| |||
Učebna 2 Jack Sotva ho obejmu, když mě bodne v hrudi zvláštním způsobem. Do očí se mi nahrnou slzy bolesti, které Jack naštěstí nevidí. Bolest rychle přejde a já pro změnu cítím, jak Jackovo tělo těžkne. Musím se tak soustředit, aby mě nepovalil na zem. Celkem úspěšně díky tomu ignoruju tu hrůzu, co se děje kolem. I když se snažím sebevíc, tak je na mě prostě moc těžký (86%). Jakmile mě začne převažovat, využiju jeho momenta pohybu, obratně se s ním přetočím a snažím se ho co nejvíce podepřít, takže se vlastně posadí na židli. Nepouštím ho, jen si přehmátnu na jeho ramena, protože jak je jeho tělo vláčné, mám trochu strach, že by se mu ještě něco stalo. "Hlavně jestli jsi v pořádku," poznamenám s otázkou v očích. |
| |||
U východní zdi - Učebna 2 především Kelly a příchozí Stojím jen krok od Kelly, když se vyřítí proti dvojici. Přidám do kroku, abych si udržoval blízkost. Když vystartuje k jeho tělu a on natáhne ruku, aby se jí dotkl, chytím Kelly za ruku a strčím ji za sebe. (72%) Výhružně zavrčím. Naštěstí se nic dalšího neděje a vypadají docela přátelsky a především, že se znají, takže se opět uklidním. Poté se již rozejdeme k učebně, takže na své představení jen pokývnu hlavou. Kelly se vrhne do zachraňování a opět nechce mou pomoc, takže stojím nad ní a podezřívavě pozoruji její okolí, kdyby jí hrozilo jakékoliv nebezpečí. |
| |||
Alyssa, Rekki Hned jak dívka zhasne, neriskuji ani děkovné pokývnutí a rovnou se změním na jiskřičky, které podeberou Alyssu a letí s ní ven. Již během svého přesunu jsem prošla nejbližší okolní přístroje a netrvalo mi dlouho odhalit polohu léčitele, takže vím kam směřuji. Když se musím opět zcelit, držím tak Alyssy vrchní půlku, zbytek se opatrně položil na zem. Zaťukám na dveře. "Pomůže mi tady někdo?" zavolám do ošetřovny přes dveře, vzhledem k tomu, že nemám zrovna možnost natahovat se ke klice. |
| |||
"I když naše okolí nepodporuje náš krásný růst, neznamená to, že nevyrosteme rovně," usměje se Butler. Když se Kelly přestane snažit se k němu dostat, svěsí ruku k pasu. "Vypadá to, že je to ideální prostředí pro zvyšování a trénink Vašich schopností. Již jste rozvinula něco nového?" ptá se zájmem na její další slova. Celé procesí se vydá do budovy. "Těší mne pane Hille," utrousí Butler, zatímco Maidka jen opět něco pípne. Oba dva nově příchozí nechají svá zavazadla za dveřmi učebny, než vkročí za Kelly dovnitř. Po zhodnocení situace a poslechu zvolání, které proběhli po jejich příchodu, se vydají směrem ke kentaurce. Když si Sassy vyžádá zhasnutí studentky, Butler jen zvedne ruku, dlaní vzhůru, a tenkým pramínkem z ní stáhne všechny plameny, které se mu nad dlaní točí jako malé sluníčko. Orbík se poté zlehka, se zapulzováním, zmenší a Butler ho pohybem prstů strčí do mordy. "Není nic lepšího než pekelné plameny," očastuje to poznámkou, než dojde ke své cílové destinaci. Butler se rychle seznámí s informacemi a zatímco se ujímá druhého srdce (109%), Maidka se snaží dýchat. (50%) Společnými silami se jim tak podaří vrátit Yqi zpět mezi živé. (76 + 50 + 109 = 235%) |
| |||
Ošetřovna - Pozemky za školou Léčitel mne propustí, že můžu jít, takže se rovnou rozejdu ke dveřím když však dodá, že bych měl také do učebny, dělám, že jsem to neslyšel a vyjdu ven. Tamto si fakt opakovat nehodlám, navíc se tam stejně nasvarmí ti od dveří. Zamířím tedy zpět ven, kde je aspoň příjemně. Stejně s jejich vytrvalostí by měl být aspoň konec hodiny, takže rovnou počkám tam. |
| |||
Hvízdnu. "No dělají čest svým drbům, fakt je to banda chodících tikajících katastrof," uchechtnu se po Kimerovo odpovědi. Když vzápětí napomene studentku po volání o pomoc od kentaurky, otočím se také tím směrem. Tygřík má plné ruce práce s lámajícím se chlapcem pod jeho rukama, takže je zásah na mne. Jakmile se kosa rozpohybuje, zmizím z místa kde jsem, s praskavým zajiskřením. I když jsem super rychlá, pořád se musím zhmotnit a dívku podebrat, takže úderu kosy nezabráním. Zacloním si oči rukou, když vzápětí dívka blafne. Naštěstí se sama cákancům krve vyhnu (97%). Hořící studentka vypadá jak v nějakém divném deliriu, že ani nekřičí bolestí. "Může někdo uhasit ty plameny?" otočím se do třídy, vzhledem k tomu, že momentálně nemám jediný způsob, jak to udělat, aniž by má velmi hořlavá srst nechytla taky. |
| |||
Učebna 2 Kimero "To ale není..." chytne mne za ramena, když se začnu zvedat do stoje. Snažím se z jeho stisku vykroutit ač naprosto marně. (14%) Místo toho se ozývá dodatečný praskání, jak se otáčím a napínám s polámanými žebry. Jak se tato bolest přidá k bolesti hlavy, po chvíli se zmítat přestanu, jak mi dojdou síly bojovat s jeho stiskem i bolestí. (37%) |
| |||
Učebňa 2 Wendy a všetci okolo mňa Ako ku mne Wendy pristupuje, nechávam ju, pretože ju ani tak moc nevnímam. Ako pristúpi ku mne rozpráva mi, že o tom nemôžem za to, ale zároveň mám pred sebou vízie ako vraždím členov direktoriátu počas toho incidentu. V tom chytím I.C.O.N. snažím sa vytvoriť Focus Mk.III, ktorý by mi mohol toto zastaviť. (66%) Dvakrát klepne po I.C.O.N. a ona sa zasvieti na červeno a zabzučí na znak, že sa to momentálne nedá vytvoriť. Medzitým ku mne dobehla Wendy a objala ma. Keď cítim, že ma drží, prestanem sa brániť víziám a vysiľovať sa. Ruky mi spadnú pozdĺž teľa, kolená sa mi podlomia a jemne privriem oči so tichšími slovami: „Prepáč, že som ťa tak vystrašil, ale musel som si rozpomenúť ako už som na bolesť zvyknutý. Či už moju alebo spôsobenú...“ a ostanem opretý o Wendy bezvládny od vyčerpania prenášajúci váhu asi 150 kilo na ňu aby som sa nezložil na zem. |
doba vygenerování stránky: 1.415776014328 sekund