| |||
Za školou Vesa, Kelly "Mne je potom vážně líp..." zaprostestuji trochu ublíženě. Přesto mi jak na povel klesnou koutky do vážného výrazu. Sám nevím proč tomu tak je, ale co jsme byli tak blízko, tak už to tak strašně nebolí a také ještě nejsem mimo... Takže je mi líp ne? Také se pokusím trochu se narovnat. Potom se ozve Kelly s tím jestli je Vesa v pořádku. Těknu mezi nimi starostlivým pohledem. "Něco se děje?" zeptám se Kelly, protože vím, že toho zvládne vycítit více než já. Chycením rukou navzájem se snažím zastavit ten třas, který mi stále běží tělem. |
| |||
Za školou Měl sice vyvrátit že bych mu něco udělala, ale tím to mělo skončit. Tyhle jeho kecy o pomoci jsou ale nejen naprosto zbytečné a nepravdivé ale ještě to působí jako přesný opak. "Co to meleš?! Sice jsem ti neublížila ale ani ti nepomohla! A necul se jak dement…" vynadám mu za ty jeho řeči dost jedovatým tónem. Klidně bych souhlasila s tím že jsem mu pomohla ale to by to tak také muselo vypadat, když tady prská krev a vypadá že sebou každou chvilku sekne tak něco takového odmítám. Ať si klidně tvrdí a tváří se že mu nic není ale mě do toho tahat nebude. Zarazím se potom při tom náhlém nezvyklém pocitu starosti, povinnosti a také podivné blízkosti k vlčici. "To je…špatně" řeknu si tak napůl pro sebe. Nechápavě se zamračím a jaksi nepřítomným pohledem zírám do země kousek před sebou. Ovšem že to nebylo obvyklé, protože starost o ostatní nikdy nebylo něco čím bych si tížila mysl. Alespoň ne skutečná starost tak jako teď. Hovoru kolem léčení si nevšímám to ať si vyřeší mezi sebou. Už se chci napřímit když mi Kelly položí ruku na rameno. Zůstanu proto snížená aby se nemusela moc natahovat. Když pohlédnu na Kelly zmatení se rázem změní v povzbudivý úsměv a ruku lehce položím na tu její, abych tak snad zahnala její obavy. Ten pocit nezvyklosti ustoupí do pozadí, i když úplně nezmizí. Nad její otázkou se přece trochu pozastavím. Proč se na něco takového ptá? "Ovšem že jsem v pořádku, proč bych neměla být?" odpovím s přátelským úsměvem. Uvítala bych tedy ještě trochu krve, když z tohodle mnoho nebylo. Ale tím Kelly nechci zatěžovat. |
| |||
Chodba – venku u bazénu Zugu a ostatní kolem mně Nevím co se děje, ale někdo tu křičí tak se opět schoulím v tom čím mně ten pták drží a nechci radši vědět o vlastně jde, ten křik je dost daleko od nás a tak nejspíš nepůjde o mně. Ten pták se k někomu vydá ovšem já se už nedívám ke komu to jde, když se snížíme tak ten pták promlouvá zřejmě k tomu ke komu se vydal. Ovšem já se nedívám ke komu ten pták promlouvá a udělám dobře protože se tu ozve další křik a já se schoulím ještě o něco víc. Ovšem ten křik není poblíž nás, možná se nejedná o nás, ale i tak nechci zkoumat jeho původ. Pták se však brzy zvedne a já se po nějaké době odvážím vykouknout a čeká mně další překvapení. Opustíme tohle zvláštní místo abychom se ocitli někde kde to znám. Jedná se o trávu a před námi je voda, hodně vody v tom dojdeme k další podivné bytostí. Tuhle jsem ještě neviděla ovšem vypadá ... předchozí podivná bytost hrozivě nevypadala ovšem tahle ano. Ne nelíbí se mi a tak se opět schoulím zatím co pták s tou bytostí mluví než mně nakonec opět podrbe. Pták si mně potom posadí na své rameno tím, čím mně držel podrbe mně znovu a pak něčemu věnuje pozornost. Vypadá to že všichni zde něčemu věnují pozornost nevím čemu, ale zřejmě je to pro ně opravdu důležité. Já se rozhodnu že se na tom rameni uvelebím a nejspíš i zdřímnu protože tohle bylo dlouhé a náročné. Probudí mně až když ten pták se mnou jde k vodě před námi aby k někomu promlouval zatím co já si rozhlížím okolí a pokouším se přijít na to jak jsme se dostali z toho podivného prostoru sem. Ti ke kterým ptak promlouvá mně moc nezajímají protože mně zatím neohrožují, ale i tak všimnu si dvou podivných bytostí než mně zaujme jelen který vypadá podobně zvláštně jako pták na jehož rameni právě sedím. |
| |||
Za budovou především Grimgull Klidně dýchám i srdce pravidelně bije. Celkově vypadám, že klidně spím. Po namočení hlavy se jen zavrtím a více se schoulím v orkově náručí. Nemám energii ani pořádně na to, abych rozlepil oči. |
| |||
Rekki Studenti se pomalu ale jistě rozcházejí. V následujících deseti minutách se ale opět strhne chaos. Chvíli to tak pozoruji, zda si s tím studenti poradí. Než se stačím zasáhnout, již studentka běží pro léčitele. To bude nejlepší. Ťuk, ťuk. Mám tady zase chaos. Oranžový, který vypadá před rozpadem, dlouhovlasý modrásek v bezvědomí, naga zasažená modrým bleskem a motající se upír jak po večírku na severu. Informuji raději léčitele dopředu. A já potřebuji odvézt tvory zpět do lesa, převezmete si to? Tak jako tak počkám, až někdo dorazí, než opustím pozemky. Možná bych měl řešit i situaci kolem nagy, ale nevypadá to, že by někomu ublížila. A já se musím do hodiny vrátit. |
| |||
Pozemky za školou- Ošetřovna Kelly, Hillaris Když k nim dorazím a chvíli koukám, kde je zraněný, vlčice mě požádá o to, abych doběhla do budovy a přivedla léčitele sem, kvůli vážnosti situace. “Dobře, přivedu. Jen vydržte prosím.” Zvednu se a upaluji, co nejrychleji to jde, směrem, který mi ukázala vlčice. Za rohem budovy vletím do dveří a po chodbě běžím, dokud nenajdu nápis ošetřovna. Jak najdu dveře, tak u nich zabrzdím a zabouchám na ně. |
doba vygenerování stránky: 1.5576181411743 sekund