| |||
Ošetřovna - Chodba Jak tam stojím nehnutě, tak slyším hluk v místnosti a havran se rozmáchne křídly a letí do místnosti, kde chytne malou věc a odlétá ven do chodby. Vlk ho následuje a běží za ním. Chytne do zubů malou holku za nohu. Celé to sleduji a snažím se probrat ze šoku z havrana. Ozve se volání o pomoc a začnou se tam sbíhat další studenti jí pomoci. Uslyším křupnutí kostí. Nakonec tam přijde i léčitel a chytne vlka za čumák, ale ten stále drží a silněji stiskne, je slyšet další křupnutí. Jsem unavená, ale měla bych jim pomoci, než bude pozdě! Kolem létají plameny a vlka se snaží omotat had, ale neúspěšně. Vlk začne zdrhat do chodby s holčičkou a Grimgullem. Smotám pavučinu a běžím za vlkem. Zkusím ho chytit do sítě a protože mu hoří hřbet, zaměřím se mu na packy (49%). To ho snad alespoň zpomalí. |
| |||
Ve dveřích ošetřovny Po mém zvolání konečně přispěchají na pomoc. Wayne se však nepouští Shariky a křupání nenasvědčuje ničemu dobrému. Nehledě na zlámanou orkovu ruku. Když kolem vyšlehnou plameny, rozpažím ruce a vstřebám všechny plameny, které by zasáhly naší stranu. Ochráním tak sebe a Shar a všechny za námi. To je však všechno co mohu dělat. Pokud nikdo nezasáhne a vlk se skutečně dá na útěk, rozběhnu se za nimi. Venku alespoň budu užitečný. |
| |||
Ve dveřích ošetřovny Znovu zavrčím, když se k mému horkému tělu stáhne smyčka hadího těla. Již stojím, takže smyčku přišlápnu a odtáhnu od svého hrdla. Napnu všechny svaly a skočím dveřmi tak šikovně, že se zcela vysmeknu ze smyček bílého hadího těla. (98%) Malé krvavé masíčko i zelenáče táhnu s sebou. Pokud mne nic nezastaví, pokračuji chodbou směrem k nejbližšímu čerstvému vzduchu. |
| |||
Ve dveřích ošetřovny Wayne, Shakira, Grimgull , ostatní v chodbě Podívám se ještě pozorněji na vlka. "Hmmm, teploučko mám fakt ráda", pomyslím si a tělo mezitím stáhnu do smyčky. Poté se vymrštím, hlavou sjedu po vlčím kožichu a obejmu ho kolem hrudníku pod krkem. Moje tělo se mezitím omotává kolem vlčího těla (63%). Zadní část mého šupinatého těla vytváří nové a nové smyčky, které od ocasu přes zadní běhy a břicha obkrouží celého vlka. Zlehka přitáhnu smyčky těla tak, aby trochu přimáčkly vlčí chlupy a s tázavým výrazem pohlédnu na Rekkiho. "Mám tuhle horkou krev maličko zmáčknout?", optám se nehlasně. Moje tělo až s rozkoší přijímá jakkékoliv teplo vycházející z vlka a to včetně plamenů (32%), i když mi šupiny blízko nich jasně zrůžoví. Panenky v očích se mi trochu více zúží, jazykem začnu rychle kmitat a zasyčím. Nahnu hlavu lehce na stranu, abych viděla do jednoho vlčího oka a v ten moment trochu víc utáhnu tělo kolem vlčího hrdla. |
| |||
Ve dveřích ošetřovny Do nozder mne udeří pach mnoha blížících se tvorů. Hrdlo se mi znovu rozvibruje, oči se trochu stáhnou. Držím a nepouštím, jak kdyby tohle byl poslední steak na světě. Dojde sem další a zabere do mé mordy, abych pustil. Má to za následek, že stisknu víc. (59%) Cítím další křupnutí, teď mám dojem, že dvojité. Nový příval krve mne jen více rozžhaví. Teplota kolem mne začíná rapidně stoupat. Když se kolem mne sejde takových tvorů a navíc mne ten zelenáč pořád drží, ještě se navíc řádně naštvu. Moje žrádlo! V ten moment všude kolem mne prudce vyšlehnou plameny a na hřbetě se objeví rudý pruh, který zůstane hořet i po vyšlehnutí plamenů. (89%) Má síla se tím mnohonásobně zesílí, stejně tak jako moje reflexy. Zvednu se ze země, případně i se všemi, kteří se mne stále drží, s tím, že nepouštím své masíčko. |
