| |||
Učebna 2 Kimero, Sassy, Yqui Zblízka si prohlížím kentaurku, která se celá rozkmitá a mění se na trochu jinou, menší kentaurku. Mezitím ke mně přijde jeden z těch, kdo ji doteď napůl drželi pod kontrolou, napůl uklidňovali. A je to vlk křížený s člověkem. Služtička vedle něj má pro změnu rohy. Proč tady aspoň někdo nemůže vypadat...normálně? Jako já? Olíznu si nervózně rty, než promluvím. "Jmenuju se...tedy, říkám si Morniel." Taková je pravda, a co se týče mého celého jména, doufám, že ho nebudou potřebovat. Zahodil jsem ho před pěknými pár lety, a i když si ho pořád pamatuju, prostě už to nejsem já. Aspoň doufám. Ne, potřesu hlavou, tuhle kapitolu musím nějak hodit za sebe, a začít nanovo. A tohle místo pro to vypadá jako stvořené. |
| |||
Pozemky za školou Kelly "To nic není. Jsi lehoučká..." a krásná. odtuším na namáhání se. Skutečně nošení není problém, když mám pořád svou sílu. "Tady není za co," zlehka pokrčím rameny. Sám nevím, kde se ta naléhavost vzala. Přitáhnu si ji rukama a chystám se posadit, když se ozve to šplouchnutí. Stejně jako Kelly se tím směrem podívám. "Je tu profesor, jistě to vyřeší..." odtuším na její slova o tom, že by ho měl někdo vzít dovnitř. Něco mne nabádá, ať zůstaneme venku, takže se ve mne zvedne obrovská nechuť s tím něco dělat. |
| |||
Za budovou Kimi Zvednu pohled k obloze, kde se roztrhají mraky a odhalí tak hvězdnou oblohu a dorůstající měsíc. Osvětlí tak pozemky, že je vidět mnohem dále. Chapadlatá věc u zdi tak už téměř nejde přehlédnout. Povytáhnu jedno obočí. A mne říkají že moc vířím vody... Ani sledování chapadlaté koule a tvorečků u ní, není tak zábavné jak by se mohlo zdát. Dorazí vysoká, s tou chlupatou věcí, zanedlouho se k nim připojí další. Uvažuji jak jim vstoupit do hovoru, jako před tím dívence, protože se fakt začínám nudit. Sleduji pohledem, jak vstupuje další dvojice. Obrátím ho k profesorovi, když ho elfka požádá o krev pro nagu. Dozvíme se tak, že ze zoufalství se pokusí odučit alespoň něco. To je fakt smutný, ale asi to chápu, vzhledem k tomu, jak se úplně jako neučíme a spíše se řeší podobnej bordel. Když začne vlčice hrotit někoho před umrznutím, získá si mou pozornost. Sleduji její pohled, abych si všiml kloučka, co se právě vyštrachal z bazénu. Samozřejmě, že bych ho mohl usušit... Ale dobrých skutků bylo na jeden den až moc. A navíc se fakt nudím a v tomhle by nebylo žádné zabavené se. Za soustředím se tedy a záhy se mu začnou na oblečení pomalu vykreslovat mrznoucí vzory. Vedlejší následek je, že ho to začne studit ještě více. Ale bude z něj zase na druhou stranu fešák. |
| |||
Chodba Ulgge, Alyssa, Sharika "Dobře," blejskne mi v oku, než se vymaní a jde pomoct tý roztomilý dívence, co se jí vlk rozhodnul přežvykovat nohu. Docela marně se snaží ho uklidnit. Až se mi z toho tarbík začal třást v ruce. Držím jí celou dobu opatrně, abych jí neublížil, ale aby mi neutekla. Přizvednu si jí blíž, abych na ní viděl a prstem druhý ruky jí jemně pohladím po hlavičce. "Neboj se maličká." Zaslechnu klapání kopyt a vidim akorát, jak se jednorožci podaří vlka uspat. Na poslední vteřinu si všimnu, jak pod ním plandá ta dívenka. Rozběhnu se a pak se rozmáchnu křídly, abych nabral potřebnou rychlost. Koleny napřed vklouznu pod vlka a hodim pod ním slide až k dívence, kterou tak zachráním před nešťastným osudem rozdrcení vlkem. Jakmile k tomu mám prostor, zabrzdím prudce křídly, abych jí nevytrhnul nohu z těch zubisek a ještě jí tak víc neublížil. Je malá a lehounká, takže jí s přehledem podpírám jen jednou rukou a jedním křídlem. "Už je to dobrý. Jen ti vyprostí tu nohu," usměju se na ní, hlavně očima, páč zobákem to moc nejde. Zkontroluju i maličkou, že se jí nic nestalo. |
| |||
