| |||
především Arthur "Jsem rád, že se Vám líbí," vysekne mírnou úklonku, než se rozejde. Vyjdete z jídelny, do poměrně široké chodby, z které vedou hned další troje dveře dál. Zamíříte však doleva a pokračujete chodbou. U dalších dveří po vaší pravici zabočíte opět doleva. Následně již do užších chodeb doprava. Materiály budovy jsou pro tebe poměrně neznámé. Dojdete ke dveřím, na které je cedulka se jménem třídního profesora, stejně tak jako tam visí jeho rozvrh. Jen pod pouhým dotykem Butlera dveře cvaknou a odemknou se. Otevře ti dveře a pobídne tě dovnitř. Za vámi dveře opět zavře a vyrazí ke stolu. |
| |||
Jídelna Dolly,Zugu,Max, okrajově Kelly, Butler,ostatní v jídelně Muž se nabídne, že mi oblečení zapůjčí, což považuji za velice šlechetné. “Cením si toho, ale to snad nebude nutné.“ usměju se skrz obláček dýmu. Stále věřím, že ošacení a další věci jsou záležitosti instituce samotné. Nakonec je mi nabídnuta cesta ke kabinetu. Konečně se někam dostáváme. povzdechnu si úlevně, ale vzápětí jsem zaskočen otázkou ohledně koňaku. “To je...destilát...pití gentlemanů.“ odříkám malinko zmateně a primhouřím oči. Nechápu to. Potom se u nás objeví ptákomuž a přichází s další lázeňskou pobídkou. Chvilku na něj koukám až zapomenu vydechnout kouř, který se tak cpe mezi takřka stisknutými rty. “Vlastně, proč ne. Hodila by se i manikérka.“ prohlédnu si své špinavé nehty a pobaveně zakroutím hlavou. No a aby té tlačenice nebylo málo objeví se chlupáč. Překvapeně zamrkám, když promluví. A samozřejmě zhodnotí můj zápach. “Omlouvám se příteli. Vězte, že kdyby to šlo dorazím vyparáděný, jako na přehlídku...i s šavlí.“ mrknu na něj. Nakonec se mi dostane vzdálenější pozornosti bytosti. Nedokáži odhadnout, co je zač, ale určitou něžnost ve stavbě těla nepopře. Jelikož nejsem nikde zvyklý halekat, vyjma buzerplacu a linie, odpovím zdvižením ruky a přikývnutím. “Děkuji za vřelé přivítání. Vám všem, ale vypadá to, že o mě bude postaráno. Přeji dobrou chuť.“ usměji se na trojici před sebou a zaměřím svůj pohled na přicházející postavu. Zprvu trochu ucuknu, když se mě bytost chce dotknout. Nakonec, ale potlačím instinkt. Najednou po jedné otočce, jsem jako, ze žurnálu. I revolver je vyčištěn. “Velkolepé.“ mlasknu uznale nad tou prací a porovnám si opasek. Když mě vyzve, abych jej následoval, jen přikývnu a s pohledem vpřed a hlavou vztyčenou kráčím za jeho zády. |
| |||
Pozemky Miko, Remmi Už jsem byl zase švorc a zásoby mi taky docházeli. Potřeboval jsem si sehnat práci, jenže když je mír shání žoldák práci těžko. Doslechl jsem se o ňákém starém opuštěném chrámu, tak jsem se ho vydal vykrást. Nedělám sice takovýhle věci rád, ale je to stokrát lepší než drancování náhodné vesnice. Chrám měl sice hodně pastí, ale už byli všechny zašlé, takže to žádný problém nebyl. Bohužel, tam nebyli ani žádné velké poklady. Prohledáváním chrámu strávím celý den, až nakonec zkončím v hlavním sále u oltáře. Tam si sednu, opírající se o pedestal a trochu si upiju vína z měchu. Ach jo, co bych dal za to, abych se opil. Začnu si točit starou mincí, asi jedinou zajímavou věcí tady, mezi prsty. “Kéž by všechno dávalo smysl.” Najednou se už o nic neopírám a mé záda začnou padat, až se nakonec propadám celý. Mé tělo letící tunelem barev se natahuje a smršťuje a já nemám ponětí kam to vlastně kurva letím. Do prdele, zasraný magický pasti. A z ničeho nic, je konec. Vyletím z tunelu ven a dopadnu na trávu. Postavím se a rozhlédnu se kolem. A kdybych náhodou dneska neměl dostatečně velké štěstí, první věc co mě tady pozdraví, je gigantický had. No, to je pořádný hadisko. Chytnu si rukojeť meče a pozorně sleduju hadovy pohyby, ale přesto stojím klidně. |
