| |||
Yqi, Wayne, Buttler, Maid, Sassy Než stihnu vůbec zareagovat, tak se kentaurka zklidní. Beraní slečna nechá zmizet svojí vlnu a kentaurka se jen svalí k zemi. A jéje... A k tomu ještě Rekki volá, kvůli štěněti. Mám takový tušení, že to bude ten vlček shora. "Pomozte mi s ní. Musíme ji vzít na ošetřovnu," oslovím kolegy. "A dostaňte prosím už ty lajdáky na hodinu," poprosím kohokoliv z nás, kdo kentaurku nenese. Naštěstí už se to docela rozprchlo a zbývají tady jen dvě studentky. Jakmile máme kentaurku v rukách, vydáme se s ní na ošetřovnu. Na chodbě cestou zkoumám situaci. Šetrně zaklepu nohou na dveře. Jakmile je otevřeno, vejdeme s ní dovnitř. Položíme ji někam na zem, aby nepřekážela a byla dostupná k léčení. Nechám na zbylém doprovodu, aby popsali situaci a vrátím se na chodbu. Samozřejmě, že je to on... A situace kolem se mi, z toho co slyším, vůbec nelíbí. Hlavně jestli se takhle spustil, tak k tomu musel mít důvod. Počkám tedy, až se to tady rozprchne, než ho proberu. V každým příadě jsem připravenej zasáhnout, kdyby se probudil sám. |
| |||
Učebna 2 - chodba Kimero, Sassy, Aurora, Yqi - každý koho potkám na chodbě "Díky", řeknu skoro automaticky, ještě než se vůbec na rozvrh podívám. Potom už studuju, kde to vlastně mám být. Trochu při tom mhouřím oči, ale jakmile najdu tu správnou vzdálenost od očí, čtu už bez problémů. To mě tedy čekají věci, napadne mě bezděky. Potom už se otočím a chci se vydat z učebny ven, když mi něco dojde. Otočím se zpět na vlka ve fraku - hrozně zvláštní kombinace, ale během poslední půlhodiny už mi přijde docela normální - a zeptám se: "Kolik je to vlastně hodin?" Žádné hodiny jsem odbíjet neslyšel, takže prostě nemám o čase ponětí. Počkám si na odpověď, a poté cestou ven, si všimnu Aurory, která se tak nějak pořád vznáší na místě. Co je ona vlastně zač? Duch? "Máš asi jít se mnou," pokynu rukou nejistě ke dveřím. Ať už se ke mně přidá nebo ne, vyrazím na chodbu. Rozhlédnu se vlevo - nikdo. Vpravo zato přes batoh vidím docela početnou skupinku, a tak vyrazím tímhle směrem. |
| |||
Chodba Zugu, ostatní v chodbě Hlasy v chodbě se pro mne jen odrážejí jako utlumený ruch. Probere mne až letmý dotek. Mrknu, abych na něj přeostřil. "Ale... Shar..." slabě namítnu. Chvíli převaluji jeho slova v hlavě. Má pravdu, teď pro ni již nic neudělám. Po chvilce ticha, po jeho slovech, k němu natáhnu ruku a nechám se vytáhnout do stoje. Ani nevnímám kolik kolem nás prošlo tvorů. "Takže... Ven...?" zeptám se poněkud nejistě, protože netuším, kolik je vlastně už hodin. |
| |||
Chodba Ulgge, Grimgull, Nabi, Claudile, ostatní v chodbě Maličká se po podrbání přestane konečně třást. To už mam ale jiný starosti, ale vypadá to naštěstí, že ona to snáší v chillu. Hezounek padne na kolena a asi ten jedinej zraněnej tady se pustí do zdravotníka. Do toho Nabi přijde se svou veledůležitou poznámkou. A pak ještě přijde nějaká typka si jen tak povídat. A ani ne se mnou... Jako bych tu ani nebyl... Uraženě po ní loupnu okem a začnu se věnovat radši hezounkovi. Ten si aspoň cení toho, že tu jsem. Rozmáznul by se o zeď jak vejce, kdybych ho nechytil. A hroucení jeho světa sice neslyšim, ale rozhodně to vidim. Končeně sklonim ruku a křídlo a kecnu si k němu na bobek. Zastrčím mu plandavý pramen za ucho. "Hej... Určitě by nechtěla, aby ses tu takhle trápil. Navíc, jsme v magický škole a ona rozhodně nebyla obyčejná, tak kdo ví, třeba se někde objeví. A teď vstávej. Jinak budeš odejit," pohybem očí ukážu na Nabiho a pak je protočím. Zvednu se na natáhn uk němu ruku, abych mu pomohl na nohy. Procházejících tvorů si všímám jen koutkem oka, aby mi neutekly jejich reakce, ale větší pozornost nikomu nevěnuju. |
