| |||
Ošetřovna-Učebna 2 Rekki Od léčitele se dozvím, že Rubus tady není a že tomu tak bude nejspíš delší dobu. “Rozumím, děkuju.” Pak mi vyhoví i na moji žádost. Pokouším se zapamatovat slova co mi ukazuje, ale nejspíš bude ještě dlouho trvat než to všechno pochopím. Bílá magie? Myslí tím tu Draeneiskou? Nejen že teď díky němu vím co a kde mám, ale taky co znamenal ten zvon, tak že bych si měl pohnout. “Mockrát děkuju, hned tam jdu.” Jak se otočím, léčitel si prohodí pár slov s nově příchozím, než se daný příchozí promění na to agresivní štěně z minula. Aha, takže ten teda nikomu nepatří. Možná bych se ho měl zeptat, jestli něco neví o tom co se stalo té malé? Ale teď na to není čas. A s touto myšlenkou vyjdu ven. Jdu svižným krokem k místnosti, kde probíhá hodina. Arakkoa pozdravím pouze kývnutím a nijak se nezdržuju. Jakmile dojdu k místnosti, tak se zastavím. Otevřu dveře ve chvíli, kdy slyším nejmenší hluk, abych tolik nerušil. Pokud taková chvíle brzy nenastane, dlouho nečekám a vejdu dovnitř i tak. “Moc se omlouvám za zpoždění, nevěděl jsem kde mám být.” Pak si sednu k nejbližšímu stolu ke mě, za všemi ostatními, tak abych nikomu nezavazel ve výhledu (BC32). |
| |||
Za školou - Chodba sklepení Vesa, Kelly, všichni cestou Zvednou se a vydají se do budovy. Přes pozemky jdu krok a půl za nimi, ale když procházíme kolem dalších studentů, snažím se jít tak, abych byl mezi dívkami a ruchem. Sejdeme do sklepení, kde to vypadá, že nikdo není. Trochu se mi uleví. Žádní studenti, žádný chaos, žádný chaos, žádné nebezpečí. S jiskřičkami v očích a úsměvem jen kývnu hlavou na souhlas a když za sebou zavřou dveře, postavím se do jejich středu s rukama založenými na hrudi. Ostražitě se rozhlížím, jestli někdo přeci jen není v nějaké další relaxační místnosti, nebo by se snad rozhodl do nějaké jít. |
| |||
Vstupní hala - Před vchodem Remmi, Nybe, okrajově všichni v hale a průchozí "Nezněla jsi tak, tam před učebnou," zamumlám Remmimu do ramene. Jeden by řekl, že si vzpomene, jak mi vmetla do ksichtu Kisu. Ale poslední hodiny jsem se v tom utápěla očividně jen já.. Sooo. "Tak... Proč..." nesložím ani kloudnou větu, protože se mi zbytek zadrhne někde za knedlíkem. Jestli si vážně myslela, že za to nemůžu, tak proč mi to tak arogantně omlátila o hlavu? Jasně, neudělám to naschvál, ale stejně jsem jen hnusná, že se to stalo? Wtf Nybe? Trochu sebou škubnu, když se jeden hádek vydá po mých zádech samovolně pryč, uvolněn z klubka. Jejich výměnu slov už příliš nevnímám. Mám problém koncentrovat se na tady a teď, když začíná přicházet tolik nových vjemů. Jen překvapeně mrknu, když se ocitnu v Remmiho náručí. Už jsem tak mimo, že ani nevnímám, že se ta bitch propromenádovala kolem. Stejně za to může ona. Nevím jak, ale nějak jo. Vždycky za všechno můžou nagy. Jemně sevřu Remmiho oblečení na hrudi a nechám se nést ven, aniž bych vůbec vnímala, co se kolem děje. |
doba vygenerování stránky: 1.4769339561462 sekund