| |||
Jídelna Jadelyn Divoká, cílevědomá a nevypočitatelná. shrnu tři fakty, mezitím co zachovávám pokud možno klidný výraz, byť bych lhal, že z ní nejsem trochu nervózní. “Podcenit Vás ? Nikdy bych si takovou urážku nedovolil.“ ujistím jí s naprostou vážností a chytnu svou číši. “Stejně, jako nepochybuji, že dosáhnete svého ve vylepšení nabídky nápojů, tak si myslím, že to tu není úplně zatraceno.“ poukážu volnou rukou na okolí. “Vkus, mravy a bezpečnost jsou hodnoty, které se dají pěstovat. Jen to chce někoho s dostatečnou ambicí a vůlí.“ usměji se v širokém úsměvu a vyklopím do sebe zbytek poháru. “Nepodceňuji se.“ objasním, zatímco se neubráním pohledu na pohupující se nožku. Mimoděk vytáhnu bílý kapesník a setřu si zbytky krve ze rtů. “Možná vás ještě překvapím.“ věnuju jí sebevědomý pohled doprovázený možná trochu šibalským úsměvem. |
| |||
Jídelna Zlehka nesouhlasně nakrčím obočí. "Toto spíše zní, že Vy podceňujete mne!" Pronesu důrazně potom, co oddálím pohár ode rtů. "Nečekala jsem ani, že by hověla dobrému vkusu, mravům, nebo snad jen bezpečnosti. To mi bylo dostatečně objasněno dopředu," dodám navíc s lehce pobaveným úsměvem. "Avšak tak jak jsem výjimečná, tak jsem si také stoprocentně jistá, že při dalším jídle, mi alkohol podán bude." Pronesu velmi sebevědomě. "Teď to navíce zní, že podceňujete sám sebe," dodám navrch návdavkem. "O tom rozhodně nepochybuji. Stejně tak jako pochybuji o kvalitě čehokoliv, co mi poskytne institut. Proto jsem dorazila připravena," zlehka pokrčím jedním ramenem, zatímco smočím rty opět v poháru. Zlehka u toho pohupuji horní nožkou. |
| |||
Chodba-Kabinet Tarney Tarney Nic lepšího na práci vlastně nemá, takže proč ne a možná mi to pomůže s mým problémem. Při nejhorším prostě odejdu. Muž mě vyzve do svého kabinetu a já ho následuju. |
| |||
Jídelna Jadelyn “Podceňujete mne.“ dovolím si pronést s tajemným úsměvem, než ochutnám obsah svého poháru. Lidská. Dostačující. ohodnotím v duchu zdejší kulinářskou snahu a postavím pohár na stůl. “Slušnost mi velí vás varovat Jadelyn. Zdejší instituce nehoví dobrému vkusu a jak mi bylo oznámeno, tak studentům alkohol nepodává.“ zatvářím se trochu rozmrzele. “Tento skvost...vyjma vás samozřejmě...je zajisté to nejlepší, co se tu kdy objevilo.“ poukážu na lahev voňavé tekutiny. |
| |||
Eric "Výuka je pro studenty této třídy zdarma, jestli Vám jde o finanční stránku věci," odvětím, trochu povolen na ostražitosti, když projeví zájem o studium. "Pak to vypadá, že minimálně podvědomě jste doufal ve výuku. Zbytek ovšem můžeme probrat v mém kabinetu," otočím se zpět ke dveřím, "následujte mne prosím." S tím se rozejdu opět do mé pracovny. |
| |||
Chodba Tarney Hmm, to vlastně nezní tak špatně. "To asi záleží na tom, kolik mě to bude stát, protože v tuto chvíli není moje finanční situace nejlepší. Co se týče toho jak jsem se sem dostal. Byl jsem v jednom starém chrámu, drapnul jsem minci co jsem tam našel a byl jsem tady." |
| |||
Jídelna "To zní však spíše jako pokus o vštípení především disciplíny, než dobrým mravům a vkusu," odtuším na jeho slova spokojena s jeho reakcí. I když to ve zdejším vězení pramálo znamená, jak mi matka nezapomněla zdůraznit při mém odjezdu. Přesto mne jeho obdiv a úcta těší. Minimálně někdo by mohl být... Jak to říci. Lehkým rozptýlením od toho, o co matce jde. Při nejmenším by ji mohlo znechutit, že se stýkám s nečistým. Dobře ti tak, máti. Když se vzdálí, znovu upiji z poháru se spokojeným výrazem, který nahradí opět hravý poloúsměv, když se vrátí se svou karafou krve a pohárem. Když se ještě ujistí, zlehka mu pokývnu bradou, že se smí posadit. Přizvednu více svůj pohár. "Ani netušíte jak," odvětím, než si upiji. |
| |||
Jídelna Jadelyn V mých očích je vidět nepochybné potěšení z jejího souhlasu. Při zmínce o výpomoci a cílené lichotce jen mírně povytáhnu obočí a chápavě přikývnu. Pomoc se zavazadly bych nabídl i tak. Dáma se nepřerušuje, takže trpělivě vyčkávám. A potom přijde nečekané, představí svůj původ. Nečekaná zpráva mne zastihne nepřipraveného, takže na malý okamžik užasle pootevřu ústa, nicméně se nehodlám nechat tak snadno nachytat. “Nebo vtřískáním do mladých junáků ve vojenských akademiích...Vaše Výsostii.“ zdůrazním poslední slova lehkou úklonou. Pro někoho to celé může vypadat, jako směšný tanec čepířícího se páva, ale případným pohledům jsem připraven nevěnovat pozornost. “Omluvte mne, hned jsem u vás.“ pousměji se a odejdu jen, abych se vrátil s karafou a pohárem. Ujistím se u dámy pohledem a vezmu za místo hned vedle. Usadím se, naliju z karafy do poháru a držíc jej za stopku naznačím k přípitku. “Dovolte mi připít na shledání s tak výjimečnou ženou.“ |
doba vygenerování stránky: 1.3876869678497 sekund