| |||
U západní zdi Naberius, Kimi Když mi pan profesor odpoví, otočím se tím směrem, kterým mi pokynul, a vyrazím rychlejším tempem k ležícímu studentovi. Jak k němu dojdu, sednu si k němu na kolena. Zkontroluji ho, a když zjistím, že jen omdlel, tak ho lehce poplácám po tváři. “Vstávej, prober se.” Pokud poplácání nepomůže, zkusím s ním lehce zatřást za ramena. |
| |||
Učebna 2-Ošetřovna Dolly, Jack, Wendy Pořád se něco děje. Nové osoby přicházejí a odcházejí nebo jsou odnášeny. V průběhu pár minut se ,co je myslím přeměněná talbučka, zvedne a začne kopat všude kolem a rohatá útočí na všechny co může. Rozhodnu se nějak pomoct, jenže když udělám krok v před zatočí se mnou svět a já se musím zachytit o lavici. Ještě pořád si moje tělo úplně nezvyklo na to že už neumírám. Skloním hlavu a provedu dýchací cvičení, takže okolí vnímám jenom po sluchu. Za nějaký čas zvednu pohled a vidím že místnost je ještě v horším stavu než byla před chvílí. Jak projíždím pohledem své okolí, všimnu si Dollyho u dvojice, u které se mu vlasy zbarví na černé těsně předtím než se opře o židli a začne sebou třást. Dotlačím se k tomu, abych ke trojici došel. Ten větší mu dá sníst jakési kamínky (léky proti bolesti s jahodovou příchutí), než k nim přijdu. Na oba dva pozdravně kývnu, než se otočím na Dollyho. “Neříkal jsem ti ať to nepřeháníš. Aspoň to není nic vážného.” Jakmile domluvím, hned si ho podeberu a zvednu do náruče. “Doufám že vy dva jste taky v pořádku. Je možné že tady bude ještě chaos tak bych doporučil počkat venku.” Pak už vyjdu ven a rovnou k ošetřovně. “Omlouvám se, ale nesu dalšího. Naštěstí to není nic vážného.” |
| |||
Očekávám jakýkoliv další útok mým směrem nebo směrem na oranžového. Nečekám však, že se ve svém stavu rozhodne dát na útěk. Vůbec tak nestačím zareagovat na lavici, která se roztříští o pavoučici. (53%) Démonka se dá na útěk. Nedokážu si představit, jak ji naháníme po pozemcích a snažíme se jí zabránit někoho vykuchat. Tentokrát budu muset zaútočit. Naměřím si skok a zmizím v jiskře. Objevím se nad Lilith a naučeným chvatem, s využitím síly z mého pádu, ji odešlu do bezvědomí. (118%) Snad v něm nějakou dobu vydrží, než vymyslíme co s ní. Jak by se nám teď hodila Iru. |
| |||
Mersi, Tatiana, Kimi Vize není ani trochu podobná jeho vnější schránce a to ani pokrouceně. I když ještě neznám jeho charakter, takže kdo ví. Bobtná to a roste, až to zcela zakryje fyzické tělo. S klidem sleduji, až se to zhmotní celé. Výsledná koule se mi zastaví asi tak dva centimetry před obličejem. Udělám krok zpět, abych měl nějaký rozhled po jeho duši. Ducnutí těla do trávy vnímám jen okrajově. Ta dnešní mládež nic nevydrží. Vlčice toho očividně vydrží víc než ten klouček za námi. Po její otázce se na ni podívám s jistým despektem. "Vy se jděte podívat jestli támhleten dýchá," kývnu bradou k omdlenému. Poté se již otočím zpět k tomu přede mnou. "Zvládnete hovořit i v této podobě? Nebo alespoň vnímat?" optám se, jestli má smysl ho peskovat. |
doba vygenerování stránky: 1.3711698055267 sekund