| |||
Hala - Mela před ošetřovnou všichni zúčastnění Na díky jen pokývnu hlavou a úsměv mi na tváři zůstane. Vkročím za ní a hned za mnou kráčí oba dva mí strážci v černých oblecích, oba dva anthro vlci. Obezřetně se rozhlížejí chodbou, nesoucíc každý dva černorudé kufry, zatímco kráčím za hadíkem. Cestou zkusím dveře učebny jedna, jen abych zjistil, že je zamčená. Před dalšími dveřmi jsou nějaká zavazadla, takže vykročím tím směrem. Krátce zaváhám, když Awila pokračuje dál, k chumlu tvorů před dalšími dveřmi. Cítím odtamtud čerstvou krev, takže mne to také zaujme. Jdu tedy za ní. Na úrovni cizinců mne však jeden ze strážců zastaví, položením ruky na rameno. Ohlédnu se, jen abych zjistil, že zavazadla odložili u stěny. Jeden se protáhne přede mne, protože situace dle nich rozhodně vypadá nebezpečně. S krátkým povzdechnutím zůstanu stát na místě a jen pozorovat situaci. |
| |||
Ve dveřích Konečně se to začne rozcházet a prostor na ošetřovně se začíná uvolňovat. Nestihnu ale snad ani vydechnout, když se místností, a troufl bych si říct, že i hodnou částí budovy, rozline velmi silná magie. Páni, to je potenciál. A to si holka tak moc nevěří. Netroufnu si ale soudit, může to být cokoliv a nemusí to také znamenat nutně dobrotu. Pak se strhne mela, jak se vlk a vrána vrhnou na studentku, přeměněnou v tarbíka. Nakonec to ale schytá právě Sharika. Ork jde na pomoc, ale jsou si vyrovnaní, takže se mu nepodaří Shariku vyprostit. Tohle je opravdu unavující. Kdo to má pořád všechno léčit? Dojdu rázně k vlkovi, čapnu ho za čumák a s telekinetickou podporou svých vlastních rukou mu zkusím mordu otevřít tak, aby Sharika mohla vytáhnout nohu a ork ruku (47%). Kimero! Naklusej, zdivočelo ti tu štěně! houknu telepaticky. |
| |||
HALA - Chodba, dveře u učebny 1 Ryoshi, Alyssa, Wayne, všichni v chodbě "Jééjej, díííky," usměji se na Ryoshi a ocením jeho galantnost. Zaznamenám teplou krev v chodbě, ale vzhledem k tomu, že oba cizinci projdou druhými dveřmi a vydávají se po chodbě dál, pouze je sleduji očima a jazykem zkoumám vzduch. Zajímalo by mě, proč mám zrovinka tuhle formu? Přemýšlím v duchu. Moje fyzické formy jsou zejména mojí ochranou a přizpůsobují se okolnímu prostředí tak, abych byla kladně přijata. Když zahnu za roh chodby, všimnu si velmi teplých tvorů. To znamená, že mají napilno, že by boj? napadne mi. Ze zvýšeným zájmem sleduji naprosto vhodnou svačinku. Ovšem hlad vůbec nemám. Moje hadí smysly se zúží a soustředí na vlka. |
| |||
Ve dveřích ošetřovny Podaří se mi sevřít do zubů maso. Krev vyprýští do mordy, v hrdle se usadí lehký spokojený vrkot. Přitáhnu si tělíčko po zemi blíž k tlapám a převalím se na břicho, aniž bych ji pustil. Někdo ke mne doběhne a sevře mne v zátylku, vrkot se změní na varovný. Když se mi snaží otevřít čelisti, podaří se mu je trochu povolit. (13%) Reaguji na to ovšem tak, že tesáky zatnu pevněji a hlouběji, klidně i s jeho rukou, mordu na to mám velkou dost. Pod tesáky cítím křupnutí kosti. Loupnu po zelenáčovi pohledem a stále zakousnutý ve své kořisti se mu pokusím vymanit ze sevření. (10%) Z mého místa ale, kde z jedné strany je zeď, z další lehátko a ze třetí ten co mne drží, se mi kroutí skutečně špatně. |
doba vygenerování stránky: 1.4061939716339 sekund