| |||
Jídelna Jadelyn Ale no tak Arthure ! 1:0 pro dámu přiznám si v duchu neochotně, poté co se blýskne jeden z rudých drahokamů předemnou. Jak zjistím, tak to není konečné skóre. Po drobném upozornění, jsem nucen přehrát si celý náš rozhovor od začátku. Pochopím a pokud jsem si dělal postranní úmysly na trochu rumu, jsou ty tam. Nepřipravil bych dámu o oběd. “Ah, fascinující.“ uznám v záblesku pochopení a přeměřím pohledem ženu i lahev. Ambice a cíle ji zřejmě imponují, jen podle ztišení hlasu. V odpověď přijde jen tajemný úsměv z mé strany. Dostane se mi lehce chladného pohledu, ale to můj úsměv nesetře, naopak mě to nutí jí věnovat pohled delší, než je zvykem. “Nesmířím.“ řeknu nakonec a upřu zrak směrem ke kuchyni. “Ale jak říkáte, to ukáže čas.“ pronesu polohlasně a kousnu se zamyšleně do spodního rtu. |
| |||
Jídelna "Avšak Vaším tvrzením, že Vás podceňuji, jste udělal přesně to," nakloním hlavu lehce na stranu a blýsknu po něm rudým okem. "Neříkám vylepšení nabídky nápojů. To by bylo zhola zbytečné. Je dobré poslouchat, co ostatní kolem Vás přesně říkají, jinak můžete snadno podlehnout nedorozumění, či špatnému úsudku," dodám opět se zlehka pobaveným výrazem. "Považujete se za někoho takového?" trochu tajemně ztiším o něco hlas. Jasným pohledem sleduji, jeho vyčamtání poháru. Na chvíli od něj oddálím pohled, abych si opět mohla způsobně upít doušek. Vrátím na něj pohled, když opět promluví. "Pokud se nepodceňujete, jen tak se smíříte s jen podanou informací?" otáži se a rty se mi rozvlní o něco více. "To vše ukáže jen čas," poznamenám a jeho pohled opětuji trochu chladným pohledem s lehce nadzvednutým obočím. |
| |||
Jídelna Jadelyn Divoká, cílevědomá a nevypočitatelná. shrnu tři fakty, mezitím co zachovávám pokud možno klidný výraz, byť bych lhal, že z ní nejsem trochu nervózní. “Podcenit Vás ? Nikdy bych si takovou urážku nedovolil.“ ujistím jí s naprostou vážností a chytnu svou číši. “Stejně, jako nepochybuji, že dosáhnete svého ve vylepšení nabídky nápojů, tak si myslím, že to tu není úplně zatraceno.“ poukážu volnou rukou na okolí. “Vkus, mravy a bezpečnost jsou hodnoty, které se dají pěstovat. Jen to chce někoho s dostatečnou ambicí a vůlí.“ usměji se v širokém úsměvu a vyklopím do sebe zbytek poháru. “Nepodceňuji se.“ objasním, zatímco se neubráním pohledu na pohupující se nožku. Mimoděk vytáhnu bílý kapesník a setřu si zbytky krve ze rtů. “Možná vás ještě překvapím.“ věnuju jí sebevědomý pohled doprovázený možná trochu šibalským úsměvem. |
| |||
Jídelna Zlehka nesouhlasně nakrčím obočí. "Toto spíše zní, že Vy podceňujete mne!" Pronesu důrazně potom, co oddálím pohár ode rtů. "Nečekala jsem ani, že by hověla dobrému vkusu, mravům, nebo snad jen bezpečnosti. To mi bylo dostatečně objasněno dopředu," dodám navíc s lehce pobaveným úsměvem. "Avšak tak jak jsem výjimečná, tak jsem si také stoprocentně jistá, že při dalším jídle, mi alkohol podán bude." Pronesu velmi sebevědomě. "Teď to navíce zní, že podceňujete sám sebe," dodám navrch návdavkem. "O tom rozhodně nepochybuji. Stejně tak jako pochybuji o kvalitě čehokoliv, co mi poskytne institut. Proto jsem dorazila připravena," zlehka pokrčím jedním ramenem, zatímco smočím rty opět v poháru. Zlehka u toho pohupuji horní nožkou. |
| |||
Chodba-Kabinet Tarney Tarney Nic lepšího na práci vlastně nemá, takže proč ne a možná mi to pomůže s mým problémem. Při nejhorším prostě odejdu. Muž mě vyzve do svého kabinetu a já ho následuju. |
| |||
Jídelna Jadelyn “Podceňujete mne.“ dovolím si pronést s tajemným úsměvem, než ochutnám obsah svého poháru. Lidská. Dostačující. ohodnotím v duchu zdejší kulinářskou snahu a postavím pohár na stůl. “Slušnost mi velí vás varovat Jadelyn. Zdejší instituce nehoví dobrému vkusu a jak mi bylo oznámeno, tak studentům alkohol nepodává.“ zatvářím se trochu rozmrzele. “Tento skvost...vyjma vás samozřejmě...je zajisté to nejlepší, co se tu kdy objevilo.“ poukážu na lahev voňavé tekutiny. |
| |||
Eric "Výuka je pro studenty této třídy zdarma, jestli Vám jde o finanční stránku věci," odvětím, trochu povolen na ostražitosti, když projeví zájem o studium. "Pak to vypadá, že minimálně podvědomě jste doufal ve výuku. Zbytek ovšem můžeme probrat v mém kabinetu," otočím se zpět ke dveřím, "následujte mne prosím." S tím se rozejdu opět do mé pracovny. |
doba vygenerování stránky: 1.4850270748138 sekund