| |||
Učebna 2, ošetřovna Lilith, Sassy Vidím přibližovat se hořící kosu a nevím jestli to vůbec stihnu, hořící čepel nakonec vyplní celý můj pohled, ale bolest kterou očekávám nepřichází. A pak se barvy rozpojí a prostor okolo mně se začne měnit i když jsem pořád při vědomí přestávám vnímat okolí a stahuji se do své mysli. Tvořím místo kde můžu přečkat současný stav, přístav v bouři nebo místo kam by mohla moje mysl utéct protože současná situace je mírně řečeno ... trystní. Pro ostatní to nejspíš vypadá jako kdybych neustále strnule hleděla před sebe a přitom ze sebe nevydám ani hlásku a to i když se Lilith podaří mně zapálit. Může to vypadat jako vztyčený prst nebo gesto posledního vzdoru i když ti co si mně prohlédnou blíž by mohli poznat že tomu tak není případně že moje mysl je v současné době jinde. Ale i když jsem to vytvořila nemám nad tím plnou kontrolu a moje mysl mi opět připomene současnou situaci. Jsem nezraněná a kráčím po zvláštním místě, nemůžu dohlédnout zdí ani stropu a potom si všimnu bílé postavy která se se mně blíží a křičí. Ta postava vypadá jako přízrak pak se zastaví a znovu vykřikne až si zakryji uši. „V Nebytí není život tam je jen smrt.“pronese a pak se rozletí směrem ke mně. Dojde na souboje jeho protáhlých rukou a já se zatím držím, ale on zrychluje a brzy je příliš rychlý a jeho ruka s dlouhými nehty podobnými pařátům se mi zaboří hluboko do hrudi. Vykřiknu a můj křik se odráží tímto místem společně s jeho chechtáním. Cítím ohromný chlad a padám na zem zatím co okolí zaplňuje bílé světlo ... Probouzím se a zjistím že jsem před nějakými dveřmi a jistá veverka mně podpírá. proč ne. A i když mně drží veverka tohle bude asi skutečnost, rozhodnu se neprohlížet protože to není třeba a já jsem si toho plně vědomá. Nepotřebuji to vidět cítím hlavně to zranění hrudníku (dostalo se mi té skvělé možnosti poznat účinky hořící krve) a zranění lýtek, jen moje odhodlání mně udrželo při vědomí a umožnilo mi dělat i něco jiného než vykřičet svou bolest do celého světa jako v té představě. A i když se snažím neprohlížet všimnu si a také cítím to popálení které tentokrát nezpůsobila horká voda, ale pekelný oheň. Mezitím se dveře otevírají, ale já to už opět nevnímám a zírám před sebe jak se znovu stahuji do své mysli. Snad to tentokrát půjde lépe. |
| |||
Promluví k nám studentka s žádostí o pomoc. Nechám to na Kelly, protože mi dojde, že se na to už někdo ptal. Ohlídnu se na skupinku vzadu v učebně. "Eee, asi už ne. Myslím, že se můžete pomalu scházet na hodinu, Jen se musíme ještě postarat o tu agresivní věc s kosou." Ohlídnu se zrovna v momentě, kdy s ní Sassy hodí do lavice. Připravuju se ke skoku, když kolem začnou lítat pavučiny. Pokud jí nechytí ani jedna, skočím k ní, abych jí přišpendlil k lavici nebo kde zrovna je (76%). |
| |||
Učebna 2 Lilith Jak se rozhlížím po třídě, tak zahlédnu souboj mezi veverkou a démonkou, která se snaží útočit. V mžiku mi tělem projede adrenalin a okamžitě po ní vystřelím pavučinu (13%). Rozejdu se rychlým krokem směrem k démonce a vystřelím druhou pavučinu (58%). Jdu stále blíž, téměř až k ní a vystřelím po ní třetí pavučinu (92%). Celé to vypadá tak, že zadníma pavoučíma nohama těsně nad zadečkem pletu pavučinu a když je dost velká, zbylýma pavoučíma nohama ji vezmu nad hlavu a hodím ji. Do všech mých pavučin vložím svojí energii. |
| |||
I přes úspěšnou první pomoc ve třídě, se situace stále neuklidňuje. Vzhledem k tomu, že již dávám pozor na dění, všimnu si démonky vystartování. Její rychlost se stále nemůže měřit s tou mou, takže naměřím svůj skok. Odrazím se do vzduchu a místností proletí jiskra. Opět naberu plnou hmotnou formu rovnou démonce v cestě. Nechám se její silou a kousek poposunout, než využiji její vlastní síly, kterou do útoku vložila a mrsknu s ní do lavice po její pravici. (78%) Doskočím na zem, připravená zastavit její další útok. |
doba vygenerování stránky: 1.8356838226318 sekund