| |||
Jídelna Ani se nesnaží rozklíčovat mou sestřihnutou odpověď. Zajímalo by mne, zda jen doufá, nebo předpokládá. To se ovšem záhy jistě dozvíme. "Bylo to poněkud dlouhé a únavné, nicméně jsem se naseděla již dost. Trocha pohybu jistě neuškodí," pokývnu hlavou na návrh procházky. I když přidám na tempu se svým pohárem, stále to vypadá dostatečně důstojně a elegantně. Především v kontrastu s velkým kloboukem. "Rozhodně stojí za to zjistit, co zdejší pozemky nabízí," dostane další pátravý pohled, avšak věci si z toho odvodím sama bez dodatečných otázek. "Byl mi přidělen pokoj číslo čtyři." Informuji ho, když zmíní ubytování. |
| |||
Jídelna Jadelyn Sleduji, jak lahev mizí v zavazadle. Ještě před malou chvilkou by mne ten pohled možná zamrzel, ale v dosahu jsou daleko zajímavější věci. Třeba ten pozvednutý koutek vkusně namalovaných rtů, který mě donutí pozvednout obočí. “Pak je nuda je naším společným nepřítelem.“ přimhouřím oči a neodpustím si spokojený výraz. “Výtečné.“ kvituji její “Ano“ a jak si mě měří pohledem povytáhnu obočí. “Pokus nejste znavena z cesty. Smím navrhnout procházku ? Třeba natrefíme na nějaké kulturní vyžití. Samozřejmě po vašem ubytování.“ navrhnu a loupnu pohledem ke dveřím. |
| |||
Jídelna Zazátkuji láhev a zaklidím ji do zavazadla. Dva poháry by měli stačit a musím trochu šetřit. "To bych ani neradila. Řekněme, že se nerada nudím," blýsknu po něm pohledem s jedním vytáhnutým koutkem. Uvidíme, co zvládne vojáček na jedno otočení klíčkem. "Ano," odpovím prostě, zatímco si ho přeměřím pohledem. |
| |||
Jídelna Jadelyn Je to takový malý souboj osobností. Přátelské klání, řekl , alespoň podle úsměvu, který rozhodně nepůsobil falešně. Nečekal jsem, že můj pohled vydrží tak dlouho. Pár vteřin ještě věnuji pohledu přes její rameno, než jej přesunu zpátky. “Rozhodně se pokusím, Vaše očekávání nezklamat.“ pokývnu pomalu a lehce hlavou, přičemž odhalím zuby v lehkém úsměvu. “Povězte Jadelyn, jako aristokratka....holdujete disciplínám jako je jízda na koni, plavání, šerm či snad střelba ?“ zeptám se s neskrývaným zájmem. |
| |||
Jídelna Když se v jeho očích objeví pochopení, poprvé se zcela usměji. Ukazuje to na jeho inteligenci, i když potřeboval trochu pošťouchnutí. Avšak je poznat, že to je vše, co potřebuje. "Jak jsem říkala," pokývnu hlavou. Zdá se, že je konečně na cestě k porozumění. Poněkud mínusové body si získá svou reakcí na ambice a vůli. Není to ovšem nic zas tak závažného, abych ho pustila ze sítě. "Poté se pravděpodobně mám i na co těšit," zareaguji a neuhýbám po celou dobu pohledem. Teprve když se podívá směrem ke kuchyni, dopiji pohár a naplním ho znovu. |
| |||
Jídelna Jadelyn Ale no tak Arthure ! 1:0 pro dámu přiznám si v duchu neochotně, poté co se blýskne jeden z rudých drahokamů předemnou. Jak zjistím, tak to není konečné skóre. Po drobném upozornění, jsem nucen přehrát si celý náš rozhovor od začátku. Pochopím a pokud jsem si dělal postranní úmysly na trochu rumu, jsou ty tam. Nepřipravil bych dámu o oběd. “Ah, fascinující.“ uznám v záblesku pochopení a přeměřím pohledem ženu i lahev. Ambice a cíle ji zřejmě imponují, jen podle ztišení hlasu. V odpověď přijde jen tajemný úsměv z mé strany. Dostane se mi lehce chladného pohledu, ale to můj úsměv nesetře, naopak mě to nutí jí věnovat pohled delší, než je zvykem. “Nesmířím.“ řeknu nakonec a upřu zrak směrem ke kuchyni. “Ale jak říkáte, to ukáže čas.“ pronesu polohlasně a kousnu se zamyšleně do spodního rtu. |
| |||
Jídelna "Avšak Vaším tvrzením, že Vás podceňuji, jste udělal přesně to," nakloním hlavu lehce na stranu a blýsknu po něm rudým okem. "Neříkám vylepšení nabídky nápojů. To by bylo zhola zbytečné. Je dobré poslouchat, co ostatní kolem Vás přesně říkají, jinak můžete snadno podlehnout nedorozumění, či špatnému úsudku," dodám opět se zlehka pobaveným výrazem. "Považujete se za někoho takového?" trochu tajemně ztiším o něco hlas. Jasným pohledem sleduji, jeho vyčamtání poháru. Na chvíli od něj oddálím pohled, abych si opět mohla způsobně upít doušek. Vrátím na něj pohled, když opět promluví. "Pokud se nepodceňujete, jen tak se smíříte s jen podanou informací?" otáži se a rty se mi rozvlní o něco více. "To vše ukáže jen čas," poznamenám a jeho pohled opětuji trochu chladným pohledem s lehce nadzvednutým obočím. |
doba vygenerování stránky: 3.9401700496674 sekund