Chodba - Pozemky za školou chaos v chodbě, všichni za budovou, Monique, Marcos Sleduji chaos, který v chodbě nastane, zpoza zad svého bodyguarda. I kdybych chtěl zasáhnout, jistě by mne nenechali. Stejně tak jako oni nezasahují, dokud nic nemíří naším směrem. Když z učebny vykoukne démon a ptá se na zdravotníky, věnuji mu úsměv a zavrtím hlavou v nesouhlasu. Když jeden, očividně ze žádaných zdravotníků, uspí vlka a nebezpečí tak pravděpodobně pomine, rozhlédnu se po Awile. Nikde ji však nevidím, takže se za soustředím na tvory okolo. Venku se koncentruje dost tvorů, navíc to vypadalo, že tam ti z chodby míří. Učebna byla zamčená, tak se možná výuka přesunula ven. Přeci jen by to dávalo smysl, jestli přivedli nějaké živé specimeny. Mí strážci seberou má zavazadla a jeden přede mnou a jeden za mnou, mne doprovodí, když procházíme kolem uspaného vlka směrem ven. Vypadá to, že jsem měl pravdu. Když vyjdeme zadním vchodem, tak se obrovský tygr smíšený s kytkou, skutečně nedá přehlédnout. Co mne však mnohem více mne však zaujme, když zachytím tu, s kterou jsem chtěl mluvit co nejdříve. Pokynu strážcům a ti se opět zařadí půl kroku za mne. Vyrazím kolem bazénu a skupiny venku směrem k Monique. Když se nám ukáží v zorném poli, osvícené měsíčním světlem, zamračím se. To stačí k tomu, aby vlk, z mého doprovodu, okamžitě položil co nese a vyrazil k scéně před námi sprintem. Velmi nevybíravě zasáhne v jejich činnosti a jestli mu upír neunikne (83%) zpacifikuje ho klekem s obličejem v hlíně. Na tvář vrátím společenský úsměv a rozvážným hrdým krokem následuji strážce. "Krásný večer. Doufám, že Vám nijak neublížil." Pronesu, když se dostanu na doslech. |
| |||
Ošetřovna - Pozemky Luis, Oberon Celou cestu z ošetřovny hlídám Luise, aby neupadl. Jakmile si sedne do trávy, kecnu si vedle něj. Ještě než k nám přijde, cítím ho. Zatímco si povídá s Luisem, prohlížím si ho zvědavým pohledem a metám za sebou ocáskem. "Ploš by to mělo být divadlo? A co je to šaláda? A pane Méďo, nechceš Luise sníst, že ne? Méďové mají pšece ládi lyby." Pohledem přejíždím mězi oběma. |
| |||
Ošetřovna - Pozemky Hill Ani se nestihnu rozloučit a Hill už mě táhne z ošetřovny. Zmateně a ustaraně ho následuji. Ujdeme v chodbě jen kousek, když cítím vlnu magie. "Počk.." zastavím, "..ej!" už spíš vypísknu, jak mě okamžitě a nečekaně podebere a nese mě dál v náručí. Odevzdaně mu položím hlavu na rameno a volnou rukou mu pohladím tvář. "Víš, že se nemáš namáhat," připomenu mu tiše do ouška. Víc ale neprotestuju. Na to jsem moc unavená. Donese mě bokem od ostatních, ale na doslech výuky. Vyklouznu nohama a postavím se. "Děkuju," usměju se na něj unaveně a natulím se mu na hruď. Odtáhnu se, když uslyším šplouchnutí a podívám se tím směrem. "Někdo by ho měl vzít do tepla, než tam umrzne." To drkotání zubů je skoro slyšet až sem. Nechám to ale tentokrát na ostatních. |
| |||
Chodba Zugu , Ulgge Velký pták mně opět sebere ovšem to k nám někdo míří,nevím přesně kdo to je. Tedy nevím vůbec kdo to je protože takového tvora jsem ještě neviděl. Pták uskočí dozadu, roztáhne křídla a přitom ho uchopí, oba se točíme než se nakonec zastavíme. Schoulím se v sevření něčeho co se mi pořád nepodařilo rozpoznat a opět zaslechnu toho ptáka. Znovu mu neporozumím, ale zřejmě není naštvaný že by to ze strany toho podivného tvora nebyl útok? Pak uslyším toho podivného tvora ani jemu neporozumím ovšem ten podivný tvor následně křičí a tak se začnu sevření toho ptáka třást. Sice se nyní nedívám ani na jednoho z nich, ale je možné že ten podvný tvor od toho ptáka požaduje to co předtím sebral. Doufám že mně ten pták nevydá. Nevím sice jaké úmysly se mnou ten pták má ovšem pochybuji že by úmysly toho podivného tvora byly lepší a tak se třesu a čekám až bude rozhodnuto o mém osudu. |
doba vygenerování stránky: 1.3428950309753 sekund