| |||
Jen si povzdechnu, když ke mne Kimero přejde, aby mne poplácal po rameni. "O tom to ani není," zlehka ramínky pokrčím. "Jojo, jen jdi. Ať jsi na ně čerstvý," odmávnu ho, když odejde. Ještě chvíli tak zamyšleně hledím do prázdna, než se také zvednu a vyjdu na chodbu. Přetlapkám k učebně na konci chodby, abych ji svým náramkem odemkla a vešla dovnitř. Cestou ke katedře pozapínám všechny stroje, abych mohla zkontrolovat jejich nastavení. To mi rozhodně nějakou dobu zabere. |
doba vygenerování stránky: 1.5108418464661 sekund