| |||
Učebna 2 - Ošetřovna Hill, Rekki Usměju se na něj zpátky a jdu hned za ním. Cestou přemýšlím, jak nějak inteligentně skloubit to, že se nemá přepínat a to, že jsou moje schopnosti potřeba. Na druhou stranu, můžeme to udělat i tak, že se budu držet stranou, dokud mi někdo neřekne. I když to je proti mé povaze, nechci, aby mu to zase ublížilo. Doufám, že to vyřeší brzy. Dojdeme na ošetřovnu, kde je až nešťastně plno. Protáhnu se k léčiteli. "Co můžu udělat?" |
| |||
Učebna 2 - Ošetřovna Kelly "Hmmm," odtuším na Kelly poznámku, stále ostražitě sledující dění. Když však démonka znovu nezaútočí naším směrem, uvolním se a otočím se ke Kelly s úsměvem. "Teď můžeme jít." S tím, že vykročím jako první, na chodbě s ní srovnám krok a dveře na ošetřovnu napřed otevřu, nakouknu dovnitř, že se tam neděje nic... Létavého ke dveřím, než jí dveře podržím, aby mohla vejít. |
| |||
Učebna 2 Kelly, Wendy, Jack Radostně se na Kelly podívám, když mne pochválí. Hned jak se dotkne mých vlasů, vyskočí mi z bílých vlasů vlčí ouška. Natočím je směrem k ní a rychle se mi připomenou skutečnosti, takže se zatvářím provinile. Zvědavě ovšem poslouchám, když mluví o novém úkolu. "Dobře. Kdo je Jack?" souhlasím více než ochotně. Promluví na dívku poblíž a tak i já přesunu svou pozornost na ni. |
| |||
U západní zdi Konečně je to za mnou. Už nemusím pokračovat. Poposednu si od ní kousek dál. Prsty se mi pořád třesou, obličej pořád rudý, až za ušima. 2 zlomený žebra? Jak to může říct tak v klidu? To je dost vážné a nepříjemné zranění. Asi je to lepší, než aby zemřela. Ona odejde a krkavec, havran, vrána, nebo co to je divného, s ní odletí. V zorném poli se mi objeví obrovská divná chapadlatá věc. Pozoruju to, jak se to rozpíná, až nakonec omdlím a svalím se do trávy. |
| |||
Před hlavním vchodem - Hala - Ošetřovna Oberon, Iru Už už se chystam projít dveřma, když se začne vyptávat. "Mrtvě? Jo, netušim. Sotva jsem přišel. Ale řiká se o týhle třídě spoustu věcí. Říďa to chce nejspíš ututlat. Jinak asi stačí, když mi budeš otvírat dveře. Potřebuju jí donýst na ošetřovnu." Koukam, jak jí zavírá oči. Takhle aspoň vypadá, že jenom spí. A ne jako zvíře v narkóze. Jakmile stáhne ruku, protáhnu se dveřma a dojdu k nástěnce. Mezi rozvrhama, rozpisem pokojů a inzerátama najdu mapu. Zkouknu cestu na ošetřovnu a přejdu ke dveřím vpravo od nástěnky. Až mi otevře, pokračuju rovně chodbou kolem knihovny a učeben, až dojdeme k ošetřovně. "Tady asi radši zaklepej." Jakmile můžu dovnitř, vejdu a najdu volný lůžko, kam Iru položim. Pak se rozhlídnu po ošetřovně. |
| |||
Brána - Před hlavním vchodem Zugu, Iru Volným krokem si to šinu k budově, při tom se rozhlížím kolem. Cesta lemována květinami a okrasnými keři. Po pravé straně zahrada. Asi? Spíše to tu vypadá na nějakou vilu nebo sídlo starého pracháče. Otevřu dveře a bude tam čekat majordómus se šálkem čaje? A dostanu i pantofle na přezutí? "Heh...pantofle..." pousmál jsem se, zatímco jsem kráčel po cestě k budově. Nervózně jsem si rukou přejel po hlavě a prokřupal krk. Čím jsem blíž k té budově, tím jsem nervóznější. Na chvíli se zastavím, abych se nadechl a trochu se uklidnil. O nic přeci nejde. Tady jsi šel sám, tady jsi šel hledat pomoc. Tady ta pomoc je. Už jsem se chystal udělat další krok, když přímo kousek přede mnou, těsně u dveří dovnitř přistál pták. A ne jen tak obyčejný holub. Tenhle byl velkej. Ale jakože fakt velkej holub. Černej holub. A...má ruce... a nich někoho drží. A dívá se mým směrem. Jo, takové jako je on, nevím poprvé. Ale na tomhle je něco divného. Nevím ještě co. Rozešel jsem se směrem k němu a postupně přidával do kroku. Zřejmě ten někdo, koho držel v náručí, na tom není zcela nejlíp. "Jo jo...hned," přispěchal jsem a otevřel dveře. "Co se stalo.... vypadá... " zarazil jsem se, když jsem si všiml jejího pohledu. "Chceš nějak pomoct, nebo... nevím..." přejel jsem pohledem z ní na něj a zase zpět. "Nebylo by lepší..no..." zvedl jsem ruku a opatrně ji zavřel oči. Jestli je v bezvědomí nebo paralyzovaná, muselo pro ní být nepříjemné je mít furt otevřené. |
| |||
