| |||
Artie "Přeji mnoho zdaru s přežíváním," uchechtnu se na ten jeho úsměv. "Inu snad brzy zapadnete. Všichni jsou tu krátce, třeba se vám podaří prosadit nějaký klub," zlehka pokrčím rameny, "to není tak strašný." Pokývnu hlavou nad jeho rokem. |
| |||
Jídelna Sassy, Iru v doslechu Malinko pobaveně se ušklíbnu, když slyším to familierní oslovení. Naposledy jsem jej slyšel na kadetce. “Inu jsou horší místa než sanatorium.“ přijmu uvítání s úsměvem a posadím se ns nabízenou židli. Při otázce na časový skok si povzdechnu a upřu pohled někam do dáli. Až po pár vteřinách se otočím na Sassy. “Moc daleko. Z dob, kdy kavalírské způsoby nebyli výstřední a armádní důstojníci si mohli vychutnat sklenku brandy.“ pronesu celkem pobaveně, ale sentimentální zabarvení je v hlase cítit. “Z roku 1917.“ upřesním nakonec. |
| |||
Arthur "Mne taky Artie. Vítej v blázinci," uchechtne se a mrkne na tebe. Pokyne tlapkou k běžné židli vedle sebe. "Posluž si," poté již složí nohy opět pod sebe a posadí se. "Tak jak dlouho do budoucnosti jsi skočil?" nadhodí otázku, když se usadí Arthur. |
| |||
Z venku - chodba - jídelna nikdo konkrétní, všichni v jídelně Je to takovejch informací naráz, že mám dojem, že mi exploduje hlava. Docela lituju, že jsem odmítla nabídku na ten podpultovej čip do hlavy. To by se hned tohle všechno ukládalo líp. Vysvobodí mne příchod na pozemky, protože to je najednou profesor vážný, soustředěný a hlavně zticha. Tvář se mi zkřiví dost divným výrazem, jak procesuji, jak může být jak nebe a dudy v rozdílu sekund. No nic. Každopádně vzhledem k tomu obřímu hadu to docela chápu. Jako a to jsem si myslela, že tamta obluda byla veliká. Jako wtf. A tohle tady prostě leží na pozemcích. Jako by se nechumelilo. Profesor to neřeší, tak se to zkouším taky neřešit, ale když čekám, až se pobaví s vysokým fešákem, tak k nim utíkám pohledem. To už vstupujeme do budovy. Hned v chodbě mne pošle jinam, než se odeberou ti dva. Pokrčím nad tím jen rameny a lépe si přehodím v ruce sedlové brašny z motorky. Vykročím do jídelny. Vlastně mám kurevskej hlad. Mne taky mohli vysadit až tady a ne někde v prdeli. Hned za dveřmi se zastavím. No to je sbírka divností... Včetně šupinaté prdele. Říkali ti o tom, klid. Tohle je tady přece normální. Zkusím na nikoho moc nezírat a vyrazím k pultům, odkud cítím maso. Chce to spoustu masa. Odložím si brašny, abych si mohla v klidu nandat. V ruce mi zaskřípe a trochu mi škubne. Povzdechnu si a odložím talíř zatím na kraj pultu. Pokouším se pravou rukou vrátit levou do její původní pozice. Je ale úspěšně zaseknutá. No bezva, a kde teď vezmu mechanika? |
| |||
Jídelna Sassy, Iru v doslechu Zjištění, že zde nebudu jediný zmatený jedinec mě neuklidní. Všichni okolo mi přijdou, jako ryby ve vodě a já se zatím pomyslně plácám na suchu. Stvoření se postaví na židli. Je menší, než jsem předpokládal. Představí se zatímco tam stojím s nataženou rukou, jako šašek. Vypadá to, že stodvacet let dalo vymřít generaci kavalírů. povzdechnu si a s nervózním úsměvem ruku stáhnu a s druhou ji schovám za záda. “Pak toto shledání považuji za šťastné. Těší mě Sassy.“ ukloním se lehce. Pokud je patronkou upírů a profesorka, nemohu si přát lepšího průvodce místními zvyky. “Vadilo by vám, kdybych se připojil ?“ ukážu na židli vedle. |
