| |||
Mersi, Tatiana, Kimi Vize není ani trochu podobná jeho vnější schránce a to ani pokrouceně. I když ještě neznám jeho charakter, takže kdo ví. Bobtná to a roste, až to zcela zakryje fyzické tělo. S klidem sleduji, až se to zhmotní celé. Výsledná koule se mi zastaví asi tak dva centimetry před obličejem. Udělám krok zpět, abych měl nějaký rozhled po jeho duši. Ducnutí těla do trávy vnímám jen okrajově. Ta dnešní mládež nic nevydrží. Vlčice toho očividně vydrží víc než ten klouček za námi. Po její otázce se na ni podívám s jistým despektem. "Vy se jděte podívat jestli támhleten dýchá," kývnu bradou k omdlenému. Poté se již otočím zpět k tomu přede mnou. "Zvládnete hovořit i v této podobě? Nebo alespoň vnímat?" optám se, jestli má smysl ho peskovat. |
| |||
U západní zdi Naberius Jak stojím u pana profesora a prohlížím si dalšího pacienta, tak se s ním začne něco dít. Začnou se objevovat chapadla, která se rychle množí a mají různou barvu. Udělám dva kroky zpět. Chvíli to pozoruji a když vidím výsledek, že je to koule plná chapadel a sem tam nějaká zubatá tlama, kouknu na profesora. “Co teď, pane profesore?” |
| |||
Učebna 2 Lilith Když jsem u ní, tak jí sleduji, jak je v pavučině zamotaná. Po chvíli jí začne přepalovat svojí ohnivou kosou. Jsem připravená na ni skočit a zamotat jí znova, když v tom se uvolní a hodí po mně lavici (73%). Vidím, že jí neuhnu, tak se obalím pavoučíma nohama, abych zachránila své tělo. Spodním párem nohou se zapřu o zem za sebou. Lavice se o mě rozbije, démonka mezi tím ustoupí k oknu a vypadá to, že to vzdá. Kouknu po veverce a po panu profesorovi. Vrátím pohled na démonku a silnějším hlasem na ni promluvím. “Chceme, aby jsi se uklidnila! Nikdo ti nechceme ublížit!” |
| |||
Učebna 2 Jack, Wendy, Aryania Jdu za dívkou a zaslechneme ještě zbytek jeho stavu, který povídá kostička. Ve vzduchu je cítit cosi podivného, ale to je tady v poslední době docela časté. Na otázku víly jen pokrčím rameny. Poté se již plně věnuji dvojici, ke které mne Kelly poslala. "Mám pomoct! Je to můj úkol!" pronesu nadšeně na jeho slova o tom, že je v pořádku. Zastříhám u toho psími oušky. Kleknu si u něj na zem a položím mu dlaně na ruku. I když je na dotyk velmi horký, nic si z toho nedělám a nechávám ruce položené. Jakmile je však položím, psí ouška se schovají do vlasů až zmizí úplně. Následně se mé bílé vlasy zbarví do černa. Přetáhnu na sebe napřed veškerou jeho bolest a únavu, následně mu povolí svaly, když jejich vyčerpané stažení přesunu na sebe. Jemu tak již vůbec nic není. Sám cítím, že se projevy násobí tím, jak se usazují na mém těle a k jeho bolesti se připojí má vlastní bolest svalů. Spustím ruce do klína a opřu se zlehka o druhou židli. Hlasitě zazívám, ale zůstávám vzhůru. (80%) Tvářím se spokojeně, i když mne nyní svaly vůbec neposlouchají, jak se třesou. |
| |||