Učebna 2 Sassy, Kristy Všimnu si rychlého pohybu někde na straně, ale ten protiútoku přijde až moc rychle na to abych se mu stačila včas vyhnout nebo ho aspoň odklonila. Odrazí mě pryč od mého cíle do lavice vedle. U té jsem zrovna moc blízko takže se nestačím přetočit abych do ní nevrazila. Takže budou potřebovat další novou lavici protože tahle už nebude použitelná. Dřevo ale asi nebylo to jediné co prasklo, protože mě začne bodat na zádech pod lopatkou. Zpátky na nohou jsem ale hned. Že se jim to machruje s takovou přesilou. Kolik to je? Čtyři na jednu. Jó tak vy ste fakticky ty největší ubožáci. Sotva se stačím zvednout začne se do toho srát ještě pavoučice. Doslova. Sere do toho pavučiny. Nebo spíš po mě. Ještě je při tom tak blbá že se s každým svým útokem přibližuje čím dal tím víc. A já jí nechávám. Sama naběhne. Mě stačí si tentokrát jenom počkat. Té první se vyhnu ani se pořádně nemusím snažit (80%). Proti druhé jen nastavím kosu takže jen neškodně shoří (71%). To už by měla být dost blízko. Špatně si to ale načasuju a její další útok přijde dřív než stihnu ten svůj (63%). Takže se jí stejně podaří mě ulepit. Divoce sebou zazmítám jak se zoufale snažím se z toho dostat. Roztrhnout jí ale nedokážu. Obrátím kosu proti sobě a jestli se pavučin nezbavím jenom jejím ohněm, ten krvavý z řezných ran musí zabrat. Jestli se tím z pavučin dostanu hodím před sebe rozbitou lavici a stejnou rychlostí jako předtím k šupinatému zamířím k oknu (80%). Šance jsou s takovou přesilovkou proti mě, takže se rozhodnu pro ústup. Stejně jako předtím s tou okatou sviní. |
| |||
Učebna 2 Aurora Události naberou spád a jelikož já nevím moc co mám dělat, zůstanu trochu stranou. Odsud tak sleduju, jak Kristy zasypává pavučinami démonicky vypadající dívku, která je pořádně vzteklá. Dochází mi, že bych se asi neměl do věcí míchat, nebo taky jednu schytám - a když vidím její kosu a její roh, rozhodně bych to schytat nechtěl. Nespouštím oči z démonky pro případ, že by pavučiny neodvedly svou práci a zkusila zas na někoho zaútočit, a pomalu se přibližuji - ovšem ne k ní, na to se mám moc rád. Opodál celého hloučku ale stojí jiná ženská postava, průhledná jako duch. Dojdu k ní a navážu oční kontakt, odhodlaný zjistit, co se to tu vlastně semlelo. "Ahoj, máš tušení co se to tu děje? Jsem Morniel, mimochodem, jsem tu novej," dodám. |
| |||
Učebna 2 Wendy, Dolly, Hill Nakrčím čelo. Musí to být vážný, když si nás svolává. Nebo mu taky dochází energie. "Dobře. Půjdu tam," přikývnu. "Jinak dobrá práce před tím tady," usměju se na něj a pochvalně mu prohrábnu čupřinu. "A mám pro tebe nový úkol. Tady Jack, potřebuje tvojí pomoc. Věřím, že to zvládneš," usměju se na něj. Jestli je má domněnka správná, tak s mojí pomocí, by to pro něj neměl být problém. "Dolly ti s tím pomůže. Kdyby se mu něco stalo nebo omdlel a já už tady nebyla, přineste ho na ošetřovnu." Podívám se na ní s povzbudivým úsměvem. Pak už se otočím k Hillovi. "Potřebují mě na ošetřovně," sdělím mu tiše přes jeho rameno. |
| |||
U západní zdi Chvíli na to co profesor Naberius použije svoje kouzlo, tak z Mersiho těla začne stoupat něco jako žlutozelený kouř, který je občas někde černý, nebo rudý. Stoupá rychle, až zhruba do úrovně střechy budovy školy. Jakmile tam vystoupá, tak se zachová jako voda, která je pod tlakem vystřelena vzhůru a přelévá se do stran. Kouř však začíná nabírat tvaru a formuje se do podivných chapadel, která, jaksi stékají dolů, zároveň se od sebe jednotlivě oddělují, jen aby se chvíli na to spojila s nějakým jiným a utvořila opět jedno. Celá forma se postupně rozpíná do stran a zakulacuje, až její tvar připomíná kouli, jejíž povrch je složen z chapadel, které se chovají, jako by byly dehet, který je v jednu chvíli tekutý a v jednu chvíli zase pevný, než se opět zase rozteče. Barva je žlutozelená, přičemž občas někdy ze vnitřku vyrazí černočervená chapadla, která se rozlézají po zelenožluté části, která je následně pohlcuje opět do sebe, až překryje všechny tato chapadla, která se po chvíli objeví zase jinde. Někdy se na koncích chapadel objevují zubatá ústa, která se pokoušejí sníst jiná chapadla, nebo se zakousnou do celé koule, která je ihned pohltí. Mersiho tělo je zcela zakryto touto projekcí a stejně tak všichni, kteří stojí v Mersiho okolí. |
doba vygenerování stránky: 1.4066910743713 sekund