| |||
Jídelna Jadelyn “Podceňujete mne.“ dovolím si pronést s tajemným úsměvem, než ochutnám obsah svého poháru. Lidská. Dostačující. ohodnotím v duchu zdejší kulinářskou snahu a postavím pohár na stůl. “Slušnost mi velí vás varovat Jadelyn. Zdejší instituce nehoví dobrému vkusu a jak mi bylo oznámeno, tak studentům alkohol nepodává.“ zatvářím se trochu rozmrzele. “Tento skvost...vyjma vás samozřejmě...je zajisté to nejlepší, co se tu kdy objevilo.“ poukážu na lahev voňavé tekutiny. |
| |||
Eric "Výuka je pro studenty této třídy zdarma, jestli Vám jde o finanční stránku věci," odvětím, trochu povolen na ostražitosti, když projeví zájem o studium. "Pak to vypadá, že minimálně podvědomě jste doufal ve výuku. Zbytek ovšem můžeme probrat v mém kabinetu," otočím se zpět ke dveřím, "následujte mne prosím." S tím se rozejdu opět do mé pracovny. |
| |||
Chodba Tarney Hmm, to vlastně nezní tak špatně. "To asi záleží na tom, kolik mě to bude stát, protože v tuto chvíli není moje finanční situace nejlepší. Co se týče toho jak jsem se sem dostal. Byl jsem v jednom starém chrámu, drapnul jsem minci co jsem tam našel a byl jsem tady." |
| |||
Jídelna "To zní však spíše jako pokus o vštípení především disciplíny, než dobrým mravům a vkusu," odtuším na jeho slova spokojena s jeho reakcí. I když to ve zdejším vězení pramálo znamená, jak mi matka nezapomněla zdůraznit při mém odjezdu. Přesto mne jeho obdiv a úcta těší. Minimálně někdo by mohl být... Jak to říci. Lehkým rozptýlením od toho, o co matce jde. Při nejmenším by ji mohlo znechutit, že se stýkám s nečistým. Dobře ti tak, máti. Když se vzdálí, znovu upiji z poháru se spokojeným výrazem, který nahradí opět hravý poloúsměv, když se vrátí se svou karafou krve a pohárem. Když se ještě ujistí, zlehka mu pokývnu bradou, že se smí posadit. Přizvednu více svůj pohár. "Ani netušíte jak," odvětím, než si upiji. |
| |||
Jídelna Jadelyn V mých očích je vidět nepochybné potěšení z jejího souhlasu. Při zmínce o výpomoci a cílené lichotce jen mírně povytáhnu obočí a chápavě přikývnu. Pomoc se zavazadly bych nabídl i tak. Dáma se nepřerušuje, takže trpělivě vyčkávám. A potom přijde nečekané, představí svůj původ. Nečekaná zpráva mne zastihne nepřipraveného, takže na malý okamžik užasle pootevřu ústa, nicméně se nehodlám nechat tak snadno nachytat. “Nebo vtřískáním do mladých junáků ve vojenských akademiích...Vaše Výsostii.“ zdůrazním poslední slova lehkou úklonou. Pro někoho to celé může vypadat, jako směšný tanec čepířícího se páva, ale případným pohledům jsem připraven nevěnovat pozornost. “Omluvte mne, hned jsem u vás.“ pousměji se a odejdu jen, abych se vrátil s karafou a pohárem. Ujistím se u dámy pohledem a vezmu za místo hned vedle. Usadím se, naliju z karafy do poháru a držíc jej za stopku naznačím k přípitku. “Dovolte mi připít na shledání s tak výjimečnou ženou.“ |
| |||
Eric "Více Vám bohužel nepomohu, dokud nebudu přesně vědět, co se stalo," pokývnu hlavou. "Výuka v této třídě probíhá rozdělena do učebních bloků, zaměřujíc se na upíří nebo dlačí schopnosti, magii či obecné speciální schopnosti studentů. Podpořena individuální výukou. Je tu něco, co byste se chtěl naučit?" Nechávám na něm spočinutý pohled. Během celého mého projevu se mimické svaly v podstatě nepohybují. |
| |||
Chodba Tarney Jakmile muž vstoupí do místnosti, konečně si ho začnu víc všímat. Nevím proč, ale celkem dost mi připomíná Velitele, ten měl takovou zvláštní vlastnost si kdykoliv vybudovat respekt. "To je sice hezké, ale to mi zrovna moc nepomohlo. A co se tady vlastně učí?" |
| |||
Jídelna "Inu Arthure," chopím se opět svého poháru, "troufalé by to rozhodně bylo, ovšem ocením nejen konverzaci rozšiřující mé obzory, ale také pozdější výpomoc silného mladého muže," přeruším svou řeč, abych upila z poháru. Pohled z něj ovšem nespouštím. Trochu více se narovnám a spustím loket z opěrky, abych mohla jedním prstem zakroužit po obvodu poháru, kde ulpěla trocha mé rtěnky. "Vkus a vychování přichází společně s královskou krví, Arthure." |
| |||
Jídelna Jadelyn Vůni kvalitního rumu, bych poznal kdekoliv a široký pohár funguje stejně dobře, jako broušená sklenice. Dáma mi věnuje svůj pohled a pozornost. Působí sebejistě a nad věcí, svůdně, ale ne vyzývavě, tak jak to má být. Označí mou maličkost za mladíka, což je k mému nedávnému zjištění sice pravda, ale teoreticky by mi mohlo být i tisíc let. Snad je to jen mým vzhledem. Etiketa má ve společenském postavení pohlaví jasno. Dáma je vždy vice než muž. A ten je povinen ji v tom ujistit. Chytnu pěstěnou ruku, pouze za prsty, opatrně ji zvednu, předkloním se a rty se zastavím těsně nad hřbetem ruky. Za normálních okolností by bylo na místě zadržet dech, což vzhledem k mým fyzickým predispozicím není třeba. Nezapomínám ani na pohled do pronikavých rudých očí. Ne delší než je nutné. “Jadelyn.“ zopakuji její jméno zatímco pouštím její ruku a na tváři vykouzlím potěšený úsměv. “Velice mne těší.“ “Bylo by troufalé se k vám připojit ? Ocenil bych trochu konverzace s někým, kdo má vytříbený vkus...“ kmitnu pohledem po lahvi “...a není mu cizí společenský bonton.“ Můj hlas je klidný, možná trošku níž posazený, než před malou chvílí. |
| |||
Jídelna Samozřejmě, že si příchozího mladíka všimnu. Přesto dokončím svůj pohled po místnosti a dopiji svůj doušek. Teprve poté zatočím hladinou rumu v poháru a zvednu k němu pohled. Rozline se tak do okolí pronikavá vůně kvalitního alkoholu. Nohu přes nohu, zapřená v opěrce židle. O tu opřu i loket, abych se k němu více natočila hrudí a tak jsme byli v jistém společensky únosném úhlu. "Děkuji, mladíku," odtuším na jeho přivítání. Odložím pohár a vložím do jeho dlaně svou, s pečlivě udržovanými nehty, nalakovanými na černo. "Jmenuji se Jadelyn Peréz. Přátelé mi říkají Jade, takže mi můžete říkat Jadelyn." Věnuji mu mírný poloúsměv a pohled pronikavých rudých očí. |
doba vygenerování stránky: 1.3756680488586 sekund