| |||
Chodba Luis, Max, Awila, ostatní na chodbě S Maxíkem na hrudi jsem pokračoval chodbou. Někteří se nejspíše vydali směrem za mnou. To maj blbý. Já prostě někam jdu. Zatím si to mířím k rozpisce na nástěnce. Takže vlastně zpátky k jídelně. "Je to dobrý Maxi?" zeptal jsem se toho malého plyšáka v náručí, co na mě tak skočil. Z boku najednou přišel velký vlk a opřel se mi tlapou o bok. Už jsem chtěl něco říct, jenže to začalo očuchávat Maxe a Luimu se to moc nelíbilo. "Hele klídek vy dva. Nechcete Maxe vystrašit, ne?" nasadil jsem tón jako otec kárající malé děti. "Než na někoho vlezeš, ujisti se, že ho tím nenasereš. Přátelská rada do příště, jo?" koukl jsem na vlka a lehce se usmál. Docela šlo poznat, že příště už tak hodný nebudu. Nějak jsem sice postřehl, že kolem šlo pár dalších studentů a jedna dokonce civí, ale to teď není důležité. Dokud jen civí, je to dobrý. |
| |||
U nástěnky Miko, Remmi Musela jsem se vážně zamyslet co že jsem to předtím u učebny vlastně říkala. No byla sem za to fakt naštvaná a dostala proto vynadáno, ale to si to až tolik vzala? Jó, možná jsem do toho nemusela tahat Kisu no. Ale hele, ta na tom skončila ze všech nejhůř. “Eh. Co mám říct?...byla jsem za to naštvaná a tak mi to možná trochu ujelo" zamumlala jsem potom omluvně. "Ale tím se netrap, však to bude zase ok" zkusila jsem jí pak ještě trochu povzbudit. Na takový věci ale moc nejsem takže to asi nepomohlo. Po tom co se ještě stačím chytnout s tím novým už jdou ale oba pryč. Když mi neodpoví beru to jako odmítnutí. No když nechce nebudu se cpát. Po rozloučení je ještě kousek sleduju a jak dojdou ke dveřím ještě na ní z dálky houknu: "Tak hodně zdaru…" Ať už teda jdeš dělat cokoli. Dodám si ještě pro sebe a otočím se k nástěnce. |
| |||
Ošetřovna-Učebna 2 Rekki Od léčitele se dozvím, že Rubus tady není a že tomu tak bude nejspíš delší dobu. “Rozumím, děkuju.” Pak mi vyhoví i na moji žádost. Pokouším se zapamatovat slova co mi ukazuje, ale nejspíš bude ještě dlouho trvat než to všechno pochopím. Bílá magie? Myslí tím tu Draeneiskou? Nejen že teď díky němu vím co a kde mám, ale taky co znamenal ten zvon, tak že bych si měl pohnout. “Mockrát děkuju, hned tam jdu.” Jak se otočím, léčitel si prohodí pár slov s nově příchozím, než se daný příchozí promění na to agresivní štěně z minula. Aha, takže ten teda nikomu nepatří. Možná bych se ho měl zeptat, jestli něco neví o tom co se stalo té malé? Ale teď na to není čas. A s touto myšlenkou vyjdu ven. Jdu svižným krokem k místnosti, kde probíhá hodina. Arakkoa pozdravím pouze kývnutím a nijak se nezdržuju. Jakmile dojdu k místnosti, tak se zastavím. Otevřu dveře ve chvíli, kdy slyším nejmenší hluk, abych tolik nerušil. Pokud taková chvíle brzy nenastane, dlouho nečekám a vejdu dovnitř i tak. “Moc se omlouvám za zpoždění, nevěděl jsem kde mám být.” Pak si sednu k nejbližšímu stolu ke mě, za všemi ostatními, tak abych nikomu nezavazel ve výhledu (BC32). |
doba vygenerování stránky: 1.4237170219421 sekund