| |||
Aliana, Arthur, Jadelyn, Kristy Probíhající hovor nemá co dělat s tím, co se děje na jeho pozadí. S Alianou to trochu cukne, možná se její tvář dokonce sevře v bolestivé grimase. Zanedlouho poté se začne kácet k zemi, na okraji svého vědomí. Její pokožka je na dotek neuvěřitelně chladná a na rtech a na některých místech ji začíná pokrývat jinovatka. |
| |||
Chodba dívčí koleje Aliana,Jadelyn,Kristy Při zmínce o odpočinku a uvolnění z úst Kristy, jak se představila půvabná pavoučí dáma, povytáhnu zaujatě obočí. Když o chvíli později stejná slova splynou z překrásných rtů mé dámy a přidá se její pohled, rty se mi v rozpacích rozvlní do krátkého úsměvu a oči zabodnu do stěny mimo. Podle očekávání jsem představen a tak se směrem k dvojici ukloním. Zmínka o králi a královně, mě však donutí věnovat pohled mé společnici. Má královna, ano...to je přesné. Mezitím, však hladová kyselina lapla po jediné volné myšlence v éteru. Co to má být ? pozastavím se nad ní. Silně mi připomíná mé příbuzné, rozmazlené fracky bez kouska úcty. A mé královně úcta patří. Buď je ta dívka choromyslná nebo jen drzý spratek. Inu, to se dá zjistit.A navíc je to perfektní příležitost. pokrčím v duchu rameny a uvolním sevření bublající kyseliny. Dostane volnost a ví, co má dělat, stejně jako předtím u toho ohnilého vojáka kyselina vystřelí svá chapadélka směrem k její mysli. (13%) |
| |||
Chodba dívčí koleje Zatím to vypadá, že jsem měla pravdu. Také jak jinak, že. Ta dívka musí být skutečně němá. Pavoučnice mi to nevyvrátila a ona jen koulí očima. "Odpočinek a uvolnění. To zní poměrně dobře a podle mapy je zde odpočinková místnost plná luxusu. Rozhodně to stojí za zkoušku," pokývnu hlavou a na krátký okamžik se ohlédnu na Arthura přes rameno. Pohled rudých očí prozrazuje mnoho z mých úmyslů. "Jsem Jadelyn, můj společník je Arthur. Klidně nám ale říkejte královna a král institutu," věnuji ji úsměv při představování. Důležitě shlédnu i na její společnici. |
| |||
Můj pokoj – chodba Kristy, Arthur, Jadelyn Dívka osloví nás obě a já potlačím touhu opět protočit oči, tedy mám pocit že jí vadí že jsem je nepozdravila. A co ten kouř ve kterém stojí? Dobrá, ale tohle je slušnost. Tohle je sice očekávané a vyžaduje se to, ale ne vše to povinné ... Zarazím se a vrátím se k hodině s tou veverčí profesorkou, ne té profesorce vadilo to že jsem přišla pozdě, přehlídla jí a nepochopila její hodinu a zpochybnila její neomylnost protože jak jsem už viděla na chodbě u toho profesora který nás měl později na historii upírů o rozhodnutí profesorů se nepochybuje. Pak se však vrátím k tomu co zde zaznělo od té dívky a jsem překvapená. My tu máme relaxační místnosti? |
| |||
Dívčí kolej - Chodba Aliana, Arthur, Jadelyn Nad poznámkou o němé kamarádce se jen víc usměji. Poté je mi položena otázka ohledně relaxačních místností. “Ale jistě slečno. Jsou určené k odpočinku a uvolnění. A jmenuji se Kristy.” Odpovím jí velice mile a střídmě. |
| |||
Schodiště Luis, Max “Pokoj s číslem 31,” odpovím mu na otázku, jak jdeme po schodech nahoru do patra. Doufám že tu bude více takto milých studentů, jako je Luis s Maxem. Ale Luis je…. Nedokončím myšlenku a lehce zavrtím hlavou, abych na to teď nemyslela, jdu hned vedle Luise. |
| |||
Chodba dívčí koleje Jadelyn,Aliana,Kristy Při reakci na poezii se jen tajemně usměji. Pravdou je, že znalost poezie je mi cizí, pokud nepočítám přisprostlá díla vyrytá do stěn bunkrů. Důležité je, že je Jadelyn pobavena. Díky její jemné manipulaci hledíme do mapy spolu. “Souhlasím. Budeme doufat, že tu má někdo vztah k troše nezbytného přepychu.“ kvituji na její poznámku. Sklenka brandy za vraždu asi nestojí. A když se vám naskytne pohled, jako do její tváře, jde i kvalitní destilát stranou. Užívám si ho jen chvilku, než zase sklouznu k mapě. Ze zkoumání mapy nás vyruší příchod dvojice. Půvabná pavoučí žena ... zajímavé kolik může mít krása podob ...a hezká dívka. A co víc, myšlenky zachycené v éteru. Rozptýlen tím s pohledem své partnerky se nemohu než na úsměv a krátký pozdrav. “Dobrý večer dámy.“ Pak už situaci přebírá Jadelyn a já musím uznat, že poznámka s němou kamarádkou byla trefná. Prost jakýchkoliv povinností se tedy zaobírám zpracováním myšlenek. Zvláště ta poslední patřící dívce je znepokojivá. Co tím myslí ? zeptám se sám sebe zatímco chapadýlka mé kyseliny hladově prohledávají prostor a osahávají okolí. Jen, když Jadelyn poznamená, že jsme dokonalý pár objeví se na mé tváři nervózní a možná trochu stydlivý úsměv. Popravdě jsem to nečekal a líbí se mi to. |
| |||
Chodba dívčí koleje Malé gesto důvěry a jak ho to zvedlo z pozice depresivního štěňátka. Jak krásné. "Doufám, že v tom případě znáte alespoň nějaká zajímavá díla," odpovím a tak na tři vteřiny na tváři udržím zcela vážný výraz, než ho opět rozvolním do jemného úsměvu. Vytáhne mapu. Zůstanu stát před ním a jedním prstem mu ponížím mapu tak, abych do ní také viděla. Stojíme tak naproti sobě, hledíc do mapy, zatímco druhou ruku nechávám v bok. Ten lehce podsazený, aby i při nahnutí zůstal můj postoj dokonalý. "Inu nezacházejme tak daleko, stačí opatřit správné zdroje," blýsknu po něm pobaveným pohledem. Díky tomu, že v ten okamžik také zvedl pohled, tak se naše oči potkají. Vycením na něj krátce zoubky, než pohledem opět uhne. Zahledím se tak také do mapy. Než stačím vůbec zareagovat na možnost relaxačních místností, vzhledem k tomu, že se mi pár nápadů v hlavě vynořilo, přikročí k nám dvojice. Hodím důležitým pohledem po Arthurovi, než se opět zcela narovnám, a pak se, až téměř tanečním, krokem otočím čelem ke dvojici. "Dobrý večer i vám slečny. Jak šlechetné od Vás, slečno pavoučnice, že se staráte o svou němou kamarádku," pronesu tak sladkým hlasem, že by se obě mohly utopit v ironii, která z mého hlasu odkapává. "Ale jistě slečno. Zrovna jsme zde s mým společníkem uvažovali nad tím, jak se tady tak dokonalý pár jako my, může zabavit. Netušíte účel a povahu relaxačních místností?" Během své věty si ladným pohybem odhodím krátké vlasy z ramene, založím ruku v bok, který lehce vyhnu do strany. Nasadím široký úsměv. |
doba vygenerování stránky: 1.2896990776062 sekund