tak i je. Dokonce se nechá i protočit, což je poměrně velký úspěch. Zdánlivě nevinné, ale opak je pravdou, je to poměrně důvěrná záležitost.Jadelyn to samozřejmě ví a ihned se odpoutá. Slova jsem zvolil dobře a to je vždy potěšující, což se mi lze ostatně vyčíst ve tváři. Najednou se opět bavím a mé oči jsou veselé. Celá zodpovědnost za procházku je najednou vržena na má bedra. A ten potutelný úsměv na jejích rtech mluví za vše. “Inu, uvidím co se dá dělat. Snad má tento institut, co nabídnout. V nejhorším případě vám budu recitovat.“ pronesu v žertu a vytáhnu mapu. Rukou ve které třímám dýmku se poškrábu za uchem. “Ani nevíte, co bych dal za dobrý bar. Pro sklenku brandy bych vraždil.“ zvednu k ní na okamžik oči, než je přilepím k mapě. “Absolutně netuším, co jsou relaxační místnosti. A ta jména jsou zvláštní...příroda, peklo....luxus ?“ vyslovím to poslední a zvednu oči. Dáma jako ona si zaslouží přepych. |
doba vygenerování stránky: 1.3070089817047 sekund