| |||
Učebna 2 Aurora, Kimero, Sassy, Yqueuas Trochu mě zarazí (a asi i zamrzí), že jsem prý nepřišel vhod. Necítím se komfortně už tak, všechny ty šarvátky mi na klidu nepřidávají, a teď ještě tohle? Napůl mám chuť se omluvit, ale pak mi dojde, že Aurora to asi nemyslela jako že by můj příchod věci zhoršil. Ostatně, přišel jsem sem s dalšími studenty, kteří vypadali, že vědí, co dělají, kdežto já... Já nevím prakticky nic. Moje úvahy rozetne autoritativní výzva pocházející od jakéhosi černého vlkodlaka...nebo je to něco-jiného-dlak? Vůbec to nejsem schopen rozeznat, každopádně se vydává ke zmítajícímu se klubku vlny. A není sám, s ním je ještě liščí žena, a i ona se nějak snaží klidnit situaci...žeby taky profesorka? Je to těžké když člověk musí jenom hádat. Vydám se tedy blíž k nim, a odkašláním přitáhnu pozornost. "Pardon...jsem tady úplně nový...nemám se někde hlásit, nebo tak?" Ve svém životě jsem se zatím nesetkal s jinou školou než takovou, kde panoval přísný řád, a jestli to tu funguje aspoň trochu podobně, určitě bude někdo chtít vědět, že jsem tady. |
| |||
Dveře ošetřovny Wayne, Sharika Nepodaří se mi vlka od osůbky odtáhnout, místo toho mě i ji ještě víc přikousne. Cítím jak se jeho čelist na chvíli povolí, než zaklapne a mě zpřeláme prsty. Vlk najednou vzplane, ale já ho přesto držím dál. Tento plamen rychle vyletí do stropu, dřív než mě dokáže spálit. Ještě se k nám připojí mluvící had, který vlka omotá, jenže vlkovy se podaří vyvlíknout a rozběhnout se do chodby. Tím mi ještě víc roztrhá maso na ruce a já se musím krotit abych neřval bolestí. “Tak ty takhle. Fajn!” Dobře, asi budu muset zkusit tohle. Snad to vyjde. Na místě kde ho držím se mu zezelenají žilky, stejně jako mě na rukou a část jeho životní energie do mě začne proudit (42%). Tato energie mi pak začne pomalu hojit ruku. Pavoučice se ho pokusí zastavit, svými pavučinami, jenže jí to nevyjde. Já využiju toho že je teď vlk oslabený k tomu, abych se zapřel nohama a snad ho zastavil (20%). Zároveň se mu pokusím otevřít tlamu (36%), abych z ní konečně osůbku dostal. |
| |||
Ve dveřích Hluboký nádech a výdech. Jednou se mu nepovede uhnout nebo nás přetlačit. Do toho ještě vzplane jak pochodeň. Plameny okamžitě odkloním ke stropu, aby nikoho nepopálily. Vlk se vymaní a rozběhne se chodbou. Vykouknu ze dveří a ohlídnu se k učebně, jestli už je Kimero na cestě. Místo něj si všimnu nově příchozích. Přeměřím si je pohledem. "Vy jste zdravotníci?" Kimero, zdrhá ven i se studenty v tlamě. Měl by sis pohnout. |
| |||
U západní zdi Tatiana Zprudka se posadím a vyděšeně se rozdýchávám. V první moment, kdy si uvědomím vlčici u sebe, sebou cuknu leknutím. To ale přebije ta chapadlatá věc, která tam pořád je. A mluví... "Tady je to samej magor..." Vyštracham se trochu nemotorně na nohy a rozběhnu se pryč od nich všech. Směrem k budově, kolem bazénu. Skáče kolem mě ten králík, co jsme jí oživovali. Trochu nevěřícně na ní koukám a běžím dál až... voda. Všude kolem. A zatraceně ledová. Vyhrabu se na hladinu, vytáhnu se z vody a svalenej vedle bazénu se klepu jak ratlík. Tupě zírám do nebe. Asi jsem měl v lodi víc poslouchat, co mi říkaj. A ještě k tomu mám zničený sluchátka..! |
| |||
Ošetřovna - Chodba Jak tam stojím nehnutě, tak slyším hluk v místnosti a havran se rozmáchne křídly a letí do místnosti, kde chytne malou věc a odlétá ven do chodby. Vlk ho následuje a běží za ním. Chytne do zubů malou holku za nohu. Celé to sleduji a snažím se probrat ze šoku z havrana. Ozve se volání o pomoc a začnou se tam sbíhat další studenti jí pomoci. Uslyším křupnutí kostí. Nakonec tam přijde i léčitel a chytne vlka za čumák, ale ten stále drží a silněji stiskne, je slyšet další křupnutí. Jsem unavená, ale měla bych jim pomoci, než bude pozdě! Kolem létají plameny a vlka se snaží omotat had, ale neúspěšně. Vlk začne zdrhat do chodby s holčičkou a Grimgullem. Smotám pavučinu a běžím za vlkem. Zkusím ho chytit do sítě a protože mu hoří hřbet, zaměřím se mu na packy (49%). To ho snad alespoň zpomalí. |
