| |||
Učebna 2 - chodba - Učebna 1 Aryania Profesorka mi odpoví otázkou, ovšem než se stihnu nějak vyjádřit, zazvoní přes celou školu zvon. Začnu hledat v rozvrhu, kam má vlastně jít. Pak začnu hledat rozvrh, neboť při té malé ukázce bojového umění mi zřejmě vypadl. Když ho najdu - na zemi, jak jinak - vstanu a přede mnou stojí dívka menší než já, až na křídla celkem lidsky vypadající. Na její slova zamrkám a snažím se z nich vyvodit nějaký smysl. Nedaří se. "No já vlastně už odcházím," zamaskuju to zmatení nakonec. Což je ostatně pravda. Nemám co bych si sbalil za věci, takže se jen s omluvou vyhnu nové dívce i té druhé, té se symboly nad hlavou. Škoda, že se právě baví s profesorkou, myslím, že jí dlužím omluvu. Každopádně se poté vydám chodbou, a celkem záhy najdu Učebnu 1. Aspoň to řazení učeben tu dává smysl, napadne mě. Nejsem si jistý, zda už hodina začala, takže nejprve zaklepu na dveře (ať už jsou otevřené či ne), abych se uvedl. "Dobrý den," doprovodím svůj příchod slovy. |
| |||
Pozemky – Hala – Učebna 2 Jack, Wendy, Sassy, Kimi, Morniel Jo, ale co ty barvy znamenají? Kdybych už předtím dávala pozor, ale já byla frustrovaná současnou situací se svým špatným pohlavím a pak s uniformami a pak ještě Ulgge začal obhajovat své dílo. Vážně, nevěděla jsem že on ty uniformy navrhl ... Potom když dívka zmíní že jsme tu seděli poněkud dlouho opět vytáhnu rozvrh a podívám se co mám za hodinu potom protože vím že mám volnou jenom jednu hodinu. Vybavenost čaroděje ... to bude asi pěkně nudný předmět. Ale dobrá vydám se do haly abych zjistila kde je učebna 2 a pak se vydám tím směrem který poznám mapě, před učebnou se snesu na zem a nakouknu dovnitř. Všimnu veverky která stojí u dveří a zamávám na ní. „Ahoj já jsem Aryania tohle je asi ...“zarazím se a podívám se do rozvrhu. „Připravenost čaroděje.“ Opět rozvrh schovám a z veverky se moje pozornost přesune ke klukovi na další straně a pozdravím i jeho aby se necítil odstrčený i když musím zaklonit hlavu když si ho prohlížím. „Ahoj.“ Potom můj pohled upoutá dívka s bílými vlasy a runami které se obtáčejí kolem její hlavy, než se však vydám ke klukovi který stojí poblíž nějaké krvavé skvrny. „Ahoj nevíš kam si sednout?“oslovím ho a protože mám dobrou náladu tak se rozhodnu si z něj vystřelit a tak dodám s naprosto vážným výrazem. „To naprosto chápu je to závažné rozhodnutí, jak říká staré přísloví: Každý kdo slunce hihne krávě tíhne.“ |
| |||
Učebna 2 – Učebna 1 Kristy Naštěstí se dozvím kde je moje další hodina teď zbývá akorát zjistit kde je učebna jedna, někdo sem přijde a profesorka nám dá najevo že máme vypadnout a stojí u dveří dokud neodejdeme. Úkolem profesora je vás vzdělat ne být na vás příjemný ... Vstanu a rozhodnu se následovat pavoučí dívku, když se zastaví a děkuje za hodinu tak se zastavím také a přemýšlím jestli se tohle musí. Kdybych jen věděla o čem vlastně tahle hodina byla ... Ale rozhodnu se vydat ven a sledovat pavoučí dívku která mně snad dovede na další hodinu, když potom vstoupíme do třídy tak se nejdřív rozhlédnu kdo tu už je, ale vypadá to že tu je zatím obsazená jen místo vepředu. A právě tam se vydá pavoučí dívka a já se rozhodnu že vydám za ní přece jen se jí chci na něco zeptat. „Ahoj můžu si k tobě sednout?“zeptám se Kristy a usměji se na ní. Nechci na ní hned vychrlit k čemu jsme došla, možná pak nezmíní to že to co jsme probírali na předchozí hodině musí být každému jasné stejně jako další věci a to i v mém současném stavu neboť to jsou věci o kterých se nepochybuje protože tak prostě jsou. |
| |||