| |||
Jídelna "Inu, vskutku zajímavé," odvětím na její odpověď a volnou rukou začnu poklepávat zamyšleně do stolu. Tohle bude chtít nějaký zákrok. Měli bychom zjistit více informací. V okamžiku, kdy potenciální hrozba pomine, se strážci vrátí na svá původní místa. |
| |||
Butler, Maid, především Kelly, hlouček kolem Arthura, všichni v jídelně Když strčí hlavu Kelly do kuchyně, oba dva přestanou v tom co dělají. Od Butlera se jí dostane "jistě" a úsměvu, zatímco Maidka jen poplašeně ucukne pohledem a na prst namotá pramen vlasů, zatímco něco zamumlá, čemu ani nebylo rozumět. Po chvilce vyjde dvojice z kuchyně. Butler se dlouhými ladnými kroky vydá rovnou ke skupince u zdi s úsměvem na čumáku. Maidka se zastaví uprostřed jídelny s rozpačitým výrazem a čeká, až Arthura odvedou z místnosti. Když se Butler dostane ke skupince, přejede celou scénu pohledem. "Nechte ho chudáka oddechnout, teď dorazil," odežene studenty seskupené kolem nováčka. "Vítejte na Kordarově škole. Hmm. S tímto se vážně musí něco udělat," prokřupe si prsty o sebe, než se mu dlaně rudě rozzáří. Chytí, nebo se alespoň pokusí chytit, Artieho za rameno a ladným pohybem ho otočí kolem dokola. Když se Arthur dotočí zpět čelem k jídelně, je v cela nové, zářivé, uniformě. Zbaven všech nečistot. Dokonce je do hladka oholený. "Tak to bychom měli. Následujte mne prosím." S tím vykročí z jídelny. Pokud na sebe nenechá sáhnout, na chvíli ho zahalí plameny se stejným efektem. Jakmile je dvojice ze dveří, Maidka si vytvoří dva vlnové obláčky na rukou, kterými pufne o sebe. Jak z pudřenky se do vzduchu vznese růžový prášek, který okamžitě celou jídelnu provoní jako večerní vzduch po dešti. "Do-Do-Doufám, že se bude líbit," zašpitá sotva slyšitelně, než zmizí v kuchyni. |
| |||
Jídelna Hill, Vesa, Butler, Artie "Nevadí," uklidním jí. To si ale Hill vezme do hlavy, jak je super nápad šoupat mísu po jídelně. Kdo se ale na něj může zlobit, že? Jak ho u toho pobaveně pozoruju, tak poslouchám hlouček vzadu. Zraněný není, Dolly má štěstí. Potřeboval by koupel, to chválím Dollyho za ten nápad. Ale jak to tak vypadá, trvá si na rozhovoru s někým kompetentním tady. Ves mi položí ruku na rameno. Pro ujištění, že nemám v plánu se tam vydávat, jí položím tlapku přes ruku. Než ale jdeme za Hillem, obejdu Ves a strčím hlavu do kuchyně. "Butlere, mohl bys prosím? Máme tu novýho studenta. Chce s někým mluvit, potřebuje koupel a rozhodně čistý oblečení. Chudinka uniforma dostala zabrat. A Maid? Zvládla bys to v jídelně nějak provonět, prosím? Ten puch je strašnej. Natož v čase jídla... Díky!" Vrátím se zpátky a vyrazím si sednout k Hillovi (M62). Když jdu okolo, dostane pusu na čumák. Mávnutím na sebe přitáhnu pozornost skupinky. "Hned se ti budou věnovat," houknu na novinku, než se usadím. |
doba vygenerování stránky: 1.6890931129456 sekund