| |||
U bazénu Kelly, Hillaris Vypadá to že mi profesor věří i když ohledně jeho otázky nevím k čemu by mi byl rozvrh, ten by mi pouze ukázal kde je moje další hodina, ale už ne jak se tam dostanu. To je jako když po mně chtěli abych šla na hodinu ovšem už mi neřekli jak se tam dostanu. A to mi nemůže poradit on? Jistě že ne jako mi nemůžou vrátit paměť hned protože tu je jistý podivný postup a ještě podivnější pravidla ... Po odpovědi profesora se na něj usměji i když to nejspíš působí jako by mně boleli zuby a s pocitem osoby odsouzené k věčnému bloudění se otočím. Nejdřív mi jeden profesor řekne jděte na hodinu a všechno se vám vybaví a teď mi další profesor dá další skvělou radu a to hledejte a naleznete. A pokud nezemřela tak to hledá do teď ... No dobrá a kdo by mi tak údajně mohl pomoct, protože jak je vidět ... dobrá zatím jsem mluvila jen s dvěma osobami a ta druhá se ke mně i přes svůj děsivý vzhled chovala mnohem lépe než ten kluk na ošetřovně. Nejblíž je ta vlčí dívka a ten kluk poblíž ní tak se rozhodnu že se vydám přímo k nim jestli neporadí. „Ahoj, já no ... nevíte kde je zde hlavní vchod? Já ... vzbudila jsem se na ošetřovně a skoro nic si nepamatuji. A ne, tohle není vtip, nebo výmysl nebo tak.“ Navíc mi tu nikdo nechce nic říct, jako kdyby se obávali že když řeknou něco co podle nich nesmí být nikdy vyslovené, stane se zkáza nepředstavitelných rozměrů. Docela bezradně se podívám na oba dva, pokud mi ti dva nepomůžou nezbývá mi než se ptát ostatních co tu jsou nebo se vrátit na ošetřovnu a zeptat se toho profesora proč mi nemůže vrátit paměť. Snad už tam ten kluk nebude, tedy pokud nemá volno a nerozhodl se tam po hodině vrátit a pokračovat ve své samozvané funkci ... |
| |||
Pozemky za školou-Učebna 2 Pan profesor začne hodinu a já ho pozorně poslouchám. Mluví o tvorech, kteří žijí v lese, a pak nám položí otázku. Neznám moc tvorů, kteří žijí v lese. Já do lesa nechodím a nikdy jsem tam nebyla, takže netuším. Ozvou se studenti, co nějaké tvory znají. Dávám pozor a uložím si do paměti jména zajímavých tvorů. Za mými zády, během toho co poslouchám, se něco děje. Nenechám se rušit. Začala hodina, takže to budu ignorovat, aspoň dokud to půjde. Neohlížím se, soustředím se jen na výklad a na zvířata před námi. Naše první hodina skončí a studenti se různě rozcházejí. Také se zvednu a vyrazím do budovy. Mám ještě hodinu, ta bych měla přidat do kroku, jak říkal profesor. Vejdu dovnitř a rovnou zamířím do učebny 2. Posadím se do lavice a počkám na zbytek. (BN32) |
| |||
Aliana Dávám pozor, aby nikdo nerozrušil žádné zvíře při svém odchodu a aby se nesemlelo něco dalšího. Když mne dívka osloví, podívám se na ní. "Nemáte u sebe svůj rozvrh?" zeptám se jako první, "pokud ne, jistě ho naleznete na nástěnce, která bývá na veřejném prostranství, většinou poblíž hlavního vchodu. Jistě Vám někdo ze spolužáků poradí." |
doba vygenerování stránky: 1.4007639884949 sekund