Učebna 2 Morniel Uběhlo hodně času co jsem se přesunula do učebny, a událo se toho ještě víc. Sotva po mém příchodu omdlela nová dívka. Nevím zda to bylo jenom kvůli mě, přeci jen tu bylo mnoho tvorů které musely být pro obyčejného člověka mnohem děsivější než já. Než abych se jí snažila nějak uklidňovat jsem si jí raději nevšímala a nechala jí být, nechala jí ať si tady zvykne sama. Shrnutí od jednoho profesora a pokyn k přesun ven od dalšího. Dřív než ale stačily všichni odejít hodně jich popadalo k zemi. Ostatní se jim rychle hrnuli na pomoc ale já celou tu situaci raději jen nezůčastněně sledovala. Svými schopnostmi bych teď raněným stejně neměla jak pomoc. Teda, nechtěla jsem riskovat že se jim přihodí ještě něco víc. To by teď neudělalo dobrotu. Vážně nečekám že mě ve všem tom chaosu co se děje kolem osloví někdo nový. Překvapeně se za ním otočím. Vznáším se tak třicet centimetrů nad zemí a jen konec kostěného ocasu tu a tam nevědomky zmizí v podlaze. Pro oční kontakt tak musí koukat dost nahoru. S přátelským úsměvem mu pokývnu na pozdrav. “Aurora” také se představím, jak se sluší a patří. “Nepřišel jsi asi právě v tu nejvhodnější chvíli…ale i tak asi vítej?” odvětím trochu nejistě na to že je tady nováček. A jestli je tu nový bude lepší nevykládat mu jak tu ještě před chvilkou byla polovina na pokraji smrti, ono už tohle bude stačit. A tak se mu pokusím stručně shrnout co předcházelo tomu co se momentálně děje: "Jedna z dívek nejspíš předstírala pomoc té démonce, když na ní spadla kentaurka" ukážu k vlněné kouli ve které se Yqi ocitla. Ona vlastně vypadala dost naštvaně ještě předtím a to jí asi naštvalo ještě víc. "Tedy tak to začalo, ale proč se perou teď…to nevím" lehce pokrčím rameny. Otočím se zpátky, zároveň se posunu trochu stranou abych mu nepřekážela ve výhledu. “Snad už bude po všem” zadoufám když Lilith zmizí k oknu. |
| |||
Před hlavním vchodem - Hala - Ošetřovna Zugu - okrajově ostatní na ošetřovně "Tak ututlat?" podivil jsem se, když jsem mu pak otevřel dveře a nechal ho jít prvního. "Právě jsem dorazil a první věc co vidím je polomrtvá osoba a ty. Hezký první dojem," dal jsem si ruce do kapes a sledoval ho halou dovnitř k nástěnce, kde něco hledal a pak se rozešel dál do budovy. Šel jsem vedle něj a prohlížel si vnitřek. Fakt to vypadá jak vila starého zbohatlíka. Když jsme dorazili k ošetřovně, prvně jsem zaklepal a pak až otevřel a nechal ho jít prvního. Raněný má přednost. Vešel jsem až pak a zavřel za sebou. Když jsem se pak otočil do ošetřovny, docela jsem se podivil. Na školu je tady tedy hodně úrazů a ležáků. "Tohle asi nebude jen tak nějaká škola pro zrůdičky..." řekl jsem si potichu. (jestli mě někdo slyšel, ať tak reaguje, nevím jakej kdo má sluch :D). Netrvalo dlouho a dveře se opět otevřeli a dovnitř vpluli další osoby. Jen jsem uhnul bokem a čekal. Třeba někdo bude chtít pomoct nebo...nevím...někoho odnést. Stojím tak abych nikomu nezavázel. |
| |||
Učebna 2 Jack, Wendy, Dolly V jednu chvíli se ptám Jacka co je to benzín a potom ... nevím něco podobného jsem zažila v NŠÚ u toho čemu Hope říkala vířivka i když tehdy to nebylo tak silné. Vize o tom jak mně nahánějí čarodějové nahradí jiná když se právě tito čarodějové promění v děsivá monstra ... a pak najednou není nic jen tma, všeobjímající tma ve které se vznáším. Je tohle smrt? Ne že by to bylo v této chvíli důležité protože nyní není nic důležité ... Z mých přestav o nicotě a smrti mně vyvede něco nečekaného když uslyším dva zvuky. Mám pocit že je znám, ale nedokážu je zařadit, tma najednou není tak hustá a já se v ní nevznáším. Spíš to vypadá jako bych na něčem nepohodlném ležela, nadechnu se a začnu kašlat. Zjistím že je tma protože mám zavřené oči, pomalu je