| |||
Ve dveřích ošetřovny Po mém zvolání konečně přispěchají na pomoc. Wayne se však nepouští Shariky a křupání nenasvědčuje ničemu dobrému. Nehledě na zlámanou orkovu ruku. Když kolem vyšlehnou plameny, rozpažím ruce a vstřebám všechny plameny, které by zasáhly naší stranu. Ochráním tak sebe a Shar a všechny za námi. To je však všechno co mohu dělat. Pokud nikdo nezasáhne a vlk se skutečně dá na útěk, rozběhnu se za nimi. Venku alespoň budu užitečný. |
| |||
Ve dveřích ošetřovny Znovu zavrčím, když se k mému horkému tělu stáhne smyčka hadího těla. Již stojím, takže smyčku přišlápnu a odtáhnu od svého hrdla. Napnu všechny svaly a skočím dveřmi tak šikovně, že se zcela vysmeknu ze smyček bílého hadího těla. (98%) Malé krvavé masíčko i zelenáče táhnu s sebou. Pokud mne nic nezastaví, pokračuji chodbou směrem k nejbližšímu čerstvému vzduchu. |
| |||
Ve dveřích ošetřovny Wayne, Shakira, Grimgull , ostatní v chodbě Podívám se ještě pozorněji na vlka. "Hmmm, teploučko mám fakt ráda", pomyslím si a tělo mezitím stáhnu do smyčky. Poté se vymrštím, hlavou sjedu po vlčím kožichu a obejmu ho kolem hrudníku pod krkem. Moje tělo se mezitím omotává kolem vlčího těla (63%). Zadní část mého šupinatého těla vytváří nové a nové smyčky, které od ocasu přes zadní běhy a břicha obkrouží celého vlka. Zlehka přitáhnu smyčky těla tak, aby trochu přimáčkly vlčí chlupy a s tázavým výrazem pohlédnu na Rekkiho. "Mám tuhle horkou krev maličko zmáčknout?", optám se nehlasně. Moje tělo až s rozkoší přijímá jakkékoliv teplo vycházející z vlka a to včetně plamenů (32%), i když mi šupiny blízko nich jasně zrůžoví. Panenky v očích se mi trochu více zúží, jazykem začnu rychle kmitat a zasyčím. Nahnu hlavu lehce na stranu, abych viděla do jednoho vlčího oka a v ten moment trochu víc utáhnu tělo kolem vlčího hrdla. |
| |||
Ve dveřích ošetřovny Do nozder mne udeří pach mnoha blížících se tvorů. Hrdlo se mi znovu rozvibruje, oči se trochu stáhnou. Držím a nepouštím, jak kdyby tohle byl poslední steak na světě. Dojde sem další a zabere do mé mordy, abych pustil. Má to za následek, že stisknu víc. (59%) Cítím další křupnutí, teď mám dojem, že dvojité. Nový příval krve mne jen více rozžhaví. Teplota kolem mne začíná rapidně stoupat. Když se kolem mne sejde takových tvorů a navíc mne ten zelenáč pořád drží, ještě se navíc řádně naštvu. Moje žrádlo! V ten moment všude kolem mne prudce vyšlehnou plameny a na hřbetě se objeví rudý pruh, který zůstane hořet i po vyšlehnutí plamenů. (89%) Má síla se tím mnohonásobně zesílí, stejně tak jako moje reflexy. Zvednu se ze země, případně i se všemi, kteří se mne stále drží, s tím, že nepouštím své masíčko. |
| |||
Hala - Mela před ošetřovnou všichni zúčastnění Na díky jen pokývnu hlavou a úsměv mi na tváři zůstane. Vkročím za ní a hned za mnou kráčí oba dva mí strážci v černých oblecích, oba dva anthro vlci. Obezřetně se rozhlížejí chodbou, nesoucíc každý dva černorudé kufry, zatímco kráčím za hadíkem. Cestou zkusím dveře učebny jedna, jen abych zjistil, že je zamčená. Před dalšími dveřmi jsou nějaká zavazadla, takže vykročím tím směrem. Krátce zaváhám, když Awila pokračuje dál, k chumlu tvorů před dalšími dveřmi. Cítím odtamtud čerstvou krev, takže mne to také zaujme. Jdu tedy za ní. Na úrovni cizinců mne však jeden ze strážců zastaví, položením ruky na rameno. Ohlédnu se, jen abych zjistil, že zavazadla odložili u stěny. Jeden se protáhne přede mne, protože situace dle nich rozhodně vypadá nebezpečně. S krátkým povzdechnutím zůstanu stát na místě a jen pozorovat situaci. |
doba vygenerování stránky: 1.7601680755615 sekund