| |||
Jídelna Zugu, tarbík "Skutečně?" špitnu do svého talíře. Opatrně k němu zvednu pohled. Nevypadá to, že by to nemyslel vážně. "Neměl jsem se dotýkat ostatních," poznamenám jen místo odpovědi. Ale Grim říkal, že to nebylo kvůli ochraně ostatních. I když se stali ošklivé věci. |
| |||
Chodba Grimgull Hmm... To zní ještě jako původní Draenor... "No... Tam odkud jsem, je tvá země dost známá..." nakousnu opatrně. Zajímalo by mě, jestli dění u nich je stejné jako ve hře, nebo jestli mají vlastní linku. "Jak jsi se sem vlastně dostal?" zeptám se upřímě zvědavě. |
| |||
Pozemky Miko, Oberon Ten chlap se snad chce nechat sežrat... plácnu se v myšlenkách do čela, když se nemá hned k odchodu. A pak ještě jednou, nad jeho odchodovou poznámkou. Hádkové naštěstí nedokážou kůži prokousnout, takže mu nic neudělají, ale i tak si to mohla odpustit. Ale kdo ví, co se tý holce honí teď hlavou... Pořád to byl pernej den. Když si uloží hlavu na smyčku, položím si na ní čelo, kam dosahnu a pohladím jí. "Skočím ti pro něco k jídlu, ano? A pro hádky. Zvládneš to tady? Nepotřebuješ ještě něco?" |
| |||
Jídelna Dolly, Alyssa "Klid, čéče... Nevšim sem si, že by mi ty křídla chyběly... To by pak bylo něco jinýho. To, že je vlastně jenom napodobíš přece neni nic špatnýho," mrknu na něj. "Nebo ti někdo řiká něco jinýho?" zeptam se celkem vážně. Podam myšce kousek zeleniny, ať se může najíst. |
| |||
Relaxační místnost I - Jídelna Hill, Ves, všichni cestou a v jídelně Uvolním se z objetí, jen naše ruce nechám spojené. S úsměvem protočím oči nad tou jejich přehnanou starostlivostí. Jako bych byla nějaká princezna... Dojdeme do jídelny a z osazenstva, které tady už sedí, by snad neměli být žádný problémy. Minimálně tu je aspoň dozor. Hodím si na talíř rovnou dva burgery a ještě u pultu se otočím k těm dvěma. "Kde chcete jíst? Já si klidně sednu na zem k tvý míse," usměju se na Hilla. "Vlastně si tam můžu vzít židli," dodám ještě. "Ale taky záleží jak ty, Ves. Je mi blbý nechat tě u stolu samotnou," přetočím pohled stále s úsměvem k ní. |
| |||
Jídelna Luis, Tatiana Přeměřím si ty zva přimhouřenýma očima. Není normální, aby mě někdo takhle ignoroval. Luis mi sice odpověděl, ale nepodíval se na mě. Ona se sice podívala, ale ani to nekomentovala. Co to s nima je?? Ona přece šla k nástěnce už předtím, když mě v chodbě nesl pan Méďa. A na hodinu došla, takže pidlovoká taky není. Ten rozvrh musela najít. Navíc se červenala, když koukala na nás. A Luisovi nikdy jídlo neupadlo. Kolem mě je bordel vždycky, ale jemu nedrobí snad ani rohlík. I když ten asi ani nejí... A taky na mě vždycky kouká a mluví víc poučně. Teď jsem ho sotva slyšel. A dokonce přestal jíst. Neni nemocnej?? Ale culí se jak měsíček na hnoji. Pak ale najednou otevřu oči přes celý čumáček a potutelně se zazubím. Začnu nadšeně metat ocáskem sem a tam. Nadšeně se nadechnu. "Vy se máte..." uhnu hbitě Luisově ruce, jak se mě snaží umlčet (30% vs. 92%), čímž to jenom potvrzuje. "...ládi?! Fufíííí!!!" zahopkám vesele na židli a zatleskám rychle tlapičkama. A Luis určitě kvůli tomu nespěchal ze třídy a radši se vymlouvá, že takhle sázky nefungujou. |
doba vygenerování stránky: 1.6934731006622 sekund