| |||
Jídelna Luis, Tatiana Přeměřím si ty zva přimhouřenýma očima. Není normální, aby mě někdo takhle ignoroval. Luis mi sice odpověděl, ale nepodíval se na mě. Ona se sice podívala, ale ani to nekomentovala. Co to s nima je?? Ona přece šla k nástěnce už předtím, když mě v chodbě nesl pan Méďa. A na hodinu došla, takže pidlovoká taky není. Ten rozvrh musela najít. Navíc se červenala, když koukala na nás. A Luisovi nikdy jídlo neupadlo. Kolem mě je bordel vždycky, ale jemu nedrobí snad ani rohlík. I když ten asi ani nejí... A taky na mě vždycky kouká a mluví víc poučně. Teď jsem ho sotva slyšel. A dokonce přestal jíst. Neni nemocnej?? Ale culí se jak měsíček na hnoji. Pak ale najednou otevřu oči přes celý čumáček a potutelně se zazubím. Začnu nadšeně metat ocáskem sem a tam. Nadšeně se nadechnu. "Vy se máte..." uhnu hbitě Luisově ruce, jak se mě snaží umlčet (30% vs. 92%), čímž to jenom potvrzuje. "...ládi?! Fufíííí!!!" zahopkám vesele na židli a zatleskám rychle tlapičkama. A Luis určitě kvůli tomu nespěchal ze třídy a radši se vymlouvá, že takhle sázky nefungujou. |
| |||
Jídelna Tatiana, Max Zatímco tam sedí a věnuje se svému talíři, já se během toho svého ani nedotkl. Vím, že není slušné zírat, ale je to poprvé, co ji vidím takto zblízka. V učebně nebyl čas si nikoho prohlížet, navíc jsme seděli vepředu učebny a na chodbě... Na chodbě... Po krku mi přejede mráz, až se mi trochu zježí srst. Ta reakce by se dala vyložit různě. Většinou je to reakce na Maxe. Ale teď na něj ani nezareagovala... Žádné unáhlené závěry, Luisi. Když zvedne hlavu, naše pohledy se střetnou. Rychle uhnu pohledem, avšak stočím k ní hlavu zpět, když promluví. Na tváři se mi opět rozlije úsměv. "Pokud jde o rozvrh hodin, nejjistější volba je třídní profesor. Nějakou dobu jsem ho však neviděl, takže tady možná není. Možná se zeptat jiného profesora?" nadhodím zamyšleně a rozhodně dost ochotně. "Každopádně, než budete mít svůj rozvrh v ruce, na nástěnce visí všechny rozvrhy. I s dalšími důležitými dokumenty." Dodám stále se stejným úsměvem. |
| |||
Jídelna Luis, Max Po malé chvilce se opět podívám na jelena. “Promiňte, mohl byste mi poradit, kde seženu rozvrh hodin? Jsem tu nová a nějak se tu nevyznám, jak to tu chodí.” Když mluvím tak přeskakuji pohledem z jelena na chlupáče a zpět. |
| |||
Relaxační místnost I - Jídelna Vesa, Kelly, všichni cestou a v jídelně Když mne Kelly obejme, objetí ji opětuji, i když si nemohu pomoci a mám z nějakého důvodu podivní provinilý pocit. Avšak z té nejistoty před tím se mi uleví, když Vesa pokrčí rameny. Nic není špatně. Usměji se na obě, když souhlasí s obědem. Ustoupím ze dveří, abych je mohl otevřít, i když na chodbu se první dostává Vesa. Podržím je tak i Kelly, než je za námi zavřu. Zaznamenám, že vlk před dveřmi v chodbě již není, ale není důvod se nad tím byť pozastavit. Vyrazíme společně do jídelny, kde už je oběd v plném proudu. Počkám až si dívky naberou, co budou chtít a usadí se. "Ummm... Taky bych se měl najíst..." nejistě těknu pohledem od Vesy k mísám s masem. |
| |||
Pozemky Remmi, Oberon I když se nahnu přes Remmiho, podtáhne se pod čumákem a postaví se mezi nás. Lépeřečeno se smáčkne mezi nás. Když mi položí dlaň na čumák, zafuním. Byla jsem dokonce ochotná ho i nechat jít, když se ho tak zastává. Nicméně on neví, co je pro něj dobré. I když Remmi zastavil mne, jak se Obe nevzdaluje, začnou po něm startovat malí hádci a kousat ho, kam dosáhnou. Jestli tedy někdo z nich dokáže penetrovat jeho oblečení. Na jejich oboje slova jen zasyčím. Vím, že mi ani jeden nerozumí, tak ať si to přeberou jak chtějí. Když se konečně zvedne a začne odcházet, malí hádci se rozprchnou zpět do trávy a já stočím jednu smyčku, na kterou si položím hlavu. Nyní bez zasyčení jen vyjede jazyk ven a dovnitř. Vlastně mám docela hlad. |
doba vygenerování stránky: 1.3056228160858 sekund