| |||
Učebna 2 – Pozemky Monique, Marcos Grimgull chce abychom odešli, já jsem tuhle diskuzi začínat nechtěla já ne. Ale tahle to bylo většinou a po zbytečné diskuzi mi jistý profesor připomenul že i když je dotyčná dívka kráva neznamená to že najdu někoho kdo umí kreslit a kdo jí nakreslí jak sedí na záchodě a já to pak vyvěsím tam kde studenti věší své oznámení a pro jistotu pod to napíšu kdo to je. A to nemluvím o tom jak mně museli sundávat potom co mně ten ... Potom mně něco zarazí něco co řekne, ale já jsem jím nevykala, navíc mám pocit že jestli ještě jednou uslyším pan Ortega začnu křičet. Také jsem mluvila na ně oba ovšem ona je dotčena že v tomto rozhovoru nemá exkluzivitu. A Marcos je naštvaný že ho nezvolily, ale nemohl to říct přímo protože je pod jeho úroveň handrkovat se o něco co mu mělo být samo nabídnuto. „Z minuty na minutu ne, ale je to několik dní protože nám byla představená v jídelně.“ Dal už radši nic nedodávám mohla bych třeba říct že jediná osoba která Marcose zajímá je on sám, jistě projevil obavy že nebyl zvolený což je bránění osudu a kdo ví čeho ještě. Je pravda že Gilla tak moc neznám, ale on se tvářil jako by ho Tarney chtěl potrestat místo místo aby pronesl vítěznou řeč a Tarney by ho jinak tak neobhajoval. A jistě všichni něco vydrží jen někdo je ochotný tu dorazit a div dotyčného neproměnit v solný sloup jen kvůli své uražené ješitnosti, která byla už tak načatá tím že nebyl zvolený třídním zástupcem. „Jasně budu si pilovat své schopnosti na další zbytečnou diskuzi.“také se usměju až mně z toho úsměvu zabolí obličej. Nebav se s lidmi kteří nejsou většinou schopní slyšet víc než jen zvuk svého ega protože pak to dopadne jako partie šachu kdy jeden neumí hrát a druhý si strká pěšce do nosu. A také nečekej že budou mít logiku pokud bude odporovat jejich tvrzení a přesvědčení, ale je hezké že se snažila to aspoň vysvětlit a nečekala že prostě jen přiznám že má pravdu protože si to myslí. Studentů venku už je docela dost jako první mně zaujme impozantní démon s modrou kůží na první pohled zastíní i elfku za ním. Tohle ještě bude zábava protože to co se odehrávalo v učebně se nejspíš bude odehrávat i zde. Marcos bude elfku probodávat pohledem zatím co ta dívka jako jeho mluvčí jí sdělí že pouze Marcos (a nikdo jiný) si zde smí vytvořit ledový trůn. Během té doby si všimnu Kristy jak odnáší Jigmeho, nevím přesně co se mu stalo ovšem pavoučí dívka vypadá už tak dost vytížená a tak se jí rozhodnu na nic neptat. Nakonec se rozhodnu si sednout před tu elfu (o něco dál před ní ne přímo u ní). |
| |||
Pozemky za školou Jigme “Samozřejmě. Omluvte nás, prosím.” Jednu ruku dám Jigmemu kolem ramen a druhou mu podeberu kolena. Pavoučíma nohama mu podepřu křídla, aby je netahal po zemi. Zvednu se s ním a zbylýma pavoučíma nohama si pomáhám. Vyrazím do budovy rovnou na ošetřovnu. Cestou se nenechám rozptylovat ničím a nikým. Zaklepu na ošetřovnu. |
| |||
Za školou, na louce Kristy, Jigme Sotva se posadím a prohodím pár slov v sylvánštině, opět se ozve pavoučice. Zvednu k nim pohled. Nevidím, žádné na první pohled zřejmé zranění, tedy není toho příliš, co bych pro ně mohl udělat. "Zvládnete ho dopravit na ošetřovnu?" |
| |||
Pozemky za školou Jigme Když se na něho dívám, jak se uklidňuje, začne mi do obličeje svítit jasná záře, která vychází z jeho hrudi pod uniformou. Tato záře mě neustále oslňuje a já vidím, jak udělá pár kroků ke mě, pak cítím jak mě Jigme silně chytne za pas a za tvář a já cítím silné, až a bolestivé naražení na jeho tělo. Poté mi násilně dá polibek, projede mnou mráz a já se zachvěju. Poté se odtáhne a přesune se k mému uchu a zašeptá mi. Jeho hlas je drsný a hlubší než normálně. Poté cítím jak sebou škubne a povolí své sevření, jeho výraz je zmatený, až vyděšený. Vidím, jak se celý třese a lapá po dechu. Pak se začne kácet k zemi. V tom okamžiku, jako blesk z čistého nebe, ho zachytím do své náruče, abychom se neocitli na zemi. Všema pavoučíma nohama se zapřu tak, že zůstaneme kousek nad zemí. Opatrně ho položím na zem a podívám se na pana profesora. Všimnu si, že stěna opadla a na zemi jsou inkoustové louže. “Pane profesore, potřebuji pomoc! Něco se stalo Jigmemu,” povím hlasem, který se lehce třese a v mém obličeji je vidět strach. |
doba vygenerování stránky: 1.5804598331451 sekund