| |||
Společenská místnost - Pozemky Rell, všichni cestou Začervenám se nad jeho lichotkou. "Děkuji," usměji se rozpačitě. "Ano?" zeptám se, když začne větu, ale nedořekne jí. Nakonec to ale odmávne. Ohlédnu se za kroky a jen vidím Ys mizející na schodišti. Zřejmě šla na svojí hodinu. Když se otočím zpět, opětuji mu úsměv, nyní již klidnější a přikývnu. Když sejdeme dolů, Suson tam stále stojí. Zdá se, že na někoho čeká. Pokud se na mě podívá, usměji se na ní a pokračujeme ven. Pokývnu směrem vlevo. "Projdeme si zahradu?" |
| |||
Asklépius, všichni na ošetřovně a cestou Po chvíli ke mě přijde Asklépius. Odpovím, na co je potřeba a spolupracuji při léčení. Oplatím mu úsměv. "Děkuji" a abych nadále nepřekážela, projdu ošetřovnou na chodbu a přesunu se do sborovny si odpočinout, než budu mít poslední hodinu. |
| |||
Společenská místnost Sukui Bojuji s řetízky aby pod kabátek drželi jak mají, když se dveře otevřou. Vzdám to tedy a přehodím přes ně kabát. Zvednu hlavu a trochu zkoprním. Zůstaneme tak v krátké chvíli zírání na sebe. Když se rozpohybuje, odkašlu si a narovnám se. "Vůbec ne dlouho," věnuji ji zářivý úsměv. "Sluší ti to," neodpustím si, "nebu...." zarazím se. Vážně se do toho chci vrtat, nebo si snad sebrat tu šanci? Nechám to tak odplynout, jen dodám krátké: To nic. Pokud ji bude zajímat, co jsem chtěl říct. Poněkud mi zatrne, když kolem projde Ysea. Nevěnovala nám ale ani pohled. Pochybuji, že by si nás nevšimla, spíše jsme se dostali do těžké ignorace z její strany. Opět, s tím jsem naprosto v pořádku. Dokud nechce experimentovat s tím, kolik toho vydrží andělské tělo, jsem spokojený. Sklopím pohled zpět k Sukui. "Půjdeme?" optám se s úsměvem. |
doba vygenerování stránky: 1.3587090969086 sekund