| |||
Pred Tarneyho Kabinetom Moxxi Hehe. Je ceľkom nadšená. Zdá sa, že to bude ešte zábava Trošku sa uškrniem. "Nič sa nedeje. Pokiaľ by sme sa bavili na téma Veda, anime alebo také čosi, tak sa mi tiež asi pusa nezastaví. Hehe" Trošku sa potom zamyslím a poviem: "No... takže to, čo som využil na zmenu tých bonbónov sú Nanity. To je strašne veľa takých veľmi veľmi malých robotov, ktorý dokážu upravovať a meniť veci. Vytvorili mi ich rodičia keď sa snažili vyliečiť moju chorobu, alebo skôr vrodenú vadu, lenže ma to skôr posílilo, než vyliečilo. Moji rodičia sú vedci. Tá choroba sa tuším volá voluntary blood dysfunction. Inak povedané dokážem ovládať krv mimo môjho teľa. Lebo keď mi robili testi, tak (techno-vedecké blablablabla....)" |
| |||
Před kabinetem Tarneyho Kichi Ajaj, teď to přijde, jsem moc rychlá. Hlavně nebulet. koukám na Kichiho zaražený výraz a připravuju se na tvrdý naráz reality. Kupodivu nic. Co tím myslí konflikty ? Vždyť jsme ve škole. Sice tu mají soubojová pravidla, ale proč by to někdo dělal, že jo ? krabatím čelo při jeho slovech. Kdyby řekl rovnou, že budem kámoši stačilo by mi to. I tak se, ale vysloví a já div nebzučím radostí. Sice mi ruku nepodá, ale nevadí na tom jsem ochotná pracovat. Třeba se tam u nich plácaj nohama, nebo co já vim, že jo. “Íííí...můj první kámoš.“ zatrojčím štěstím a ani mi nedojde, že to říkám nahlas. Když se trošku uklidním musím Kichimu věnovat omluvnej úsměv, určitě není zvyklej na takový plašandy, jako jsem já. “Hihi...promiň, občas se nechám unýst. A mam taky mouchy. Třeba jsem otravná, prej i hlučná a zvědavá a taky dost mluvim...jo a když nemam sladký, tak je lepší se mi vyhnout.“ mrknu na něj, ať taky ví, že kámošit semnou asi taky není úplně med, teda med jo, ale no, prostě to není občas jednoduchý. “No a když už jsme kámoši. Jak si to udělal s těma bonbónama ?“ vystřelím na něj. Řikala sem, že sem zvědavá ne ? |
| |||
Pred Tarneyho Kabinetom Moxxi Keď ma ujistí, tak vypadám, trošku lepšie. Takže nakoniec to vyzerá, že mám dneska šťastie. Však aj tak sa voľám Kichirou (Lucky). Konečne niekto, kto aspoň akceptuje moju existenciu. Potom keď sa spýta, či nechcem byť kámoš, tak trošku sa zarazím. To hádam nemyslí vážne. Ozaj ? To je ako splnený sen ! Mať za kamarátku takú peknú babu! Som v siedmom nebi ! Len nič hlavne teraz nepokaziť. Ok ok ukľudni sa. "Akože pokiaľ si myslíš, že stojím za to sa s tebou kamarádiť, tak kľudne. Ale musím ťa hneď varovať. Občaš dokážem byť dosť...náročný. Hľavne, čo sa týka konfliktov... Ale inak veľmi rád sa s tebou budem kamarátiť." Kto by sa nechcel kamarátiť s takou peknou babou a podľa jej správania sa zdá, že bude s ňou sranda. Potom sa už len pokojne usmejem. |
| |||
Před kabinetem Tarneyho Kichi Jako vždycky to tím svým plácáním moc nevylepšuju. Kichi je očividně zmatený a já se mu ani nedivím. No nezmůžu se než na něj brejlit a přitom se snažím nerozskočit vedví. Jenomže Kichi se rozpovídá a s každým dalším slovem ho chápu víc a víc. Jééé to je tak smutný, ale určitě neměl jenom správný kamarády. Pro ty není nikdo divnej. našpulím ret a zamýšleně nakrčím obočí. Je mi to jasný a hlavně ty jeho trable mi nejsou tak vzdálený. No a co víc je to dobrá příležitost na prvního kámoše. Vždyť na to sem se těšila nejvíc ne ? Jak mi dojde, že celá ta mnou zpatlaná situace už je trochu pryč musím se zasmát. Vždycky mi říkali, že můj smích zvoní...jenom mamka, že bzučim. “Hihihi...tak tohle tě jako trápí ? Teda ani nevíš, jak ti rozumím. Jako já spíš neměla možnost mít kámoše, takže jako jsem vlastně taky společenský poleno nebo jak řikáš ty loser. Hehe.