| |||
Yqi, Butler, Maid Když kentaurka přijde k sobě, začne se pohybovat a netrvá dlouho a začne vyvádět. I když trefila jak Butlera (95%) tak Maidku (90%) není to nijak závažné nakopnutí, a budou mít maximálně modřiny, a tak se oba snaží splašené pohyby zastavit jak nejlépe umí. Maidce se úspěšně daří vyhýbat se i rohům Yqi (42%). Když však jejich snahy nikam příliš nevedou a pořád se jim zmítá a dokonce se snaží vstát, Maidka vypískne, když se jí vytrhne ze sevření a natáhne ruku před sebe. Vzápětí je celá kentaurka zabalená v měkké vlně a může se maximálně pohupovat v pružnosti vlny. (99%) |
| |||
Učebna 2 všichni kolem mne Jakmile přicházím k sobě, cítím, že k sobě nepřicházím zcela. Nic nevidím... Okolní zvuky téměř neexistují, dýchat mohu jen pusou. I přes ukrutnou bolest hlavy, jak kdybych přišla o rohy, začnu panikařit. Zahrabu kopyty a zjistím, že ležím na boku. Odrazím se kopyty od stěny, abych získala trochu prostoru a ve strachu toho, že jsem pod zákeřným útokem, kolem sebe začnu prudce kopat. Převaluji se u toho ze strany na stranu a snažím se obsáhnout celý prostor kolem sebe. (97%) Rukama se snažím zoufale si protřít oči, nebo uvolnit nos. Kolem hlavy navíc švihají i rohy, které ovšem spíše křísají o zem, než že by byly nebezpečné. (16%) Jestli mne nikdo nezastaví, nakonec se vyhrabu na kopyta a začnu vyhazovat, stále ve stejném obranném postupu. |
| |||
Ošetřovna - Učebna 2 Shar, Morniel, Kristy Když dívku položím na lůžko, vracím se zpět ke skupince a pokývnu hlavou ve znamení, že můžeme jít. Opět složím ruce za hlavou a dojdeme tak do učebny. Když se na mne Shar tak bezradně podívám, najdu pohledem profesora. "Máme nějak pomoct? Poslal nás léčitel," zeptám se ho a čekám, až nám řekne, co máme dělat. |
| |||
Učebňa 2 Wendy a všetci okolo mňa Ako ma Wendy posadí na stoličku tak tie vízie pomaly prestanú a ja sa viac menej dostanem do normálneho stavu. Keď začnem reagovať na podnety z okolia viac a vidím ako sa mi Wendy pozerá do očí a pýta sa, či som v poriadku. Pomaly sa pozriem na seba ako sedím na stoličke a odpoviem: „Fyzicky som iba trochu vyčerpaný, takže som viac menej v poriadku.“ Trochu sa zamyslím a dopovie: „A psychicky ani neviem, pretože nie som si istý, či som bol niekedy vôbec v poriadku po tej stránke...“ skonštatujem keď vydychujem a snažím sa nabrať trochu síl. „Som rád, že sa nič nestalo a že som nestratil kontrolu, lebo by som si nikdy neodpustil, keby som ti ublížil.“ Trochu si povzdychnem. |
| |||
Učebna 2 Potápím se v nekonečné temnotě, když v tom najednou cítím teple, které mě za chvíli opět opustí. Chvíli na to mě tlačí hruď a poryvy větru mi vlanou do plic. A najednou se probudím, s vlčicí vedle mě. Jenže ta odejde dřív než stihnu cokoliv říct. Ne že bych toho teď byl schopen, jelikož právě teď hlasitě lapám po dechu a strašně mě bolí hlava. Mé náhlé vytáhnutí z nicoty je pro mně velký šok, takže nemám přehled o tom co se kolem mě děje. Podaří se mi posadit se a opřít o stůl. Dívám se nahoru na strop, zatímco se snažím uklidnit své dýchání a tlukot srdce. Když už je mi konečně líp, podepřu se stolem a vytáhnu na nohy, abych viděl jaká je situace. Sice se mi stále dýchá hůř a bolest hlavy taky nezmizela, ale můžu aspoň trochu fungovat. |
| |||
Ošetřovna - učebna 2 Morniel, Ulgge, Kristy Zčervenám, když mne léčitel pochválí. Zvedám se zrovna v okamžiku, kdy se Ulgge ujímá další zraněné. Čekám až se k nám vrátí a uhýbám pohledem od těch dvou. Více si k tělu přitáhnu kápi a zachumlám se do ni, aby ze mne bylo vidět co nejméně. "Až nechtěně často," špitnu v odpovědi chlapci. Když se k nám Ulgge opět připojí, vykročím podle pokynů do učebny. Usměji se na lišku postávající za dveřmi. Když však dorazíme do učebny, vůbec netuším, kde a jestli vůbec ještě máme pomáhat, takže se trochu bezradně podívám na Ulgge. |
| |||
Když si ode mne mladík dívku přebere, obrátím se na patě a jdu zpět do učebny. Věřím tomu, že je ošetřovatel dost schopný na to, aby poznal co jí je. A v tom chaosu tam jistě ještě bude má pomoc. Když se vrátím, studenti zrovna končí se zachraňováním. Přejdu zpět ke Kimerovi, s kterým ten klučík alespoň již nezápasí. Rozhlížím se po třídě, kde bude potřeba má pomoc, nikoho ale už nikam nenesu, málem jsem si strhla záda. |
| |||
Učebna 2 - Ošetřovna Pokouším se řádně nadechnout, ale přes rozbitou tvář zvládnu jen mělké nádechy, vzhledem k tomu, že mne každý příšerně bolí. Rozevřu oči a ostré světlo třídy ještě zhorší tepající bolest hlavy. Trochu se přizvednu, abych se rozhlédl. Sukui ale nikde nevidím. Sesbírám dost sil na to, abych zmizel z materiální sféry. Jak svět zbělá, namáhavě se zvednu a při pokusu složit křídla zjišťuji, že s jedním vůbec nemohu hýbat. Přizvednu ho rukou a zaměřím se na Sukui energii. Překvapené zalapání po dechu skončí krvavým kašlem a další bolestí. Vydám se za její energií těla, vzhledem k tomu, že nejsem nikde blízko stavu, abych pro ni mohl tam... Projdu stěnou na ošetřovnu a přejdu k velkému lůžku vedle místa, kde Ysea položila Sukui. Když cítím, že to je tak vše, co zvládnu udělat, použiji zbytek sil na to, abych přešel do materiální sféry, než zkolabuji s jednou rukou klouzající z lůžka, na které jsem se chtěl posadit. |
| |||
Učebna 2 Jack Sotva ho obejmu, když mě bodne v hrudi zvláštním způsobem. Do očí se mi nahrnou slzy bolesti, které Jack naštěstí nevidí. Bolest rychle přejde a já pro změnu cítím, jak Jackovo tělo těžkne. Musím se tak soustředit, aby mě nepovalil na zem. Celkem úspěšně díky tomu ignoruju tu hrůzu, co se děje kolem. I když se snažím sebevíc, tak je na mě prostě moc těžký (86%). Jakmile mě začne převažovat, využiju jeho momenta pohybu, obratně se s ním přetočím a snažím se ho co nejvíce podepřít, takže se vlastně posadí na židli. Nepouštím ho, jen si přehmátnu na jeho ramena, protože jak je jeho tělo vláčné, mám trochu strach, že by se mu ještě něco stalo. "Hlavně jestli jsi v pořádku," poznamenám s otázkou v očích. |
doba vygenerování stránky: 1.3681948184967 sekund