Za budovou-Chodba přízemí Shae Jak si povídáme, stále koukám na trůn, než zazní zvon a Shae my nabídne, že ji mohu doprovodit. “Velice ráda.” Jak se zvedne, trůn se promění ve vodu a vrátí se do bazénu. Jak dojdeme k bazénu, koukám, co bude dělat. Jak se její noha dotkne vody, tak se nepotopí, ale je to jako by byla tvrdá a ona jde po hladině přes. Fascinovaně pozoruji jaké má schopnosti a můj vlčí ocas sebou hází z jedné strany na druhou. Vydám se kolem bazénu a koukám stále na Shae, až se sejdeme a pokračujeme dál do budovy. Zastavíme se před učebnou, kde mi Shae poradí, kde najít nástěnku. “Mockrát ti děkuji. Přeji příjemnou hodinu.” Vyrazím rovnou k nástěnce. Cestou potkávám různé studenty. U ošetřovny čeká ptačí muž, zvědavě si ho prohlížím. Jestli se na mě podívá, tak mu zamávám na pozdrav a pokračuji dál. U další učebny jsou dva muži. Projdu kolem nich a jestli se na mě podívají, také jim zamávám na pozdrav a usměji se. Můj ocas sebou hází sem a tam, jak jsem ráda, že jsem tu. Pokračuji kolem několika studentů. Prohlížím si je a zaujmou mojí pozornost dva z nich. Fascinuje mě malé štěně a jelen. Na chviličku se zastavím a pozoruji je, ocas jako by se zbláznil radostí. Jestli se na mě podívají, mohou si všimnout, jak se lehce červenám. |
| |||
Učebna 2 Učebna 1 Po útoku paní profesorky na Morniela, který pozoruji, se ozve zvon, který nám ukončí hodinu. Profesorka nám oznámí, že je konec vyučování a že můžeme jít na další hodinu. “To už je konec?” Pronesu nahlas svojí myšlenku, zvednu se ze židle a jdu pomalu ke dveřím. Zastavím se kousek vedle dveří a můj pohled se vrátí k paní profesorce. Mile se na ni usměji. “Děkuji za hodinu, pani profesorko.” Vyjdu ze dveří, otočím se v chodbě a vyrazím rovnou k učebně číslo 1. U dveří jsou dva mladí muži, projdu kolem nich a na každého se mile usměji. Vejdu do třídy a kouknu se, kam bych se mohla posadit. Měla bych se posadit, co nejblíže. Najdu si volnou lavici (BP43), posadím se na židli a rozhlédnu se kolem, kdo všechno tu je. |
| |||
Pozemky za školou - Učebna 2 Tatiana Dívka se mi s drobným pobídnutím přece řekne svoje jméno a je tak na místě abych jí představení oplatila. "Shae Deirdre" představím se tedy, celým jménem o něco formálnějším tónem. Překvapí mě její prohlášení že ještě neviděla ledovou magii. Vždyť je z těch nejzákladnějších magií. “Opravdu ne?" podivím se nad její fascinací o moje sezení. "Ovládám také ledovou magii, to ano. Ale výhradně ledový mág nejsem" odpovím pobaveně zatímco si křeslo prohlíží ze strany. Už od prvního pohledu je vidět že nesedím jen na obyčejném kusu ledu, když se však podívá pozorněji všimne si na bocích, područkách i opěradle elegantních květinových a rostlinných vzorů elfského stylu. Ledové krystalky směřují úhledně jedním směrem, úhledně uspořádané v precizní reliéfy. "Pokoje jsou v prvním patře, a který z nich je tvůj zjistíš na nástěnce ve vstupní hale" sotva dořeknu zazní další zvonění. Tiše si povzdechnu. "Bohužel to vypadá že mě čeká další hodina. Jestli nevíš kudy jít můžeš jít se mnou a já tě nasměruji" navrhnu jestli mě chce kousek cesty doprovodit. Ať už bude souhlasit nebo ne zvednu se a zámířím zpět do školy. Ledové křeslo se s mým odchodem změní zpět ve vlnu vody a vrátí se zpět do bazénu. Pokud se Tatiana rozhodla jít se mnou, zastavím se před učebnou a poradím jí kde najde nástěnky, načež vejdu do učebny kde se posadím do poslední lavice vlevo. Odcházejících studentů si nijak nevšímám a to bude pro některé z nich lepší. |
doba vygenerování stránky: 1.4075031280518 sekund