| |||
Arthur, Iru Zvednu pohled od svého talíře, když se v místnosti začne dít ruch. Studenti se toho však ujme a brzy odvádí vlkouš nového studenta pryč. Hodím do sebe zbytek oběda, než toho studenta pustí dveřmi kuchyně zpět do jídelny. Vyrazí ke krvi. Tam se zasekne. Když už tam chvíli stojí, ohlédnu se k němu. "Nějaké trable s cisternami?" optám se. Přeci jen bych asi měla mít zájem. |
| |||
Učebna 3 - jídelna okrajově všichni v jídelně Konečně je konec. Profesor si to začne sbírat, takže všechny tři věci nechám ležet na lavici a zamířím ke dveřím. Tam je hned cítit, že je již oběd. Zamířím tedy do jídelny. Už tu pár studentů je. Jen se lehce zamračím a vyrazím si nandat jídlo, než se usadím na straně stolu u zdi. (E58) Snažím se tvářit dostatečně nepřístupně, aby mne všichni nechali být. Kolem mne se stále nachází má pasivní aura, takže doufám, že si nikdo nezapíchne vidličku do krku. |
| |||
Jídelna Jack, Wendy Wendy a Jack to berou docela pozitivně asi proto že měli skutečného profesora ne někoho kdo jen našeho profesora zastupoval a radši by byl někde jinde. Aspoň takový jsem měla z té profesorky pocit, klidně nám třeba mohla říct co bude obsahem toho předmětu vzhledem ke stavu ve kterém Rubus je by to určitě později pochopil. „Tak to jsem ráda, mimochodem přečtete si nějaká pravidla na nástěnce aby jste pak v hodině neblábolily. Profesor by vás pak za to mohl vyzvat na souboj jako trest a zadupat vás do země.“dodám zatím co mám nakrčený nos jak se snažím vzpomenout na to co říkala ta profesorka. „Nechci vás strašit, ale myslím si že by jste to měli vědět.“ Bude lepší když se to dozví ode mně, je pravda že jsem se ohledně toho moc nezajímala, ale vzhledem k tomu že ta profesorka znala odpověď i na to na co se nezeptám mi to přišla jakákoliv konverzace zbytečná. Jistě je doba kdy se to očekává, ale jinak přečtěte si to v mé hlavě. No na druhou stranu se dá pochopit že zde to bude jíné, protože na rozdíl od NŠÚ zde před naším příchodem nic nebylo a tohle vše bylo vytvořené jen pro nás. Potom však ucítím zvláštní pocit, ne zrovna příjemný a rozhodně překvapivý aby se pak za mnou ozval rozhodně nepříjemný skřípající zvuk, otočím se za tím zvukem a zjistím že zdí se sem snaží něco projít. Neříkal náš třídní že tahle budova je nemagická? Nový příchozí vypadá příšerně a je také strašně cítit, tak že si musím zacpat nos, nevím proč sem přišel a nechci to ani zjišťovat na to tu je ten kluk který mi předtím pomohl. Radši se otočím a rozhodnu se odpovědět na to o čem se Wendy s Jackem předtím bavila. „Počkat myslíš nějakou tvou verzi magického silového pole bez magie?“zeptám se Jacka tomu však přijde ten kdo právě přišel zajímavý. Prosím pokud se s ním chce bavit ovšem já se k němu odmítám přiblížit dokud neudělám aspoň něco s tím aby nos v jeho přítomnosti nepocítil touhu utéct hrůzou. Nakonec se však Jack rozhodne zůstat a to i potom co se jídelna provoní a já si nemusím zacpávat nos, možná to je nějaká magická reakce nebo zasáhl nějaký ze studentů. Nevím protože jsem otočená zády a zatím to nehodlám zjišťovat. |
| |||
