| |||
Chodba Kimi Zvednu pravou ruku a ukážu mu spálený rukáv. “Menší nehoda v jídelně.” Zaposlouchám se do jeho popisu a pokouším si to představit. “Hmm, nejspíš bych to musel vidět. Budeš ode mě potřebovat ještě něco?” |
| |||
Pozemky Miko, Remmi “Jo, tak to mi nic neříká.” Přestanu držet rukojeť a jen si o ni opřu ruku. Projedu pohledem po okolí, abych si udělal představu o situaci. “Kurva perfektní.” Řeknu skrz zuby. Zase se podívám na kluka a kývnu směrem k hadovy. “To asi není mazel, co?” |
| |||
Arthur, Butler "Jistě, proč ne, stejně se musím navrátit do kuchyně," přikývne souhlasně na tvou prosbu. Obejde stůl a vyrazí zpět ke dveřím. Z těch Arthura pustí, než na ně položí ruku a dveře opět cvaknou. Tentokrát zamíří ke dveřím hned naproti v chodbě. Tím se dostanete do kuchyně. Přejde k druhým dveřím v místnosti, aby ti je přidržel a pustil tě tak do jídelny. "Dobrou chuť." |
| |||
Chodba Okrajově: Grimgull, Kimi, Alfa, Circe. Návštěva ošetřovny nebyla zas tak špatná, jako bych si ji představovala. Ono tedy zranit se na ošetřovně je asi to nejlepší, kde se to může stát ale i tak to bylo pořád něco neočekávané. Mezi prsty jsem protočila svou hůl, nezvyklá na to něco mezi prsty mít, ale jak to, tak vypadalo, byla to spíše součást mne samotné než něco, co jsem si jen tak vytvořila. „Zajímavé,“ usmála jsem se této realitě a nezkoušela radši žádné další triky. Dělat to o něco rychleji, tak se beztak praštím a můžu se otočit o 180° a jít zpátky. Imunní vůči tomu, že jsem nekontrolovala své tělo jsem nebyla. Cíl byl daný a já jsem směřovala k nástěnce, cestou prošla okolo jedné skupinky a následně i druhé. |
| |||
Jídelna Tatiana, Max "Ale má, také se musíš někdy očistit," více to ale neřeším, tuto nekonečnou konverzaci bez větších výsledků vedeme pořád. Ten malej kluzkej kočičák využije toho, že nedávám pozor a všimnu si ho až u skupiny, když promluví. To už se stačí Tatiana otočit. Rychle uhnu pohledem, ale očividně nejsem dost rychlý. "Um..." chvíli chytám slova, než se přesvědčím se na ni opět podívat, "není třeba ho chytat. Už tam stejně nemá co dělat," nakloním se kolem ní, abych viděl, co má ten malej kočičák za lubem teď. Kdyby to byla nějaká blbost, pořád se tam můžeme vydat. Díky tomu si však také všimnu jejího ocasu. Mám dojem, jak kdyby mne někdo naplocho praštil do hrudi. Eh. Um. Teď už si naděje nedokážu nedělat. |
| |||
Jídelna Luis, Max Chviličku pozoruji hlouček a když vím, že je v pořádku, tak mi spadne kámen ze srdce. To je dobře. Lehce si oddychnu a vrátím pohled na Luise, který si mě prohlíží. Lehce se začervenám. “Hmm, chceš pomoci chytit Fufíka? Ráda ti pomohu.” Červenám se a směji se na něj, můj ocas se snad zbláznil a hází sebou sem a tam. |
doba vygenerování stránky: 1.4069168567657 sekund