| |||
Učebna 2 – U bazénu Jack, Wendy Nakonec mi na moji otázku odpoví ta dívka i když z její odpovědi nejsem zrovna moudrá protože vyvolá další otázky. Mám pocit že popisuje něco co lidé sestrojily aby jim to sloužilo podobně jako ta Jackova kostka. Dívka vidí že mi to zrovna moc nevysvětlila a tak se omluvně usměje, ale potom mi připomene že musíme jít na hodinu pokud se chceme aspoň něco dozvědět. Vznesu se do vzduchu a vydám za Jackem a tou dívkou, během cesty se udržuji poblíž té dívky v určité výšce nad zemí a pokládám jí otázky na které potom nebude čas. „Dobrá, ale co je to ropa? Nebo zážehový spalovací motor? Má to co do činění s těmi věcmi které vytváříte aby za vás pracovali?“ Jsem tak zabraná do toho abych zjistila o co zde vlastně jde že se propletu mezi těmi na chodbě aniž bych jim věnovala větší pozornost. Když se nakonec dostaneme ven tam kde bude nejspíš probíhat hodina v tom čase který na ní ještě zbyl tak se posadím vedle dívky která si (pokud se pokud se dívá tímto směrem) může všimnout jak se křídla stahují a skládají mně na záda. |
| |||
Grimgull, Ulgge, Zugu, Alyssa, Wayne, Aliana, Naberius, Claudile Když spustí Grimgull, zastaví klidný pohled na něm. Sleduje jeho ukázání na zlatavý písek, který se v tento moment již rozplývá do zlaté mlhy, která postupně vybledává, než zmizí docela. "Jsem doktor. Léčím zranění. Nelepím písek do tvorů," odtuší na jeho slova, "možná si profesi léčitelů trochu pletete. Vracení času je trochu mimo náš obor." Poté krátce zvedne pohled k profesorovi, který vás popohání na hodinu. Ohlédne se po dívčím hlase, který se ozve zpoza vlka. Povytáhne obočí. Skutečně skvělý čas na seznamování se. Pomyslí si. Stočí hlavu zpět na vás a zastaví se zkoumavým pohledem na Ulggovi. Nakonec však usoudí, že tohle je spíše obor slečny Kikubari. |
| |||
Chodba Sharika, Ulgge, Zugu, Aliana, Naberius, Claudile Arakkoovy se odpovědi nedostane, místo toho padne modrý na kolena a bezhlasně na něj kouká. Předtím jsem doufal že je to možná pro ni normální, ale s tímhle gestem veškerá moje představa zmizela. Počkat, ne, ne, NE! Křičím ve své hlavě, ale z úst mi nevyjde ani hlásku. Místo toho se stále dívám na zlatý písek a snažím se pochopit co se vlastně stalo. Nevím kdy k nám přistoupil míšenec a zeptal se nás jestli nepotřebujeme vyléčit, ale co mu za jeho nabídku oplatím, je naštvaný a nechápavý pohled. “My jestly nepotřebujeme pomoct!? A co ona!?” Ukážu na hromádku písku. “ONA JE PRYČ! Na nás kašlete, zachraňte JI! Jste snad léčitel, dělejte něco! Cokoliv!” Jako by to nestačilo za námi se ozve hlas, co nás žene na hodinu. “To teď není důležité!” Ani se neohlédnu a stále se dívám na míšence. Z mého soustředění mě pak vytrhne osoba z jídelny, co se mi rozhodne představit. “Grimgull. Proč, děje se něco? Jestli ne, tak radši jdi na hodinu.” Nesnažím se být nijak slušný. Náladu na ni teď opravdu nemám. |
doba vygenerování stránky: 1.3951301574707 sekund