Pozemky Remmi, Eric, Oneiro Tohle začíná být ohraná písnička, kdo by choval takovéhleho hada? zasyčím a uvažuji nad tím, jak daleko bych ho dokázala cvrknout ocasem za toho mazla a zda by se pak rozsypal jako kostlivec. Remmi ho ani nestačí vyvést z omylu a přižene se sem někdo další. A ťape si to rovnou ke mne. Zvednu tentokrát již hlavu úplně ze smyčky, tak se může dotknout leda jí. Když to však udělá, uhnu s ní od její ruky. Začala docela slušně, dokud se nedostala k mazlíčkovi. Víčka mi škubnou, ale oči zůstanou zavřené. Připadam si jak v cirkuse. A ne v tom dobrém smyslu. Co kdybych jednoho z nich zabila? Třeba by si to ten druhej příště rozmyslel. Teď už je to skoro sebeobrana. Nesouhlasně syčím po celou dobu co mluví a tak nějak podvědomě rozevřu límec. V trávě se začnou míhat mé malé kopie. |
| |||
Chodba -> Pozemky Miko, Remmi, Eric Chvilka zkoumání nástěnky, kdy jsem zjistila, že profesor, který by mne asi měl přijat má aktuálně výuku. A… na rozdíl od ostatních realit jsem si nyní byla vědoma, co to vlastně znamená a vtrhnout do místnosti nebylo asi to nejlepší, co by mohlo jít. I tak tu bylo ale to přesvědčení a touha se podívat, jak to vypadá mimo tuto budovu, hlavně, když byl hlavní vchod hned opodál! Venku… to nevypadalo zas tak jinak, než by si to představovala. Přecházející pohledem všechno okolo až ji do oka trkla ty dvě postavy a pak ten velký had. „Oh, zajímavé…“ Pronesla jsem a nevydala se přímo k těm dvěma, ale spíše k tomu hadovi vedle nich. „Jak se jmenuje?“ Zeptala jsem se bez toho, abych se podívala na jednoho z nich. Rukou jsem (možná až hloupě) přejela po hraně tlamy a řekla: „Takto velkého hada jsem si nikdy... ani nepředstavila… zajímavý to mazlíček…“ Nevědoma, že had má možná více vědomostí, než já jsem se konečně podívala na ty dva a pak zpět na toho přerostlého mazlíčka, protože mi připadal zajímavější. „Je jedovatý? Není složité najít potravu pro něco takto velkého?“ Zeptala jsem se ještě, stále zkoumajíc šupiny hada a nedávající moc pozor na ty dva za mnou. |
| |||
Kabinet Tarneyho - kuchyně - jídelna Butler, letmo Iru, ostatní v jídelně “Děkuji.“ rozloučím se s Butlerem, který mi právě otevřel dveře z kuchyně do jídelny. Neměl jsem moc čas si jí prohlédnout, ale připravovat pokrmy pro zdejší studenty musí být jistě gastronomicky zajímavé. Zastavím se ve dveřích a rozhlédnu se. Pocit nepatřičnosti je ten tam. Hlavně díky uniformě. “Inu, kdo chce s vlky...“ začnu, ale při pohledu na některé jedince, zbytek pořekadla spolknu. “Nevhodné.“ mlasknu si pro sebe a vydám se podle pultů do prava. Prohlížím zdejší gastronomický výběr a do zorného pole se mi dostane bytost, která si nabírá salát. Opět se musím pozastavit nad tím, jak i přes odlišnost vzhledu, působí její vzezření žensky. Fascinující. Jiné, ale přesto...“ nedokončím myšlenku, když se ocitnu na okraji jejího osobního prostoru. “Dobrou chuť, madam.“ oslovím ji s vřelým úsměvem a elegantní kličkou zmizím směrem k cisternám. Jsem zklamán. Když konečně vypátrám svou potravu zjistím, že je v cisterně. “Tohle je...neuctivé.“ zkonstatuji polohlasem a na tváři mám opravdu nešťastný výraz. Krev v bandasce. Jako ta obarvená voda, kterou kuchař nazýval kávou. Co karafa ? Nebo aspoň džbán ? hořekuji v duchu a sbírám odhodlání si “nandat jídlo “. |
doba vygenerování stránky: 1.4765920639038 sekund