| |||
To jsem tušil... "Jsem na cestě," sdělím pro uklidnění vlčici. Kývnu Kimerovi na souhlas. Otočím se zpátky do ošetřovny na Claudila. "Postarejte se o ty dvě a pak za mnou jeden přijďte ven, jestli ještě nebudu zpátky. Dochází mi energie. Druhý musí dohlédnout na ošetřovnu a teď ještě k tomu i na portál." Pootočím se zpět k medůse. "Vám tuhle hodinu omluvím, ale připravujte se alespoň na tu proměnu." Zaklepu Saturii na mysl, zatímco se vydávám z ordinace. Požádám jí o potřebnou kontrolu, jak chtěl Kimero. Když jsem venku, rozhlédnu se, kde kdo je. Ulgge je u bazénu a vypadá vyčerpaně. Kelly, oranžový a naga jsou všichni u sebe a malátný upír nedaleko také nejde přehlédnout. Pokývnu Shizeovi, že může odejít. Dojdu ke skupince kolem Kelly dávajíc najevo jen dobré úmysly. Ulgge si nechám na potom, vzhledem k souvislostem, které jsem již zjistil dříve. Ponížím se k oranžovému a rovnou se pustím do léčení (81%, 62%). Je to komplikovanější než předtím, takže ho musím léčit postupně. Když mám hotovo, otočím se k naze a zkontroluji i ji (90%). Bohužel to potvrdí moji domněnku. Naštěstí jí ale zatím nic není. Otočím se ke Kelly. "To zranění jsem zatáhl, ale bude potřebovat ještě víc odpočívat. Takže jak jsem říkal, žádná námaha a jenom klid. I kdybych vás měl kvůli tomu omluvit z vyučování." Pohledem při tom přejedu i po naze. Netuším jestli to u ní bude fungovat stejně. Ale snad by to nemuselo mít takové extrémní následky. Přejdu si k upírovi. "Jak se cítíte?" zeptám se ho, zatímco ho magicky zkoumám (63%). Je něco špatně s jeho regenerací. A jestli se nepletu, tak se napil docela nedávno. Ať už mi odpoví jakkoliv, potřebuji ho prozkoumat víc. "Pojďte se mnou na ošetřovnu," vybídnu ho a pokud by to potřeboval, podepřu ho. Když dojdeme na úroveň Ulgge, vyzvu orka. "Vezměte ho za mnou na ošetřovnu. A nebojte se, je jen unavený." Pokud ho nevezme, zachytím si ho do telekineze. Pokračuji s nimi na ošetřovnu a jakmile potkám jednoho ze zdravotníků, podělím se o zjištěnou diagnózu. |
| |||
Pozemky - Chodba Awila, všichni cestou Překvapeně se na ni podívám, když se také zvedne. Usměji se na ni. "Potíže? Proč by to měli být potíže?" zeptám se s tázavým výrazem, když se obléká. "No..." podívám se zpět ke skupinkám. O chlapce se již starají, a vlčice běžela pro lékaře a ta první vlčice říkala, že nikdo jiný ho vyléčit nemůže... "Rád tě doprovodím," dodám nakonec. Skoro za ní běžím, jak je vysoká a má dlouhé nohy. "Hodně štěstí na hodině," popřeji jí, když zmizí ve dveřích. Otočím se a podívám se směrem k ošetřovně, kde probíhá rozhovor mezi lékařem a vlčicí. Trochu nerozhodně přešlápnu na místě. |
| |||
Pozemky - Učebna 1 Dolly, všichni cestou, Wayne, Naberius "Děkuji Ti, budu moc ráda, pokud mě doprovodíš" měkkým hlasem odpovím mladíkovi. Jaj, co to? Vypadalo to přeci, že zůstanu v kožichu několik hodin. Tahle škola a celé tohle prostředí..... je hodně zvláštní, pomyslím si. V okamžiku, kdy Dolly vyskakuje na nohy, začnu se také zvedat. Pomalu přitáhnu přední nohy k hrudi, který se opět vyplní do určitých křivek. Postavím se na nohy, mezitím se vlčí chlupy pomalu ztrácí v jakési lehké mlze či snad kouři. Pohodím hlavou, rukama si promnu obličej a vlasy opět přehodím přes určité křivky. Jestli mě nevyhodí za přeměňování, tak možná za obnažování, zakřením se nevesele. Natáhnu ruku k mladíkovi a jemně uchopím svetřík. "Jsem moc ráda, že jsi tu se mnou. Normálně začnou v tuhle chvíli dost potíže." Rychle přes sebe šedý svetřík natáhnu. "Um, tuším, že mám být v učebně 1, chceš mě i tak doprovodit, jestli nemáš nic jiného?" usměji se. Moje oči jsou stále rudé a pleť velmi světlá. Protože jsou moje smysly už zase dost tupé, tak se jen rychle rozhlédnu po okolí a pokusím se rychle zmizet z pozemků a to tak, abych se co nejvíce vyhnula kontaktu s jinými tvory. Rychlým tempem překonám pozemky, chodbu a dojdu ke dveřím učebny 1. Rozloučím se srdečně s Dollym, pokud šel se mnou až sem. Cestou se všimnu zavazadel stojících u dveří učebny 2. Zaklepu na dveře učebny 1 a rychlým zatlačením je otevřu. Nakouknu dovnitř a pošlu omluvný pohled směrem k profesorovi. Následně se podél stěny potichu přesunu k jedinému tvorovi ve třídě. Posadím se na židli tak, že složím nohy pod sebe. Trochu vyčuhuji, tak se lehce nahrbím. Podívám se na studenta a špitnu "Jsem Awila. A asi rozbitá." Podívám se na tabuli a snažím se trochu pochopit výklad a poznámky. |
doba vygenerování stránky: 1.5146720409393 sekund