| |||
Jídelna Luis, Max Když mi Luis odpoví, tak chvíli pozoruji, co dělá, pak se vrátím k jídlu, abych se dosyta najedla. Snažím se zklidnit při jídle, k tomu mi pomáhá krásná vůně, co se line jídelnou. Hlavně klid, jsem tu krátce, mám času dost. Po nějaké době, když dojím a napiju se, se podívám po jídelně a vidím wyvernu a vlčici a další studentku. Tu vlčici znám, už jsem ji viděla, chtěla pomoci. Ale před chviličkou ti ta wyverna ještě nebyla? No, koukám, bude tu dost různorodých studentů. Vrátím svůj pohled na Luise. “Mohla bych na tebe a Maxe mít prosbičku? Doprovodili byste mě do mého pokoje? Cestou si můžeme popovídat a pak mi to tu můžete ukázat? Moc prosím.” Když se ho ptám můj hlas se lehce chvěje nervozitou a mám co dělat, abych se mu dívala do očí, takže neustále uhýbám pohledem. Daří se mi nečervenat, ale můj zběsilý ocas mě prozrazuje. |
| |||
Především Arthur a Sassy, ostatní v doslechu Jsem se svým salátem opřená o pult a analyzuji si jednotlivé studenty. Zrovna si přidávám trochu salátu, když přijde z kuchyňky student. Povytáhnu malinko obočí a pousměji se pro sebe. Popřeje mi následně dobrou chuť. Alespoň že má vychování. "Děkuji," podívám se na něj nahoru. Okomentuje krev v cisterně. "Tohle je škola," uculím se. "Karafy a poháry máte hned vedle. Též dobrou chuť," dodám a jdu si sednout (M53), vzhledem k tomu, že se do toho vloží Sassy. Svým typickým způsobem, ale to by pak nebyla ona. Ponechám je jejich konverzaci, zatímco nadále analyzuji. Bude tu potřeba spousta terapií. |
| |||
Jídelna - Kabinet třídního profesora princ, všichni cestou, třídní profesor Jemně povytáhnu obočí nad tou náhlou myšlenkou. Netuším, co má v plánu, ale jdu s ním. Třeba konečně najdu Marcose. |
| |||
Jídelna Sassy, Iru v doslechu “Myslím, že jsem přežil horší věci, ale děkuji“ pousměji se. “Strašné...“ poválím to slovo na jazyku a přehlédnu místnost. “...nezvyklé, nové, jiné...ano, ale strašné asi ne.“ přikývnu. “A klub není vůbec špatný nápad. Kriket, jízda na koni, střelba...gentlemanský klub.“ zauvažuji nahlas a prohlížím si pánské osazenstvo. “Nostalgie, omlouvám se.“ vrátím se pohledem na profesorku. “Dost, ale o mé osobě. Říkala jste, že vaší odborností jsou upíři. Doporučíte mi nějaká díla pro samostudium ?“ uběhnu naprosto neelegantně od tématu “ztracený chlapec v novém světě “. |
| |||
Artie "Přeji mnoho zdaru s přežíváním," uchechtnu se na ten jeho úsměv. "Inu snad brzy zapadnete. Všichni jsou tu krátce, třeba se vám podaří prosadit nějaký klub," zlehka pokrčím rameny, "to není tak strašný." Pokývnu hlavou nad jeho rokem. |
| |||
Jídelna Sassy, Iru v doslechu Malinko pobaveně se ušklíbnu, když slyším to familierní oslovení. Naposledy jsem jej slyšel na kadetce. “Inu jsou horší místa než sanatorium.“ přijmu uvítání s úsměvem a posadím se ns nabízenou židli. Při otázce na časový skok si povzdechnu a upřu pohled někam do dáli. Až po pár vteřinách se otočím na Sassy. “Moc daleko. Z dob, kdy kavalírské způsoby nebyli výstřední a armádní důstojníci si mohli vychutnat sklenku brandy.“ pronesu celkem pobaveně, ale sentimentální zabarvení je v hlase cítit. “Z roku 1917.“ upřesním nakonec. |
| |||
Arthur "Mne taky Artie. Vítej v blázinci," uchechtne se a mrkne na tebe. Pokyne tlapkou k běžné židli vedle sebe. "Posluž si," poté již složí nohy opět pod sebe a posadí se. "Tak jak dlouho do budoucnosti jsi skočil?" nadhodí otázku, když se usadí Arthur. |
doba vygenerování stránky: 1.4648830890656 sekund