otevírám a rozhlížím se kolem. Ležím na zádech v učebně, poblíž mně se nachází veverka a profesor kterého nám náš třídní představil. Posadím se a opatrně pohnu křídly zatímco přemýšlím co vše jsem už dnes zažila a to ještě ani nezačala hodina. Když se otočím všimnu si démonky s hořící kosou, ne že by mně její chování překvapovalo démoni jsou zlá, krutá a sadistická stvoření. To jsme probírali na hodině černé magie v NŠÚ když padla otázka na zakázané obory magie. No nemyslím si že jí zrovna hrozba vyloučením zastaví ... Ta veverka vyrazí ovšem i tak se té démonce podaří dívku zapálit, dívka hoří a mlčí což mně překvapí ovšem ne tak jako to co se stane potom. Nějaký pes stáhne z dívky oheň a potom si na něm pochutnává, veverka se opět ujme dívky a já sleduji jak obě mizí. Pak zaslechnu hluk ta kentaurka je nyní větší, kope a rozhání se kolem sebe rohy zatímco Gill brání démonku s nastavením vlastního těla. Měl jí nechat ať jí ta kentaurka podupe protože nic jiného si ta démonka nezaslouží. Nesouhlasně nakrčím nos a pak se odtočím k celému výjevu zády. Nakonec se přece jenom otočím abych zjistila že démonka opět zuří což dokazuje že jsem ohledně té Gillovy pomoci měla pravdu aspoň by teď byl klid. A protože démonka se stahuje rozhodnu se věnovat opět dění kolem sebe které jsem předtím nevnímala vzhledem k tomu co se dělo potom co jsem se probrala. Postavím se a rozhlednu se kdo tu je, kluk, holka a Jack který vypadá že toho má dost. „Dobrá a co se děje tady?“po otázce se rozhlédnu kolem jestli mi někdo neodpoví. |
| |||
Učebna 2 Jack, Dolly "Já vím. To ale neznamená, že ti nemůžu pomoct. Obvzlášť po tom, co jsi pomohl ty mě." Když se natáhnu k jeho ruce, cítím z ní horko. Položím mu místo toho hřbet dlaně na čelo a starostlivě nakrčím čelo. "Navíc úplně hoříš. A ten závan chemický laboratoře mě moc neuklidňuje." |
| |||
Učebňa 2 Wendy , Dolly a všetci okolo mňa Ako sedím na stoličke, začínam cítiť ako tá stuhnutosť prechádza pomaly do hriatia až do pálenia v svaloch. Zdá sa teda, že nakoniec nie sú stuhnuté, ale bolia, pretože sú preťažené... toto nebude dobré. Potichu poviem I.C.O.N. : „I.C.O.N. Analyzuj ma a pošli mi výsledky.“ I.C.O.N. čo je na stolíku sa zapne a na strane smerom ku mne prejde taká zelená čiara a dozviem sa výsledky. ============================================ Entita: Jack H. Warren Stav: V bolestiach, preťažené svalstvo, vyčerpanie Analýza: kvôli anomálnym vlastnostiam sa vo svaloch vytvára kyselina sírova miesto kyseliny mliečnej. Je to pre teba neškodné, keďže je to vytvorené tvojím telom, len než sa z teba dostane von to bude bolieť a musíš dočerpať energiu. ============================================ Následne potom ak niekto ku mne príde sú vo vzduchu cítiť chemikálie a síra a na dotyk som veľmi horúci (približne 45-50 stupňov Celzia). Keď príde Wendy aj s tým chalanom z predtým, ktorému som pomohol, trochu sa usmejem a poviem: „Ahoj a Wendy, to je v poriadku. Hovoril som ti, že si potrebujem iba trochu posedieť a budem v poriadku. “ |
| |||
Učebna 2 Jack, Dolly Překvapeně zamrkám, když se na chlapci objeví psí ouška. Trošku zaraženě jí poslouchám, ale přikývnu. "Umm... Tady," pokynu chlapci a protáhnu se kolem Jacka. "Pomůže ti," usměju se na Jacka. |
doba vygenerování stránky: 1.392783164978 sekund