“ zakřenim se tak, jak to umim jenom já a podrbu se zezadu na hlavě. Když dozvoním podívám se na Kichiho. Dost vesele, aby ho přešly ty chmury. Jako hlavně nemám ráda, když jsou lidi okolo mě smutný. “Kichi ? Když sme ty dva loseři, tak by sme měli držet spolu ne ? Kámoši ?“ vycením zuby a natáhnu ruku. Áááá fakt se to děje, budu mít kámo. Jestli mi nedá košem teda, jako ne, že by neměl důvod, že jo ? |
| |||
Pred Tarneyho Kabinetom Moxxi Aha, takže majú firmu s kozmetikou... čo nechcela ? Prečo by som sa mal hnevať ? Ja som zmätený. Pomoc... "Eeeh... Dobre ? A čo si nechcela a prečo by som sa mal hnevať ?" Som trošku zmätený. Asi je to možno nedorozumenie alebo také čosi. "Prepáč, ale trošku som strateny. Nemyslel som nič zlé. Iba to, že si nemusíš robiť s tým starosti, pretože... " No tak dobre. Poviem to. "Pretože ako Otaku loser, ktorý má rád vedu nie som moc dobrý v sociálnych záležitostiach a väčšina ľudí až na rodičov ma buď brala za podivína, monštrum alebo vôbec neregistrovala moju existenciu. Tákže tak. Už je to vonku. Pokiaľ chceš môžeš ma vysmiať. Som na to zvyknutý. Héh... " Vyjde zo mňa veľký povzdych a čakám na reakciu. Ok, síce som sa už asi spáchal sociálnu sebevraždu, ale nevadí ak budem zase sám. Aspoň budem mať kľud a budem môcť sa venovať svojim veciam a situácia sa vyjasní a presmeruje inam. |
| |||
Před kabinetem Tarneyho Kichi No přece jsem to nemohla nechat jen tak. A chudák Kichi z toho vypadá nervózní. Tolik povyku kvůli malýmu dárku ? koukám na něj, jak k tomu čichá a trnu hrůzou, co řekne. Ty jo jako kdyby řekl, že je to na něj sladký nebo něco, ale takhle to vyzní... Íííííí, ne ne ne ne, on si myslí....určitě...ale tak jsem to nemyslela, přece nesmrdí ! Já se ze sebe picnu, jako fakt tohleto. Ááááá ! panikařím, když koukám na jeho opařenej výraz. Chvilku nevím, co říct, takže si jen nervózně žmoulám tričko a snažím se pohled držet víceméně jeho směrem. Což je dost těžký, když bych teď nejradši utekla, ale to jako nejde. “Kichi já...víš máme rodinnej podnik, děláme kosmetiku...teda, jako nechtěla jsem...prostě to je jenom dárek ne, že bys...uh zase kecám co ? Jen, no nezlob se jo ?“ zazubím se a napjatě očekávám, co on. Jsem tak nervní, že div na triku nemám uzel. |
| |||
Pred Tarneyho Kabinetom Moxxi Keď vidím, ako si to užíva, tak si pomyslím: Som rád, že sa niekomu páči to, čo vytvorím a nie som iba podivín. Keď ide niečo zobrať do kapse aj keď som jej povedal, že to nie je potreba, tak trošku spanikárim. "A...Ale...nemusíš si s tým vážne robiť starosti..." Keď mi to dá do ruky, tak iba sa na ten pohár pozerám trošku zmätene: "No...ehm...uhmm...ďakujem ?" Otvôrim to a ovoniam. No... zdá sa, že med to nie je. Žeby voňavka ? Ale s ničím takým nemám skúsenosti. Čo mám teraz robiť ? "Ehm... to je... voňavka ? Pardon s ničím takým nemám skúsenosti..." Poviem trošku v rozpakoch s tým, že rozmýšľam, čo ďalej. No Kichi... sústreď sa ! Vidíš peknú babu a hneď si mimo. Ukľudni sa, kľudná myseľ, čistá ako jazero... DOBRE ! Teraz rozmýšľaj čo ďalej. Už tu ostáva trápne ticho. Len som priśiel. Prečo musím byť hneď v takejto situácii... Ostávam tam ako obarený s voňavkou v ruke a rozmýšľam čo ďalej. |
doba vygenerování stránky: 1.4189419746399 sekund