| |||
Naberius, Mersi Jak se přibližuji k Naberiovi, objevuje se za ním koule chapadel. Co tam s tou duší zase vyvádí? Projdu kolem dvojice studentů, rovnou k duši. Koutkem oka se podívám na Naberia. Povzdychnu si, i když to na mě není moc znát. Stále spuštěnou lucerničku rozsvítím a zajistím si zvýšenou hlasitost, aniž bych musela křičet. "Vraťte se zpět do svého těla a proberte se. Neumíráte." Pokud by to nezabralo, lucerna zhasne a já jí schovám zpět do chocholky svého ocásku. Tím se rozmáchnu jako bičem a švihnu chapadlatou kouli, aby mě poslechla (73%). A že ho to bude pěkně bolet. Dokáži svým ocáskem zranit i duši. Můj hlas je téměř bez intonace a bez emocí. Stejně tak můj výraz. Působí znuděně než co jiného. V kombinaci s mým celkovým vzhledem, tak působím jako znuděné, nezaujaté dítě. Alespoň mi to všichni říkají. Za všech okolností se můj výraz nemění, ani způsob mluvení. |
doba vygenerování stránky: 1.8317449092865 sekund