| |||
Jídelna - Kabinet třídního profesora Obracím si v hlavě všechny informace, které jsem o škole získal a uvažuji nad dalším postupem. Poté si však všimnu skrze dveře jídelny, že se v chodbě zastavuje profesor. Nápad přijde jak blesk z čistého nebe. Vyskočím na nohy a nabídnu ruku slečně Monique, aby také vstala. "Myslím, že jsem přišel na způsob, jak nám zlepšit kvalitu jídla a živobytí," usměji se na ni. Jakmile ji vytáhnu do stoje, nabídnu ji rámě a vyrazím zaťukat na dveře kabinetu třídního profesora. |
| |||
Arthur "Když budete potřebovat s něčím pomoct, nebojte se obrátit na spolužáky nebo profesory. Vzhledem k tomu mišmaši roků co tady máme se nikdo nebude divit otázce na cokoliv," pokývnu mu. Když přistoupí blíž, postavím se na židli, aby to alespoň nějak vypadalo. Vzhledem k mé výšce by si ke mne musel tak kleknout. "Jsem Sassy, podle protokolu byste mi měli říkat profesorka Aurantia. To řešme ale jen před kontrolou," zakřením se na něj. "Jsem tady taky něco jako patronka upírů, takže jsem tu pro vás," pokývnu hlavou a uvažuji zda je zvyklý líbat ruce, zatímco si ty svoje nechám pro sebe, založené v bok, hřbety dlaně opřené o boky. |
| |||
Whitney, Oberon, všichni cestou Hlavní brána na pozemky se začne otevírat. Pobídnu slečnu dovnitř, než za námi bránu opět zavřu. Za námi vzduchem také pluje několik beden. Hodím pohledem po skupině kolem Miko, pokud ale nebude zrovna žádný problém, nebo se k němu schylovat, pokračuji po cestě ke škole. Když mne na cestě zastaví Oberon, poslouchám ho, ale stále hledím na skupinu. Nakonec pokývnu hlavou a domluvíme se. Připojí se tak k našemu malému procesí, které pokračuje do budovy. Za halou ukážu Whitney, kde je jídelna a s Oberonem pokračuji do svého kabinetu, abychom jeho rozhodnutí přesunuli na papír. |
| |||
Jídelna Sassy, Iru Stojím tam s rukou visící ve vzduchu a pořád mi dělá problém to vstřebat. Nakonec ruku stáhnu a promnu si zápěstí. Jsem už rozhodnutý dnešní oběd prostě vynechat, když mé počínání upoutá bytost. Otočím hlavu a můj doteď nešťastný výraz nahradí mírně rozmrzelý úsměv. “Já...“ začnu, ale pak zavrtím hlavou, jako bych zbytek věty chtěl vytřepat ušima. “Je to pro mne nezvyklé. Vlastně vše tady.“ osvětlím důvod mého postávání. “Omlouvám se. Kde jsem nechal způsoby ?“ usměji se a prikročím k bytosti blíž. “Poru...eh...Arthur Bane. Nový student.“ představím se a natáhnu před sebe ruku. Dlaní vzhůru. |
| |||
Arthur, Iru Zvednu pohled od svého talíře, když se v místnosti začne dít ruch. Studenti se toho však ujme a brzy odvádí vlkouš nového studenta pryč. Hodím do sebe zbytek oběda, než toho studenta pustí dveřmi kuchyně zpět do jídelny. Vyrazí ke krvi. Tam se zasekne. Když už tam chvíli stojí, ohlédnu se k němu. "Nějaké trable s cisternami?" optám se. Přeci jen bych asi měla mít zájem. |
doba vygenerování stránky: 1.4980461597443 sekund