| |||
Před ošetřovnou-Pozemky Rekki Když slyším jeho odpověď, uleví se mi a jak vyrazí, jdu za ním. Celou tu dobu se držím poblíž, kdyby potřeboval nějak pomoci. Když vyjde ven, zastaví se, aby se rozhlédl a pak vyrazí k vlčici a tomu mladíkovi. Stále jdu kousek za ním, tiše jako myška. Dojdeme ke skupince a bez otázek ho začne léčit. Chviličku to trvá, ale když přestane koukne směrem k dívce, poté se podívá na vlčici a promluví k ní. Poté se vydá směrem k mladíkovi kousek od nás. Stále ho následuji. Léčitel pobídne mladíka a ten jen kývne hlavou. Když ho pozoruji, je zachycen a jde s námi. Zastavíme se u zeleného mladíka a dalšího studenta, jsou vyzváni aby nás následovali. Všimnu si jak mladík léčiteli sklouzává ze zad směrem k zemi, udělám rychlý krok a pokusím se ho zachytit (13%). Nedaří se mi to. |
| |||
Ošetřovna - Učebna2 Když léčitel odejde pryč, přijde ke mě jednorožec a chce se podívat na moje zranění. Sundám kapesník z nosu, aby si ho mohl prohlédnout. Po jeho úsměvu a slovech se mi uleví, jeho roh začne zářit a svou ruku přiloží k mému nosu. Ale během léčení se něco zvrtne a jeho roh agresivně zapraská. Přivřu oči. Když to přestane, jednorožec začne lapat po dechu, hned potom se zlomí a kácí se k zemi. Pokusím se ho zachytit pavoučíma nohama. (38%) Zachytím ho a pevně držím. Přijde k nám druhý léčitel, který ho prohlédne. Vytáhne injekci, která začne zářit a píchne mu ji. “Ale jistě.” Odpovím velice mile a pomohu mu, aby si ode mě převzal kolegu. Pak s ním odchází pryč. Po chvilce se ke mě vrátí a během minutky mám nos v pořádku. Když jsem propuštěna, vyrazím ven z ošetřovny a vrátím se do učebny číslo 2. U dveří si všimnu batohu a kufru. Co to tu je? Vejdu do místnosti a hned za dveřmi si všimnu dvou studentů. “Zdravím.” Pozdravím milým hlasem a jdu k paní profesorce. |
| |||
Za školou především Rekki Motání nepřestává, naopak se mi začínají rozostřovat všechny smysly. Vůně blízké čerstvé krve tomu skutečně nepomohla. Znovu se zapotácím a tak tak udržím rovnováhu. Kdybych dýchal, zadrhával by se mi jistě dech. Panika trochu stoupne, přesto udržuji svou koncentraci, aby se mi schopnosti nevymkly z kontroly. (88%) Ani nevím kolik uběhlo času. Již dávno mne netrápí hutné pomalé kapky krve stékající po tváři. Objeví se u mne léčitel a když položí svou otázku, jen zavrtím hlavou. Stalo se totiž něco, co jsem nikdy předtím nezažil. Zvednul se mi žaludek. Znovu zavrtím hlavou, když mne vyzve, abych šel s ním, protože v tento okamžik mám ze svého okolí jen rozmazané šmouhy a změť zvuků. Mohu být rád, že rozumím jemu a to stojí doslova vedle mne. Zachytí mne za ruku a nechá mne se o něj opřít. V podstatě na něj visím celou svou vahou. Ale předpokládám, že je démon a má dost síly, aby mu mé lehké tělo nedělalo potíže. Popojdeme pravděpodobně jen kousek, ale zdá se mi to jako nekonečná útrpná vzdálenost. Znovu promluví, ale teď se to promění v shluk vzruchů i když ho mám téměř u ucha. Zvedne se mi znovu žaludek a nadávím se. Na zem putují zbytky nestrávené krve. Jak se svaly, při tomto drastickém počínání mého těla, napnou, již neudržím vědomí a svalím se zcela. (22%) Jestli mne nedržel alespoň za ruku, prostě dopadnu do trávy v bezvědomí, však stále s otevřenýma očima. |
| |||
všichni venku Dorazí léčitel a kývne na mne, že si to přebere. Pokynu tedy liškám i tygrovi a začneme obloukem obcházet zbytek studentů. Po celou dobu držím dlaň na tygrovi, jen pro jistotu. Lišky běhají kolem nás a kontrolují náš nejbližší prostor. Dorazím k bráně, kterou nechám otevřít, abychom mohli projít. Zmizím za ní a přidáme do kroku. Musím to stihnout včas zpět. |
| |||
Pozemky Wendy, Ary Zoberiem si do ruky I.C.O.N. a vyjde z nej hologram naskenovaného rozvrhu. „Tak pozrime sa... Ah, ja mám tiež teraz 2 hodiny volné. Som tiež asi zmes, pokiaľ je to tá modrá na koľaj.“ Pozriem sa na Wendy a Ary čo na to povedia |
doba vygenerování stránky: 1.30149102211 sekund