| |||
Ošetřovna - chodba osazenstvo na ošetřovně, chodbě, Iru Stál jsem tam v rohu a pozoroval to dění před sebou. Několik jich ještě přišlo, jeden spěchal od druhého a věnovali se ležícím. Pomocí kouzel. Zajímavá podívaná. Byl jsem připraven kdykoli reagovat, kdyby někdo volal a potřeboval pomoct s něčím. Chvála tomu nahoře, že nikdo mou pomoc nepotřeboval. Sám nevím co bych dělal. A tak jsem prostě jen stál, opřený o zeď vedle dveří a pozoroval ten zmatek. Po nějaké době a trochu toho léčení se to nejspíše povedlo. Aspoň u některých, protože vrchní bratr rozdal pár pochval a lidi se začali probouzet. K mému překvapení ta maličká, co ji nesl opeřenec je zřejmě profesorka a ihned vyhnala zdravé ven. Na hodinu. Včetně mě. Zmateně jsem se na ní zadíval, ale její pohled byl nesmlouvavý. Povzdychl jsem si a vylezl tedy na chodbu a .... kam mám vlastně jít? Jakou hodinu? Ohlédl jsem se přes rameno a viděl, jak kráčí chodbou na druhou stranu než kam jsem původně směřoval já. Otočil jsem se a pár kroky ji dohnal. "vy jste profesorka, že?" zeptal jsem se ji za zády, než jsem došel úplně k ní a pak se na ní usmál "Právě jsem dorazil a...no můj doprovod mě nechal před tou pekelnou bránou venku. Pak jsem narazil ne velkého ptáka, co držel Vás...a teď jsem tady. Absolutně netuším kam jít nebo...cokoli jiného." zazubil jsem se znovu a po chvilce dodal. "Doporučil bych oční kapky...kdyby byl pocit vyschlých očí," dodal jsem při vzpomínce na ten její pohled. |
doba vygenerování stránky: 1.430557012558 sekund